Ostrov Fulakona
Eric Lambert
Ostrov Fulakonu na běžných mapách světa sotva najdete. Tento malý zapomenutý kousek země Gilbertova souostroví se však ve druhé světové válce stal součástí plánů japonské armády k mohutné invazi do celé oblasti Tichomoří a Austrálie. Uprostřed krvavého střetnutí Američanů a Japonců se tu odvíjí dramatický, téměř komorní příběh lidí, které nedobrovolně svede dohromady válka. Jakoby navzdory všudypřítomné smrti právě tady vzniká velká láska mezi japonským plukovníkem Hakanatem a krásnou domorodou dívkou Taluni a kněz, lékař Američan se dál jako v době míru obětavě snaží v misijní stanici zmírnit utrpení lidí postižených malomocenstvím. Válka však tvrdě zasáhne do jejich osudů.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2007 , Naše vojskoOriginální název:
The Hiroshima reef, 1967
více info...
Přidat komentář
Doktor M'Glennon, americký lékař a misionář vede kolonii malomocných na ostrůvku ztraceném uprostřed Tichého oceánu. Do pozemského ráje přichází válka v podobě japonské okupační armády a doktor bude muset čelit situacím, na které nebyl v dosavadním životě zvyklý. Hlavní hrdina, křesťanský humanista, mi svým chováním a neochvějným morálním postojem připomíná doktora Galéna z Bílé nemoci. Ostrov Fulakona, spolu s romány Dvacet tisíc zlodějů a Veteráni patří mezi autorova vrcholná protiválečná díla.
Poprvé jsem se s tématem 2. světové války v Tichomoří setkal v románu Antona Myrera Velká válka a také v literatuře faktu Miloše Hubáčka. Ostrov Fulakona je co do rozsahu útlá knížka. Z počátku něž se příběh rozběhl mi chvíli trvalo se na četbu soustředit. Příběh je postaven na interakci dvou protikladných postav amerického doktora M'Glennona starajího se o nemocnici a misii malomocných a velitele japonského okupačního vojska plukovníka Hakanate. Knihu jsem přečetl velmi rychle a příběh mě velmi zaujal. Závěr příběhu skončil s překvapením, ale obvyklá katarze se nedostavila. Přesto však knihu vřele doporučuji
Takové fajn téma a tak promarněná příležitost. Rozhodně zajímavý pohled na válku, především mě zaujalo, co se odehrávalo v japonském důstojníkovi. Jak skloubit určitou lidskost a běžné lidské "slabosti" s nucenou hrdostí velitele a očekávání okolí, jak se má takový japonský důstojník chovat. Ale nemůžu si pomoct, na té knize je něco špatně. Nedokážu říct co, ale za celou dobu jsem se pořádně nezačetla. I když je kniha krátká, vůbec neutíkala. A i když je téma zajímavé, čtení mě prostě nebavilo. Ale když vidím, jak knihu ostatní čtenáři dobře hodnotí, nemůžu vyloučit, že se ke mně kniha třeba prostě jen dostala ve špatnou dobu.
Docela fajn kniha z dob druhé světové války, někde v Tichomoří na ostrově Fulakona. Nečekal jsem od ní tolik. Jsem mile překvapen, co vše, ve své knihovně můžu najít.
Moc jsem od této knihy nečekala, ale byla jsem příjemně překvapena. Druhou světovou válku v knihách znám převážně z Evropského kontinentu a tak jsem hltala příběh, který se odehrával na tak vzdáleném místě. O průběhu 2WW v těchto končinách jsem neměla žádné povědomí a tak jsem si zase díky výzvě rozšířila obzory a užila si parádní čtení. Možná bych se k ní časem dostala, protože válečnou literaturu čtu hodně, ale jsem ráda, že ke mě dostala dříve. Rozhodně doporučuji pro ty, co chtějí poznat 2WW zase z jiného pohledu a místa.
