Šachové figurky
Peter May
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206918/bmid_sachove-figurky-NGy-206918.jpg
4
1636
1636
Ostrov Lewis série
< 3. díl
Fin Macleod se znovu usadil na ostrově Lewis v souostroví Hebridy, kde kdysi žil jako dítě. Jakožto bývalý policejní detektiv je najat místním majitelem rozsáhlých pozemků jako šéf ostrahy. Pro muže Finových zkušeností by to měl být snadný úkol. Při vyšetřování nezákonné činnosti, k níž na hospodářství dochází, se setkává s nepolapitelným místním pytlákem Piskořem Macaskillem, se kterým kdysi chodil do školy. Ale když Fin Piskoře dopadne při pytlačení, stanou se oba svědky bizarního přírodního jevu, při němž se samovolně vyprázdní nedaleké jezero a na jeho dně se objeví malé zabahněné letadlo s důvěrně známým nápisem na boku. Oba muži vědí, co najdou uvnitř — tělo jejich kamaráda, muzikanta Roddyho Mackenzieho, jehož letadlo zmizelo před více než sedmnácti lety. Když Fin v Piskořově tváři zahlédne i něco jiného než šok z pohledu na Roddyho ostatky, zmocní se ho mrazivá předtucha. Fin postupně odhaluje Piskořovo tajemství, není však ani zdaleka připraven na to, že pravda o minulosti může ovlivnit i budoucnost.... celý text
Přidat komentář
Jak silné dokáže být přátelství a co jsme schopni a ochotni pro něj udělat ?!
A tajemství, kolika lidí se dotkne a změní život.
Zase posloucháno, načteno tím nádherným hlasem Jiřího Dvořáka.
I třetí díl byl úžasný. Tato trilogie je pro mě zatím nepřekonatelná. Poslouchala jsem audio, představovala si přírodu, soucítila s postavami. Život nám připravuje velká překvapení a nakonec se všichni vracíme ke kořenům. A když máme štěstí, napravíme i zpřetrhaná pouta. Hondě štěstí v dalším životě Fine
Mayovu detektivní trilogii ze skotských Hebridských ostrovů mám tedy uzavřenu. Velmi pěkné zpracování, byť poněkud dějově táhlejší, ale oceňuju především popis vybraného místa, které je pro nás Středoevropany netradiční destinací. Knihu jsem poslouchala v audioformě ve skvělém podání Jiřího Dvořáka.
Takže série ostrova Lewis uzavřena. Bude mi po tom deštivém kusu země, zanechaného napospas moři a neutěšeným poryvům větru, vážně smutno.
A na závěr :
Jsme figurky a nebesa hráč jsou
a hrají vážně, nežertují s hrou ....
Bude mi smutno po Finovi a tomto nespoutaném ostrově ....
Konfrontace vzpomínek z mládí a setkání po letech .... a otázka chlapského přátelství ....
A opět pátrání - a šachové figurky jsou tu důležitým bodem ....
Úryvek z gaelské bible :
V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat ....
A Fin už je zpátky - a já mu přeji klidný život ... a doporučím.
Nádherná celá série.???? Zpočátku je kniha trochu nezáživná, ale od první třetiny se děj rozjíždí a spěje do smutného konce. Smrt kamaráda na úplném konci zbytečná. Konec jsem obrečela, i rozhovor Fina s Annou, dcerou "Piskoře". Opět jsem poslóuchala audio, už jen pro doprovodnou hudbu. Také jsem si vyhledala ostrovy, i ty v knize Ostrov Entry. Jednoznačně nejkrásnější společensko- popisný román o skotských Hebridech.
Závěrečný díl lewiské trilogie Šachové figurky je pojmenovám podle skutečného artefaktu nalezeného pod pískem na jedné z pláží na ostrově Lewis.
Nevěděla jsem to a libilo se mi jak autor zapracoval tento nález do děje. Stejně tak jsem netušila o tragickém potopení lodi Iolaire plné vojáků vracejících se na ostrov po 1. světové válce. To se mi na Mayových knihách líbí - ta dávka historických informací podaná jen tak mimochodem na pozadí detektivního pátrání.
Závěrečný díl trilogie je opět skvěle napsán i když je asi o malinko slabší než předchozí dva.
Nicméně celá trilogie mě nesmírně bavila a po každém dílu jsem se těšila na další. Všechny tři knihy jsou v první řadě příběhem úžasného místa, jeho historie a osudů obyvatel a jejich každodeního života v této odlehlé komunitě.
Z tédle knižní série jsem opravdu nadšená a brzo se pustím do dalších Mayových knih.
