Ostrov nekonečných lásek
Daína Chaviano
Cecilia, mladá kubánská emigrantka, se v Miami cítí velice osamělá, a proto se jednoho večera vydá do baru. Tam potká záhadnou starší ženu, která jí začne vyprávět příběh zakázané, osudové lásky, jenž Cecilii okamžitě zaujme. Vrací se pak do baru každý den, aby vyslechla další pokračování historie. Linie tří zdánlivě nesouvisejících příběhů, jejichž kořeny sahají do minulosti vzdálené více než sto let na území Číny, Španělska a Afriky, se v průběhu stařenina vyprávění překvapivě přiblíží, až se nakonec protnou a zavedou Cecilii na rodnou Kubu, po níž nikdy nepřestala toužit. Ostrov nekonečných lásek je poutavá rodinná sága, která se odvíjí ve dvou paralelních rovinách. Nechybí v ní napětí, záhada ani osudová laska, která neměla dojít svého naplnění.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2008 , Ikar (ČR)Originální název:
La isla de los amores infinitos, 2006
více info...
Přidat komentář
Pre mňa zaujímavá, čítala sa dosť rýchlo. Bola som zvedavá na to množstvo osudov, ktoré sa v knihe stretli a opísali. Aj keď trochu mystické, na rôznych miestach sa objavuje záhadný dom - nevidí ho každý..... Pre mňa bola zaujímavá aj samotná Kuba, jej politická situácia....
Kniha vyšla v češtině s obalem, který evokuje červenou knihovnu. Ikdyž je o lásce, je také o Kubě, magickém realismu.
Podle přebalu a anotace jsem si rozhodně nepředstavovala, že v knize naleznu skřítka, přízraky a ducha, každopádně kniha se mi velmi líbila a jejího přečtení rozhodně nelituji.
Cítila som tu akoby snahu o napodobnenie Isabell Allende, ale neveľmi vydarenú.. Oceňujem vyjadrenie autorkinej lásky k svojej pôvodnej domovine, to je zrejmé z každej vety, avšak ojedinelý čitateľský zážitok som z knihy nemala.
Daína je výborná vypravěčka a píše velmi svěžím a čtivým stylem. Příběh jejího románu začíná daleko v minulosti v Číně, lehce se dotkne Afriky (Nigérie), chvíli se zastaví ve Španělsku, aby se osudově protl na Kubě a k finálnímu rozuzlení došlo na Floridě v Miami. Celé je to mozaikovitě poskládáno, ale čtenář rozhodně nemá potíže orientovat se, a zvlášť u mě to bylo v pohodě, protože jsem vytrénován od Maria Vargase Llosy. Dokážu si představit, že mnohým tento román, v němž se objevují přízračné domy, duchové předků, dávní bohové a jeden neposedný skřítek Martinico, nesedne, ale pro mě to bylo velmi pohodové a příjemné čtení, při němž se pěkně zapojovala moje fantazie.
Opravdu jsem se snažila knize dát šanci ale měla jsem co dělat abych ji vůbec dočetla.. bohužel a DÍK!