Ostrov tajemství
Patricia Wilson
Sedmatřicetiletá Angie, která vyrůstala v Londýně, vždycky chtěla poznat tajemstvím opředenou minulost své matky. Krátce před vlastní svatbou se proto vydává do odlehlé krétské vesnice, kde navštíví svou umírající babičku. Stará žena se chce zbavit břemene v podobě pohnuté historie a tak začíná vyprávět. Před Angie ožívá srdcervoucí obraz nacisty okupované Kréty i příběh nekonečné lásky. Dokážou ženy tří generací společnými silami zacelit rány, které na dlouhé roky potrhaly jejich rodinné vztahy?... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2024 , CPressOriginální název:
Island of Secrets
více info...
Přidat komentář


Ostrov tajemství je zajímavá knihamá dvě, posléze tři dějové linie.
V té první hlavní hrdinka cele knihy Angie přijíždí na ostrov Kréta pátrat po svých předcích. Má se vdávat a je odhodlána odhalit tajemství kolem své rodiny.
Ve druhé linii sledujeme příběh Angiiny babičky Marie za druhé světové války na Krétě. To jak utíká se svými syny před nacisty a hrůzami války. To, jak se snaží přežít v těžkých dobách a jak se následně setkává se ztracenými členy své rodiny.
Ve třetí lince knihy (ta začne až ke konci) odhadujeme příběh matky Angie, Poppy. Proč vlastně utekla z rodné země a za jakých okolností?
Co všechno Poppy před Angie tají a zjistí Angie do své svatby vše co vědět chce? Vrátí se někdy Poppy na Krétu nebo je pro ni všechno uzavřeno?
Můj názor:
Musím říct, že dvě třetiny tento knihy mě moc bavily, jak linka historická, tak linka ze současnosti.
Jenom nevím, co se to ke konci stalo, ale něco tak překombinovaného jsem fakt nečekala. A jak to bylo složitý, tak to bohužel začalo ztrácet drive.
Takže kvůli tomuto dávám knize 3,5/5, ale i tak knihu doporučuji k přečtení, třeba vás ty kombinace budou bavit.


Patricie Wilsonová napsala knihu Ostrov tajemství na základě nálezu zrezivělého samopalu na zahradě jejich domu v Amirasu. Tento nález ji přiměl k pátrání po historii, a protože získala spousty informací v archivech i pamětníků, rozhodla se, že napíše knihu, která nám přiblíží osudy lidí na Krétě, které ovlivnila válka.
Angie je téměř čtyřicet a vždy chtěla znát historii své rodiny. Vyrůstala v Londýně pouze s matkou, která se odmítala o její minulosti bavit. Jenže když Angie plánuje svatbu, chce mermomocí poznat své příbuzné, kteří by měli žít na Krétě. Rozhodne se, že se na vlastní pěst vydá na ostrov a doufá, že konečně pozná svoji babičku, dědu a další příbuzné.
V příběhu se vracíme i do hluboké minulosti, kdy nám je vyprávěn příběh Mariou. Je to Angiina babička. Odehrává se v období 2. světové války, respektive v září 1943, kdy došlo k nepředstavitelným hrůzám. Maria, která si sáhla na naprosté dno, vzpomíná na vše, co musela přežít, aby zachránila sebe a své děti.
Autorka rozjela příběh zpočátku velice rozvláčně. Poznáváme Angie, která je tvrdohlavá a je ráda, když je vše po jejím. Plánuje honosnou svatbu a vše musí být dokonale perfektní. To, že se ve svých letech chová chvílemi nevyzrále, mě neskutečně vytáčelo. Po odjezdu na Krétu mi byla už sympatičtější.
Přibližně do dvou třetin byl příběh velice čtivý. Linka z válečného období byla chvílemi opravdu krutá a bylo mi při čtení úzko. Ale potom, jako kdyby se autorka rozhodla, že překope celý příběh, došlo k takovým obratům a překombinování, že jsem jen kroutila očima a když už jsem si říkala, že horší to být nemůže, tak bylo. Přišla další informace, která mě už rozesmála, že tohle by ani Hollywood nevymyslel.
Mrzí mě, že budu tuto knihu hodnotit jako průměrnou, protože nebýt konce, byl by to docela fajn romantický příběh.