Trojka byla na můj vkus pomalá. Kdybych ji četla jako jedinou, bylo by to pro mě velké zklamání. Ani zápletka věnující se dospívání nebyla právě strhující. V kontextu celé série ale udělala dobrou službu a pomohla dořešit některé nesrovnalosti z předchozího příběhu. Jako detektivky bych knihy celé série asi odsoudila (v jedničce bych dokázala protiargumentovat nejdůležitějšímu zlomu ve vyšetřování, ve dvojce bylo leccos nedořešené). Ale detektivky to nejsou. Baví mě autorův styl, vyjadřovací prostředky a to, jak dokázal v každém příběhu schovat skutečné historické události, o kterých bych jinak neměla ani tušení.
Doporučuji.
Pořád poutavě napsaná detektivka, ačkoli trochu předvídatelnější než předchozí díly. Příběh, jak bylo řečeno, trochu slabší, atmosféra trochu méně atmosférická, ale pořád stálo za to sérii dočíst. Nicméně dobře, že už nepokračuje, kvalita šla díl od dílu, naštěstí jen jemně, dolů.
Z celé trilogie byl tento díl nejslabší. Kniha ve mě nějak nedokázala nabudit tu správnou atmosféru ponurého a svébytného života na ostrově. Příběh na mě v rámci série působí tak nějak navíc. Autor se evidentně snažil použít osvědčený mustr z předchozích dílů, ale v tomto případě to začíná působit trošku nuceně. Nicméně pořád je to dobrá kniha, která stojí za přečtení.
Pořád vynikající dílo, vysoce přesahující běžné detektivky. Přesto o trošku horší než dvě předešlé. Jako závěr série super, ale jsem ráda, že autor již nepokračoval v této sérii, kvalita by šla jistě dolů.
Ještě se mi nechce, opouštět ostrov Lewis, ale co se dá dělat, je konec, trilogie se uzavřela, a tak se musím s Finem McLeodem rozloučit.
Bylo to nadprůměrně a nad očekávání fajn, pustit se spolu s ním po stopách dalšího detektivního případu, který ovšem (tradičně) nehrál v příběhu nijak významnou roli, a spíš opět jen „pomáhal“ Finovi znovu „najít, kým kdysi býval“ a ujistit se tak, kým je dnes. Vydat se po stopách vlastní minulosti, a odhalovat tajemství, která možná měla zůstat ukrytá, může přitom dost bolet!
Klidná, více méně pragmatická a svým způsobem (navzdory všemu, co ho potkalo) vyrovnaná Finova povaha mi byla sympatická, Fin mi jednoduše sedl, a já mu držela palce, aby našel, co hledal, aby, se našel!
Zpět na větrem a studeným zuřivým mořem omílaný ostrov Lewis, kde „úplněk visel nízko nad obzorem“, jsem se těšila, na ostrov zbrázděný tisíci potůčky, které za jasných nocí „připomínaly stružky stříbra … vlekoucí se pracně širokými údolími, posetými balvany, … kde každý střípek hladiny v prohlubních a proláklinách této prehistorické krajiny odrážel měsíční světlo“, a kde si připadáte maličcí a zranitelní, protože „rozloha a měřítko téhle krajiny, a síla živlů“ … z vás udělají bezvýznamné smítko!
Útesy, skály, povětšinou nehostinné počasí, hluboké rokle a ledová voda všude, kam se podíváte, drsná a svým způsobem tak krásná krajina, která láká a zároveň odrazuje od návštěvy, varuje příchozí – tohle není sranda, nezahrávej si se mnou!
Když jsem zahlédla téma letošní ČV (Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěl(a) ocitnout), okamžitě jsem si vzpomněla na svůj rest, nedočtený poslední díl trilogie z nehostinného severského ostrova, o kterém se tak krásně čte, protože autorovy popisy krajiny jsou úžasně barvité a plastické, že si skoro připadáte, jako byste tam opravdu byli. Takovým způsobem „procestovat“ Lewis bylo fajn, a možná bych se tam i někdy, na chviličku, chtěla zvědavě mrknout (ovšem uprostřed toho nejparnějšího léta, nebo toho nejkrásnějšího jara, jaké si tam dokážete představit), ale zažít ostrov Lewis za podzimních plískanic, nebo, když je zima a zuří bouře … „oblohu ozařoval sled záblesků … v tom nemilosrdném světle působila krajina opravdu znepokojivě a bezútěšně … krajina tak cizí“ … tak uprostřed takové krajiny, kde zuří ta nejstudenější severská bouře, a která je plná zrádných a nesmírně nebezpečných rašelinišť, bych se opravdu nikdy ocitnout nechtěla.
S Lewisem jsem se rozloučila, s Peterem Mayem ovšem nikoliv, mezi jeho knihami budu určitě vybírat znovu. A už teď se na nějakou další těším :-).
Tak jsem konečně dokončil poslední díl Mayovy detektivní trilogie "Z ostrova Lewis" a musím říci, že i po jeho přečtení převládá spíše zklamání. Stále zůstává dobrá atmosféra a i zápletka z prostředí místní folkové kapely je lepší než u minulého dílu, všechno však zkazí nepříliš zajímavý příběh a hlavně nelogické chování většiny postav, což je asi největší problém celé trilogie. Navíc, jak se v každém díle odkryje část minulosti hlavního hrdiny a přibydou další postavy, začne být celý ostrov poněkud přeplněný a čím dál tím míň k uvěření. S tím souvisí i další problém, a to opakování motivů a celých zápletek. Jestli chcete Ostrovu Lewis dát šanci, je víceméně jedno, který díl vezmete do ruky, všude se dočtete skoro totéž.
