Ostrov Sukkwan
David Vann
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88730/bmid_ostrov-sukkwan-IeX-88730.jpg
4
248
248
Otec se synem odjíždějí na opuštěný ostrov u aljašského pobřeží, aby na čas unikli civilizaci i složité rodinné situaci. V poklidné zátoce je čeká dřevěný srub, v lesích pobíhá spousta lovné zvěře, moře se hemží rybami. Vyrovnat se s vnějším nepohodlím a přežít nástrahy počasí nebude až takový problém, mnohem větší nebezpečí se skrývá v hlavách obou osadníků. Samota na oba doléhá nesnesitelnou tíhou a pobyt na ostrově se brzy mění v bitvu o duševní zdraví a posléze i o holý život.... celý text
Přidat komentář
Naprosto souhlasím a podepisuji ... Hvězdinka:
Pro mě je kniha pouze terapií pana autora. S jeho rodinnou anamnézou se nedivím, že napsal něco takového.
Šílená, depresivní četba a otec byl na "zabití" od začátku. Jak mohla matka pustit s někým tak nevyrovnaným a hned ze začátku těžce labilním otcem 13ti letého syna do pustiny?? Tak to já jako matka opravdu nechápu. A jak na tom otec je, to přece věděla předem, už ze svých zkušeností ze soužití s ním. Naprosto zbytečná kniha. Nic takového, ani tomu podobného, už opravdu číst nechci a doufám, že ani nedopatřením nebudu. Vybrala jsem si knihu podle místa děje, tedy Aljaška, namlsala jsem se Velkou samotou. Také to nebyla lehká četba, ale Aljaška mě zaujala natolik, že jsem hledala a bohužel jsem si nevybrala dobře.
Tak tohle bylo hodně drsné a depresivní čtení. První část knihy byla v podstatě super, ač se drsný život na Aljašce v podání psychicky labilního muže a jeho syna rozhodně super nazvat nezdá, ovšem pak přišel šok, z kterého jsem až do konce knihy už nevyšla..
Drsné a těžce depresivní... Nehostinná divočina krutá a tvrdá ke dvěma mužům odříznutým od civilizace. Podruhé bych si to nedal, ale své drsné kouzlo to mělo. Jako obrovské plus musím vyzdvihnout popis duševních stavů a myšlenkových proudů obou hrdinů.
Drsný, syrový a pro mě osobně hodně těžko stravitelný příběh. Knihu jsem dočítal s velkým sebezapřením.
Nevyrovnaný ztroskotanec, který potřebuje řešit své problémy, které si přístupem k životu a druhým lidem způsobil sám, dostane nápad a vezme dospívajícího syna na pustý ostrov, kde mají přežít. Postupně vychází najevo, že se schyluje k něčemu nehezkému.
Cormac McCarthy se kterým je David Vann srovnáván je jedním z mých oblíbených autorů a Cesta patří mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četl. Řekl bych, že srovnání těchto autorů je odvážné a že McCarthy je o několik tříd výš.
Ostrov Sukkwan jsem navštívil a bylo to silné setkání, ale... Víckrát už ne.
Pro mě je kniha pouze terapií pana autora. S jeho rodinnou anamnézou se nedivím, že napsal něco takového. S přibývajícími větami je jasné, že se něco stane a až se tak stane, podíváme se do mysli nevyrovnaného člověka.... Nějak mi to bylo málo...
Naprosto nečekaný "zážitek"... V první části jsem převážně nevěřícně kroutila hlavou (jak nad otcem, tak nad matkou, že k tomu vůbec svolila), obrat mi vyrazil dech a pak mi po zbytek pro změnu bylo skoro nevolno. Doslov osvětlil, jak se takový nápad vůbec někomu vylíhne v hlavě, co je naopak zřejmé i bez doslovu, je autorův obdiv ke stylu McCartyho, i když ho pojímá po svém. Jako rodič mám problém skoro se vším, co v knize je, přestože rozhodně není ani špatně napsaná, ani nezajímavá, ani bohužel v lecčems neuvěřitelná. Jen svým obsahem pro mne poněkud drtivá až nestravitelná. Ale jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní...
Jako malý jsem ve škole musel číst knihu Dva divoši. Dost mě to nebavilo, i když na to dnes vzpomínám s patetickým sentimentem. Tahle kniha mi lehce připomněla, proč si Divochy na rozdíl takových Děcek z Bullerbynu asi fakt nepřečtu. První polovina díla je v něčem až neuvěřitelně nudná, ale autor alespoň lehce dokáže udržet pozornost do prostředku knihy, kdy dochází k super twistu, který to posouvá na novou linku. To knize dost prospívá a lehce ji to oživuje. Autor si zde hlavně dost hraje s psychickými linkami, které mu docela jdou a jsou i zajímavé. Obecně vzato bych neřekl, že je kniha zázrakem, jelikož má velice zvláštní a zdlouhavé pasáže, ale Vann v mnoha ohledech ví, co má dělat a tam mu to vychází.
