Ostrov pokladov
Robert Louis Stevenson
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259418/bmid_ostrov-pokladov-259418.jpg
4
791
791
V poslednej chvíli stihne zachrániť mladý Jim Hawkins seba aj mapu Ostrova pokladov pred rozzúrenými pirátmi. Onedlho sa ocitá ako plavčík na palube škunera Hispaniola, aby sa zúčastnil dobrodružnej výpravy za pokladom kapitána Flinta - najobávanejšieho piráta pod slnkom. Vytúžené bohatstvo je priam na dosah, keď sa Jim, ukrytý v sude na jablká, dozvie hrozivú zvesť. Životy statočných ľudí na Hispaniole teraz závisia jedine od neho. Autora podnietil k napísaniu románu jeho osemročný syn Lloyd, ktorý nakreslil mapu Ostrova pokladov a pomenoval jeho zálivy, mysy a vrchy. Nadšený Stevenson už na druhý deň začal chlapcovi rozprávať prvú kapitolu presláveného diela, ktoré poznáme aj z filmového plátna.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2001 , Mladé letáOriginální název:
Treasure Island, 1882
více info...
Přidat komentář
Kokosy, vůně moře, mapa s pokladem, kostry, boj na lodi, palmy, písek, ostrov, piráti a papoušek s darem dobře časované řeči. To je Ostrov pokladů. Pro mne (a myslím že nejen) je tato kniha synonymem pro dobrodružství, ve které se Stevensonovi podařilo zachytit něco, na co třeba mistru Vernovi někdy nestačilo ani stránek 400- tu vůni dálav a exotiky.
Dávám pomyslný mínus za doslov pana překladatele Skoumala, který v tom díle dokázal najít narážky na kdeco a přesvědčil mne tak, že i sebešťavnatější knížku/dílo můžete rozšmelcovat tím, že jí začnete literárně-vědecky analyzovat...…
Tuhle knížku miluju, je to nesmrtelný příběh. Mám ji kdesi v knihovně ve verzi z dvacátých let, jmenuje se to Ostrov pokladů, s ilustracemi od Georga Rouxe a je to kouzelným jazykem počátku století. Fakt u takhle staré knížky zážitek! Doporučuji
Dobrodružná kniha, která je pro děti dobrá po celý rok a pro dospělé jako knížka na dovolenou. Musím říct, že obrátky kapitána Silvera mi hodně připomínají spoustu lidí v mém okolí. Kam vítr, tam plášť. Hlavně vydolovat z věcí a situací co nejvíce pro vlastní užitek.
Jedno ale panu Stevensonovi musím nechat. Má talent na dramatické scény a dokáže s nimi mistrně pracovat.
U knihy jsem si opravdu odpočinula.
Asi budem súhlasiť s ostatnými keď poviem, že to, čo môžte prečítať v detstve neodkladajte o desatinu storočia.
No, byt mi 12 let asi bych to zral vic ale uz sem na to asi holt stary :D kazdopadne pekne cteni :)
Rád se k této knize vracím, zajímavé ovšem je, že to více doceňuju jako dospělý. Mám dojem, že jsem při prvém dětském čtení tak úplně nadšený nebyl. Ale nějak mě to zaujmout muselo, když mě tato kniha vybízí k opakovaným čtením.
Dobrodružství = Ostrov pokladů. Výborná kniha. Jediné mínus vydání z roku 1971 Odeon je překlad jména - HONZA Silver - to mi opravdu rve uši :-D.
Plný počet. Pretože je to klasika a pretože hodnotím pocitovo. Jasné, že keby som si to prečítal dnes, vo veku 44 rokov, by som tomu "vychytal blechy jak prase". Ale, v detstve sa mi to páčilo. Tak čo...
Pěkná kniha. Dobře se mi četla díky těm krátkým kapitolám. Kdyby byly dlouhé, tak by mě to tolik nebavilo. Skoro vždycky před spaním jsem si knihu vzala do ruky a četla. Když už jsem byla unavená, tak většinou končila kapitola. Pro mě krásné čtení.
Můj klasický problém, když si ve zralém věku přečtu něco, co se mi v ranném mládí zdálo úžasné. Ano, je to klasika, je to o moři a o pirátech a je tam ten poklad, ale co naplat, ten příběh je strašně jednoduchý a často neuvěřitelný, obzvláště kousky hlavního hrdiny, který je ultramladý a nezkušený, ale nemá třeba problém posunout obrovskou plachetnici.
Je mi až trapně, protože to je kultovní kniha, ale prostě nemůžu hodnotit výš.
Ke knize jsem přišla více méně náhodou a obávám se, že kdyby mi sama neskončila v rukou, nikdy by mě nenapadlo si ji přečíst. Ale to by byla ohromná škoda, protože bych se ochudila o opravdu skvěle napsaný a báječně vybudovaný dobrodružný příběh, který nemá jen tak konkurenci. Kniha mě bavila od začátku do konce a o těch jedinečných postavách budu přemýšlet ještě dlouho. Tuto klasiku by si měl přečíst každý.