Kdybych měl hodnotit celou trilogii asi bych přece jen, z tu skvělou atmosféru, dal mírné plus. Jak jsem ale psal výše, jeden díl bohatě stačí.
Peter May i do třetice neztrácí dech. I když mi chvilku trvalo se začíst, byla to opět nádherná jízda na vlnách moře kolem Vnějších Hebrid. Jako samostatné příběhy i jako celek výtečné čtení - příběhy, kdy vás neustále něco překvapuje; příběhy, kde nemusí téct hektolitry krve ani není nutné číst o vyhřeznutých vnitřnostech a přitom je to nesmírně čtivé a kvalitní.
Naposledy jsem z knižní série byla takhle nadšená, když jsem dočetla Milénium, a to už je poměrně dávno. Trilogie Ostrov Lewis naprosto sedla mému čtenářskému vkusu a já nemám, co bych vytkla. Ani není proč, byl to zážitek a já se obdivuji autorovi, který dokáže napsat takové příběhy, které jsou napínavé z detektivního hlediska a zároveň tak lidské a citlivé, že si člověk oblíbí nebo nenávidí protagonisty a soucítí s jejich osudy. Ač hlavním motivem byly ve všech třech knihách poměrně dávné události, všechny mi přišly reálné a napasovatelné i na současnost. Stále naše činy pohání láska, přátelství, touha po úspěchu a naši duši ničí žárlivost, závist a touha po moci a penězích. Je to pořád stejné. A ačkoliv se tyto příběhy halí do detektivního hávu, jsou to spíše romány o osudech lidí žijících v odlehlé, velmi tvrdé krajině a komunitě. Spolu s úchvatným popisem přírody (jak se autorovi podařilo tak krásně a vábivě popsat tak nehostinný kout světa?) knihy tvoří naprosto dokonalý celek. Díky klidnějšímu tempu vyprávění to pro mě byla lahůdka, jejíž konec ve mně zanechal pocit smutku z rozloučení.
Jednoznačně doporučuji.
"Mladí jsou tak pohlcení vlastním životem. A tak snadno zapomenou, že i jejich rodiče mají svůj život."
A zde již jednou citované:
"Nejlepší přátelství jsou ta, která nepotřebují zaplňovat mlčení slovy."
Kniha překvapila. Trochu rozvláčnější, než předchozí díly, nicméně stále napínavé. Děj se vrací hodně do minulosti, což mám ráda. Konec mi přišel už trochu natahovaný, ale tak šlo o celkový konec trilogie, tak se chtěl asi autor s postavami pořádně rozloučit a dát k tomu prostor i čtenářům :)
Kniha se mi líbila, dobře se četla, zápletka skvělá
Závěrečný díl trilogie mě mile překvapil - autor netlačí na pilu v dalších osudech Fina a Marsaili, podobný odstup nechává i jejich potomkům. Naopak se opět víc vrací do minulosti a objasňuje osudy bývalých spolužáků a kamarádů. Ani v posledním dílu mě nepřestává fascinovat povaha Donalda, tady se k tomu přidává i postoj církve.
A napříč všemi díly trvá mé nadšení pro popis ostrovní přírody a vodního živlu, takže děkuju nejen autorovi, ale také překladatelce.
(SPOILER)
Začátek mi dal tentokrát trochu zabrat. Trochu mi dalo než jsem se začetla. Ale už od nějaký 100 stránky to vzalo obrat a až do konce už to zase byla jízda. Původně jsem tedy přemýšlela na 4 hvězdy, ale nakonec to May vytáhl na plný počet.
SPOILER: Trochu moc nechal tentokrát autor umřít kamarádů. Smrt Donalda mi přišla zbytečná. Konec byl dobrý i bez toho.
Jinak je to ale opravdu čtivá série. Moc se mi knihy od Petera líbí. Tyhle knihy se nečtou dlouho, protože je prostě musíte stále otvírat i když víte, že nemáte čas a ulovíte třeba jen jednu stránku a dál jste napnutý co bude dál. Přeju autorovi, aby i jeho další knihy byly takhle skvělé.
Musela jsem si vyhledat obrázky ostrova Lewis. Nádhera. Tam se musím podívat!!!
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skála |
| 2014 | Muž z ostrova Lewis |
| 2015 |  Pán ohně |
| 2015 | Výjimeční lidé |
| 2014 | Šachové figurky |
I já jsem nerada, že tato trilogie už končí! Mám je ,,jenom,, naposlouchané, ale velmi mě to nadchlo! Zcela jistě si od Petra Maye opět něco přečtu.