Otec vyrazí se synem na liduprázdný aljašský ostrov, aby si trochu vyčistil hlavu od svého zpackaného života. Všeobecně jsou mi tihle špatně připravení dobrodruzi s hromadou romantických představ sympatičtější než zkušení cestovatelé, kteří vyzbrojeni GPS, nastříkaní repelentem a zabaleni do pestrobarevných syntetickým bund, stanú a spacákú vyrážejí dobýt nějaký dosud panenský kousek přírody a pokud možno bez ztráty svého komfortu dokázat technologickou převahou přírodě, kdo je tady pánem. Proniknout na místo, o kterém příroda dává jasně najevo, že tam člověk nemá co dělat a říkat tomu souznění s přírodou, je stejně pitomé, jako vrazit člověku do zadku násadu od koštěte a říkat tomu milování. Nicméně tady je veškerá snaha o sympatie k postavě otce opravdu náročná. Není těžké utéct před společností a schovat se byť jen dočasně na nějakém izolovaném místě, někdy mě to taky chytá, mám chuť se vším praštit a odjet někam do hor chovat ovce. Problém nastává ve chvíli, kdy člověk neutíká před společností, ale sám před sebou. Kam se otec schová sám před sebou na pustém ostrově, zvláště když je to člověk, který nedokáže být sám? A co když jediná další osoba, která múže otce držet při zdravém rozumu je jeho syn. Tohle je husté, komorní, psychologické drama podnícené osobními zkušenostmi autora, s nepříjemnými postavami a nejasným poselstvím, že sebevražda je taky řešení. Jaký si to uděláš, takový to máš. A nějak jsem měl u toho pocit, že se na mě autor vyprázdnil, aby nemusel platit u psychologa. Přeji Vám milý čtenáři pevné duševní zdravý.
Svíčku.Zápalky.Papír.Tužku.Jehlu.Nit.Špendlíky.Nit.Žiletka.Náplasti.Provázek.
Gumičky.Mince.Známka.Kompas,Baterka....................bude to stačit ?????
O této novele je vhodné nic nevědět.
Nečíst anotace.
Nezjištovat informace.
Nepitvat.Nevášnit se.Nerozebírat.
Nepřepínat.Nepouštět.Nezahazovat.Neptat.Nezjištovat.Nepátrat.
Nestopovat.Nenavštěvovat.Nesbírat.Nehlučet.Neječet.Nevřískat.
Neřvat.Nebrečet.Nefnukat.Nehýřit.Neradovat.Neklimbat.Neusínat.Nečůrat.
Nekakat.Nejíst.Nepít.Nekouřit...
Mnoho z tohohle budete dělat až po dočtení.Vyflusne vás.Úderně vás zničí.Zadere se a nepustí.Budete vzpomínat na Mazací hlavu jako na romantickej film.
Existencionální smršt.Zálesácká odysea bez bezpečnostních pásů.Kdo zabloudil vnitru ten se krabičky poslední záchrany nedotkne ani na ni nepomyslí.
Samota nikdy taková.Nevyjádřená nepopsatelná nezažitá.
Aljaškový psycho co čte se samo.Pocity jak z Ponurý neděle.Na stěně portrét Iana Curtise.Krásně vyhřátá postel.Je ti skvěle?
Svícen s upatlaným voskem.Nevěřícné oči.Nepříjemně v podbříšku.
Od ted budete chtít číst jen Sluníčko a Mateřídoušku s Ohníčkem dohromady.Podobnost s Cestou od Cormaca McCarthyho,ale celé docela jinak.
Je to vůbec možné.Čučíme do stěny.David Vann.
To se někdy stává.A bude.
Tohle byla neuvěřitelná jízda - přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. O knize jsem donedávna ani neslyšela, objevila jsem ji zde na databázi knih a anotace mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla dát ji šanci. A dobře jsem udělala. Prostředí, zvraty, postavy i atmosféra - vše bylo napsáno tak, že nemám co vytknout. Neuvěřitelně se mi tato novela líbila. Určitě sáhnu i po dalších knihách autora, tohle dílo řadím mezi mé oblíbené knihy. 5/5
Na tuto knihu se jen tak nezapomene. Ani se nedivím když si autor nese takovou výbavu životem. První část syn druhou otec a oba...
Autor v knize rozebírá rodinné drama a svým způsobem zpracovává své zážitky z dětství. Ostrov Sukwann pojednává o existenčním zániku dvou osamělých duší.
Otec není spokojen se svým životem, a proto se vydá na opuštěný ostrov uprostřed Aljašské přírody, kde touží poznat své nové Já. Paradoxně nedokáže být sám se sebou, takže na ostrov vezme svého 12 letého syna. Společně se musí poprat s každodenním životem mimo civilizaci a připravit si zásoby na zimu, neboť na ostrově chtějí strávit minimálně rok.