To byla taková krása!!!
Je to rodinné, je to milé, je to na Krétě a je to pořádně napínavé.
Angie přijíždí na Krétu, aby se dozvěděla, proč její matka je tak šileně proti, aby pozvala tuto část rodiny na svatbu.
Tajemství? Jasně. Celá tahle kniha je protkána tajemstvími a příběhem, který nám Maria vypráví od roku 1943, kdy na Krétu přišli nacisti.
Politické? Ano, trošku taky. Milostné? Samozřejmě. Dramatické? Až běda.
Příbšh mou zvědavost šponoval jak gumu na tangáčích do té míry, že jsem knihu přečetla téměř v kuse. Jako fakt. Napřed před večeří 108 stran. Při uspávání četl manžel pohádku dětem a já využila světla a četla dál. A pak jsem se vyplížila do obýváku a těch 150 stran jsem prostě musela dočíst!!! Přece nemůžu nechat Poppy, Marii ani Angie zaseklé v ději a jít spát.
A tak jsem před půlnocí zavírala knihu, která vám zničí den a zároveň vás přinutí se na konci usmát.
Zvratů tam není málo, jen ten konec mi přišel jako z Harlequine edice no a světe div se - autorka opravdu pár napsala. Krásná náhoda. Ale jinak bych příběhu nic nevytkla. Nebudete přeskakovat, nebudete pít, spát, budete jen otáčet stránky a držet vlastně Marii palce a určitě se nenechte zpočátku odradit prvními smutnými událostmi. Popsala to tak živě, že se mi dělalo opravdu zle, ale být to tam muselo.
Je to mnohovrstevný rodinný portrét z prostředí, kde teče olivový olej proudem, kde jsou všichni hluční a srdeční.
Štítky knihy
ostrovy Řecko Kréta osudy žen rodinná tajemství prolínání minulosti a současnosti romány pro ženyAutorovy další knížky
2024 | ![]() |
1998 | ![]() |
1995 | ![]() |
1996 | ![]() |
1999 | ![]() |
Angie je 37 let, žije v Londýně a ráda by poznala rodinou historii, ale její matka se o ní odmítá bavit. Jednoho dne se rozhodne, že se vydá na prosluněnou Krétu za svou rodinou a chystá se odhalit všechna tajemství. Dozví se tak, jak probíhala druhá světová válka na Krétě a pozná i silnou lásku v její rodině.
Uf, tato kniha mi dala zabrat. Podle anotace jsem se těšila na takový příběh, jaký mám ráda. Rodinná tajemství, historie, krásy ostrova, ale bohužel jsem dostala příběh, který jsem protrpěla.
Ze začátku je kniha psána hodně jednoduše jakoby až dětsky. Po chvíli přijde historická linka, která nás zavede do období druhé světové války, ta je naopak hodně drsná a nelítostná a v závěru si čteme v podstatě romantický příběh. Měla jsem pocit, jako kdyby knihu napsalo několik různých spisovatelů.
Někdy je na škodu více linií vyprávění. Kdyby se autorka zaměřila pouze na tu historickou část, více jí rozvedla, více propracovala, bylo by to skvělé. Takto mi přišlo, že chtěla dát do příběhu co nejvíce zápletek, až se do toho zamotala a celé to překombinovala.
Celé to pro mě bylo neuvěřitelné, při čtení jsem často kroutila hlavou a jen jsem si říkal: Tak takto tedy ne. Už jen to, že hlavní hrdince bylo 37 let, ale neustále se chovala jako malé dítě. Pak také tajemství, které rodina měla, tak si ho během jednoho odpoledne vysvětlili a celá čtyřicetiletá historie byla najednou zapomenuta.
Díky tomu, že knihy neodkládám, jsem se prokousala příběhem až na konec, ale bohužel, za mě tedy ne. To nejlepší na knize je ta nádherná obálka, která však s příběhem vůbec nesouvisí.
Už jsem viděla i nadšené reakce na knihu, je mi jasné, že každá kniha má svého čtenáře, i tato si najde své příznivce, ale já se tentokrát s autorkou bohužel vůbec nepotkala.