Bezkonkurenčně nejlepší pirátský příběh, na který jsem kdy narazil! Vyrostl jsem při sledování Ostrova pokladů s Ch. Hestonem a Ch. Balem a nikdy nechci vidět jinou filmovou adaptaci. Když jsem dospěl, narazil jsem i na sešitovou verzi Stevensonova románu a musel jsem si Poklad na ostrově přečíst. Budu se opakovat, ale Poklad na ostrově, chcete-li Ostrov pokladů zůstane navždy v mém srdci jako klenot dobrodružných příběhů. Tohle budou mé děti mít jednou povinné.
"Jsi chytrej kluk, Jime! Chytrej jak opice, hned jsem to poznal!"
"Pro lásku boží...Israel Hands byl Flintův nejlepší střelec...!"
"Severo-severovýchod a dál na východ, úbočí Dalekohledu. Stříbrné pruty jsou v severní skrýši."
"Podepsán J. F. Víte, kdo to byl? John Flint! To je Flintova mapa! Flintův poklad!"
"Flinta se báli i ostřílení piráti! Španělé se ho báli jako čert kříže. Byl jsem hrdý, že jsem Angličan!"
"Jime! Jime, Jime, Jime! Ty jeden zelenáči! Namočil sis střelnej prach, viď Jime?"
"Všichni se báli Flinta, ale Flint se bál jedinýho, Dlouhýho Johna Silvera!"
"Darby McGraw, přines mi rum!"
"Ještě dnes se budím ze sna, burácí příboj a já slyším skřehotavý hlas kapitána Flinta."
Skoro bych si troufl říct, že je to v tom nejlepším slova smyslu klasika. A přitom dokonalá. Kniha, která je akční až běda, přitom je v zásadě malá a stručná a fantazie v kombinaci s dokonale podanými charaktery snad nemá obdoby. A na druhou stranu - tohle by měl i po těch dlouhých letech být etalon pro dobrodružnou knížku pro mládež, nezatěžovanou žádnými přitroublými výchovnými nebo dokonce ideologickými "záměry", jejichž cílem má být "formování mladé osobnosti". Přitom v této knize je jasně předvedeno, že jako není absolutní dobro, neexistuje ani absolutní zlo. A postavy? Na jedné straně doktor Livesey, u kterého si člověk uvědomí nějak tak nenásilně, jak důležitá je ona inteligence přesně ve formě onoho ryze anglického common sence v kombinaci se vzděláním a na druhé straně onen "ďábelský" Dlouhý Honza s jednou nohou, jehož pragmatismus nepřestává fascinovat až do poslední chvíle. Byl to první román, který jsem přečetl v originálu a příjemně mně překvapilo, jak je snadno čitelný i v angličtině. I kdyby R. L. Stevenson nenapsal již nic jiného, zaslouží si místo na předních místech jakékoliv knihovny bez jakýchkoliv diskuzí či pochybností.
Dobrodružný příběh o pirátech a hledání pokladů... Příjemné čtení, ale chvílemi jsem se nedokázala do četby zabrat. Možná bych příběh ocenila víc, kdybych byla mladší..
Bylo to pěkný, ale asi jsem to měl číst o dvacet let dřív. Nedá se nic dělat, no :)
První čtení (16 let): Během školní praxe na knižním veletrhu jsem „Ostrov pokladů“ všetečně objevila ve skladu jednoho antikváře a začetla jsem se do něj. Antikvář byl tak hodný, že mi ho daroval, za což mu patří můj nehynoucí dík. :)
Nadchl mě a následující dva dny (tj. než jsem ho dočetla) jsem k němu byla jako přikovaná. Možná to byl poslední záchvěv dětství, ale i mému tehdejšímu já připadal vážně napínavý. Dokonce se mi o něm i zdálo!
Druhé čtení (23): Tentokrát jsem nečetla tak dychtivě, ale to neznamená, že by mě knížka bavila méně. Sáhla jsem po ní pokaždé, když jsem si potřebovala během zkouškového intelektuálně odpočinout. Od minula jsem děj zapomněla, takže mě napínal příběh Johna Silvera a doufala jsem, že přežije, víc než minule.
Silver je pozoruhodná postava už tím, že je vlastně „kladně záporný“ — nenapravitelný vrah a rouhač, s kterým máte soucítit a pro kterého máte (spolu s autorem) nacházet jisté sympatie.
Před R. L. Stevensonem smekám, protože mořeplavbu očividně znal do nejmenších detailů. Dovedl celý ten fantastický příběh vylíčit tak, že jsem mu místy skoro věřila, že nepíše román v ichformě, nýbrž paměti. Moc se mi líbil i popis ostrova, jenž navzdory všem klišé nebyl tropickým rájem, nýbrž kusem země středního pásma s malarickými bažinami.
Proti étosu knihy nemám ani slova námitky. Není lacině mravoučná, přitom však nabízí vzory opravdové mužné ctnosti a odvahy. Na druhou stranu Jima Hawkinse rozhodně nelze označit za černobílou postavu: jeho největším zápor bezpochyby spočívá v unáhlenosti. Jediným charakterem bez bázně a hany je snad doktor Livsey. Ten ale působí tak soucitně a sympaticky (a tak obětavě dodržuje Hippokratovu přísahu), že jsem mu jeho dokonalost ráda prominula.
Závěr mi přišel vynikající — důmyslný, ale věrohodný.
PS. Opět se mi o knížce zdálo! :)