Namísto vzájemného sblížení a poznání však přišla destrukce jakéhokoliv společného života. Otec, ovlivněn idylickou představou života uprostřed romantické přírody, nepočítal s tím, že realita se od snu může velmi lišit. Na ostrov přijel nepřipravený a každé špatné rozhodnutí vedlo ke stále větší depresi a agresivitě. Syn zbaven kontaktu se svou matkou, kamarády i sociálním životem, musel každý večer poslouchat pláč a sebelítost svého otce. Na ostrově nechtěl strávit už ani minutu a svého otce začal nenávidět. Zvrat nastal ve chvílí, kdy otec ze společných zásob vytáhl pistoli...
Je to taková ta kniha, na kterou budete i po letech vzpomínat. Je mnoho drsných, surových knih, ale tato ma prostě něco navíc. A krásný (nikoli nudný) popis přírody je takovou třešničkou na dortu.
Nečetla jsem dopředu anotace. Nevěděla nic o autorovi. Byla to drsná, syrová PECKA.
Zvlastna a tazka kniha, ktora sa paradoxne celkom lahko cita, napriek bezemocnosti deja a popisov vas mrazi, fuj. Pravy opak citovych vydieraciek. Uvedenie do kontextu v doslove kvitujem.
Jak si (Ne)podělat život...
V první části, jsem si pořád říkal, co tam vlastně ti dva hledají? Ve druhé části mi zase přišel otec jako tragická postavička z filmu Fargo, co pořád o něco zakopává. I přesto mě ale některé pasáže svým popisem zaujaly a doslov na závěr to ještě podtrhnul.
60%
Ostrov Sukkwan je příběh o zániku duší dvou lidí na pozadí aljašské divočiny.
Prostředí ostrova Sukkwan, na kterém se
děj odehrává, je nedílnou součástí knihy. Je autorem popisováno jako nehostinná divočina, přispívající k duševnímu rozkladu otce a syna, kteří na ostrově pobývají v opuštěném srubu, v dobrovolné izolaci.
První část knihy je vyprávěna z pohledu syna, který trpí pocitem viny a zůstává na ostrově pouze kvůli své zodpovědnosti za labilního otce.
Druhá část je vyprávě na z pohledu otce, který trpí pocitem viny, že přivedl syna na nehostinné místo, ve kterém se otcovy depresívní stavy ještě prohlubují. Vztah otce se synem se tedy nevyhnutelně rozpadá a směřuje k tragédii.
Z doslovu vyplývá, že v Ostrově Sukkwan se autor vyrovnává se svými rodinnými tragédiemi - několik členů jeho vlastní rodiny,včetně jeho otce, spáchalo sebevraždu - a autorrozepisuke alternativní osudy své rodiny, kdyby se snaf něco stalo jinak. Po přečtení doslovu, který se tímto autorovým příběhem zabývá, kniha tedy dostává úplně nivý rozměr.
Drsný aj určitým spôsobom morbídny príbeh otca a syna, ktorý sa z väčšej časti odohráva v krásnej nespútanej prírode aljašského ostrova Sukkwan, vo mne vyvolal protichodné pocity.
Na jednej stane som si užívala prvú časť z pohľadu rozprávača - syna, obohatenú o krásne opisy panenskej no nehostinnej prírody vo väčšom rozsahu ešte nepoškvrnej civilizáciou. Hoci aj táto časť bola prešpikovaná akýmsi napätím, ktoré sa na mňa postupne nabaľovalo, obrat mojich emócií nastal na jej konci...
Druhá časť už bola podaná z iného pohľadu rozprávača - otca a ta ma emóčne úplne prevalcovala a čítanie o zbabelosti a šialenstve otca sa stávalo oveľa ťažším.
Áno súhlasím, že prvá časť trochu pripomína Cestu od Cormaca McCarthyho, ale druhá svojou morbídnosťou rozhodne skôr Dítě boží od toho istého autora.
Ač byla knížka velice utlá,vůbec se nečetla dobře.
Otec naprosto hloupá postava, která si vymyslí pobyt na ostrově,ale absolutně nemá žádný zkušenosti s přežitím. Ten chlap nevěděl vůbec nic. Nemluvě o jeho nelogických počinech jako například výprava za medvědem.
Obdivuji Roye, že to tam s ním nějaký čas zvládnul.
Opravdu mě kniha zklamala.
Ostrov Sukkwan
(SPOILER) Vyjadřování DV je dokonale úsporné a přesné. Na minimální ploše téměř holé věty dokáže vystihnout podstatu mizerné atmosféry, napětí mezi postavami, stejně jako ubíjející vytrvalost deště nebo příjemný pocit z teplých slunečních paprsků na kůži. Děj mě strhl a knihu jsem zhltla za 2 dny. Příjemné čtení to ale samozřejmě nebylo. Ještě nikdy jsem k literární postavě necítila takovou nenávist. Při stěhování spacáku i mně bylo na zvracení. SPOILER stále jsem doufala, že bude schopen nějaké sebereflexe a sám sebe odsoudí za vraždu, ale nakonec i tohle za něj musel vyřešit někdo jiný.