Válečná knížka z tak vzdálených končin, že jsem dosud o jejich roli ve 2. světové válce nevěděla vůbec nic. Získala jsem ji velmi levně v jednom dobročinném bazaru, v podstatě předem rozhodnuta, že až ji přečtu, pošlu ji dál. Zhruba prvních 20 stránek, které jsou věnovány popisu ostrova Fulakona a plánů Japonců na obsazení ostrova, o němž předem nevěděli, že se zde nachází misie věnovaná péči o malomocné, mě trochu nudily. Kniha si mě ale postupně získávala víc a víc tím, jak jsem se postupně seznamovala s hlavními postavami, ve své podstatě velmi rozporuplnými. Kněz a lékař v jedné osobě, který oplývá tak silným charismatem, že o mnohém přesvědčí i japonského (tj. nepřátelského) plukovníka. Plukovní Hakanato - krutý velitel, trestající sebemenší prohřešky smrtí. Postupně se však ukazují i pozitivní stránky jeho osobnosti a láska k domorodé ženě v něm cosi zlomí. Krásná domorodka Taluni, odvážná žena, která zachrání Hakanata před jistou smrtí. Příběh vlastně končí lépe, než bych u válečného románu čekala. Někteří z hlavních hrdinů se zachrání, ačkoli ostrov byl tvrdě ostřelován spojeneckými vojsky a mnoho obyvatel bylo zabito nebo zraněno. Jako tragédii vnímám spíše celkový přístup lidí k válce. Japonci měli plán na obsazení velkých území včetně severní Austrálie. Na dobytých územích se k zajatcům chovali velmi krutě a mnoho jich zabili. Etické otázky neřešili. Američané svrhli bombu na Hirošimu a běžní občané nad tím jásali. Stejně jako Japonci, ani oni neprojevili lítost nad osudem tisíců nevinných civilistů. Války nedělají ani tak vojáci, byť některé z nich, zvláště důstojníky, válčení baví. Válku dělají právě běžní občané svým všeobecným míněním, tím, koho si zvolí do politické reprezentace, i tím, jakou lhostejnost k okolnímu dění někdy projevují. Jinými slovy, těžko by mohly armády válčit, kdyby je v tom nepodpořil “hlas lidu”, anebo alespoň nedal souhlas k válečným krutostem svým zarytým mlčením.
Moje četba z let dospívání, kdy jsem vzala útokem knihovnu rodičů a objevovala a v tomto případě byla nadšená (taťka měl taky radost, že to baví ještě někoho, v rodině plné holek). Pěkně se potom výpisek s podrobným dějem vyjímal ve čtenářském deníku z 8.třídy, mezi skromnou povinnou četbou (Málo povinné četby! ohodnotila pravdivě červenou propiskou hodná učitelka češtiny a dala mi za 1). Teď už se mi do podobných válečných knížek nechce, všechno má svůj čas.
Kdyby nebylo čtenářské výzvy, asi bych po knížce, která se na mě celé dětství dívala z knihovny rodičů, nikdy nesáhl. Děkuji databazeknih.cz , stálo to za to.
Knížku jsem objevila díky doporučení. Dost špatně se shání, ale povedlo se :-). Vůbec jsem nevěděla, co čekat, zpočátku jsem se dost ztrácela v japonských jménech, ale nakonec jsem se začetla a bylo mi líto, že knížka záhy skončila. Pro mě zase jiný pohled na 2. světovou válku, protože pro mě jako Evropana 2. SV znamená Hitler a koncentrační tábory, Sudety, válčení v Evropě, o válčení ve světě a jak to probíhalo jsem moc nevěděla. Takže mě tato knížka navnadila na další knihy s válečnou tématikou.
Stejně jako u všech Lambertových románů. i zde vítězí lidskost. A vzhledem k tomu, že se jedná i o jeho poslední román, má poslední věta opravdu symbol jeho víry a tím i plní hlavní myšlenku jeho děl: Život zvítězil.
Válka v tichomoří, ostrov obsazený Japonci, utrpení domorodců, exotika, americký mravokárce v bílém versus fanatický plukovník císařské armády, který se zaplete v milostném románku a nečekaný závěr ... no tak nějak válka z jiného pohledu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Japonsko křesťanství misionáři misie Tichomoří malomocní válka v Tichomoří válečné romány zakázaná láskaAutorovy další knížky
| 1960 |  Dvacet tisíc zlodějů |
| 1968 | Delfín |
| 1971 | Ostrov Fulakona |
| 1984 | Veteráni |
| 1983 | Dlouhá bílá noc |
Válečný příběh z Tichomoří dle skutečných událostí, který mě naprosto rozsekal. Od Lamberta jsem již četl 20 tisíc zlodějů, kteří mě tolik nechytli, takže jsem od Fulakony moc nečekal a o to větší potěšení bylo tuto knihu číst.
Autor upustil od patetické adorace komunismu a vsadil na střet několika kultur na pár kilácích čtverečních. Pouze zkázu šířící armáda země Vycházejícího slunce si chce vybudovat na ostrůvku námořní a leteckou základnu pro získání kontroly v Tichomoří. Ovšem Japončíci mají o ostrově pouze kusé informace a toho využije zemitý americký doktor/misionář, kterého nevykolejí ani plukovnický šinkansen císařské armády. Na střet samozřejmě nejvíce doplácejí nevinní a zmatení domorodci ... V průběhu čtení jsem si říkal, že příběh musí být z velké části autorovou fabulací, ale nakonec se dozvíme, že opak je zřejmě pravdou. Sám život píše ty nejméně pravděpodobné scénáře. Za mě se jedná i o filmový námět jak víno.
Román je dokonale přesnou výpovědí o tragických osudech všech účastníků války. Zároveň popisuje osud neuvěřitelně silné osoby, která beze zbraně dokázala agresora těžce rozložit a pomoct Spojencům k vítězství. Závěrečné řádky ve mě rezonují velice silně a vůbec si nedokážu představit to tichomořské peklo, kterým vojáci procházeli ... Nemůžu jinak než doporučit všem! 110%
PS: ŽIVOT ZVÍTĚZÍ