Ostrov tajemství
Patricia Wilson
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526795/mid_ostrov-tajemstvi-655b5cad8bac5.jpg
4
56
56
Sedmatřicetiletá Angie, která vyrůstala v Londýně, vždycky chtěla poznat tajemstvím opředenou minulost své matky. Krátce před vlastní svatbou se proto vydává do odlehlé krétské vesnice, kde navštíví svou umírající babičku. Stará žena se chce zbavit břemene v podobě pohnuté historie a tak začíná vyprávět. Před Angie ožívá srdcervoucí obraz nacisty okupované Kréty i příběh nekonečné lásky. Dokážou ženy tří generací společnými silami zacelit rány, které na dlouhé roky potrhaly jejich rodinné vztahy?... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2024 , CPressOriginální název:
Island of Secrets
více info...
Přidat komentář
Současnost jsem přiznám se přeskakovala, moc romantiky na můj vkus. Ale části z druhé světové války a vlády junty byly hodně zajímavé a dozvěděla jsem se nové informace z mé oblíbené Kréty. Proto přídávám hvězdičku. Kdo ještě na Krétě nebyl, oblast Tsoutsouras je jedna z nejhezčích na Krétě, nezasažená masovou turistikou.
Prolínání dvou příběhů - ze současnosti byl takový pro mě podřadnější, ale starší příběh z 2.sv.války mě tentokrát bavil více. Zase jsem o něco "chytřejší" a masakr - kampaň masového vyhlazování civilistů, který nacisté spustili v asi dvaceti vesnicích na ostrově Kréta, mi hodně připomíná vyhlazení našich Lidic, Ležáků... Na tyto a další hrůzy by se němělo nikdy a nikde zapomínat. Hned jsem si přečetla něco o historii Kréty. Doporučuji přečíst - nejedná se jen o román pro ženy.
Tohle bylo tak silné čtení, že i teď, několik týdnů po přečtení, mi buší srdce, jen na vše pomyslím. Ano, musela jsem nějakou dobu knihu vstřebávat, než jsem napsala recenzi, opravdu mě velmi zasáhla. A já ji tímto řadím mezi své nejlepší TOP 10 knihy. Navíc se už na první straně románu dozvíte, že se děj skládá ze skutečných zážitků nejstarších žen z Amirasu, které ho autorce osobně vyprávěly, a historické události jsou skutečné. Uffff. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách :)
Hezké čtení, velmi zajímavý příběh o osudech dvou rodin založený na skutečných událostech. Minulost děsivá a příšerné, že se tyto hrůzy opravdu děly. Hlavní hrdinka mi trochu lezla na nervy, připadalo mi, že se na svůj věk chová zvláštně. Trochu náročnější byla i orientace v postavách a jménech. Nemluvě o spletitosti děje samotného. Určitě ale doporučuji, skvěle jsem si tuto knihu užila.
Čekala jsem spíše lehký románek ze slunečné Kréty, ale dostala jsem mnohem více. Angie v knize odkrývá těžký rodinný příběh, který začíná v období druhé světové války. Opravdu silné vyprávění její babičky Marie, která zachránila své syny před masakrem a navzdory osudu se jim snažila v nelehké době zachránit život. Jenomže nikdo nečeká jak moc tento válečný masakr změnil chod rodiny a ovlivnil Angie a její rodiče.
Po všech krutostech přichází přesladký happy end a ... díky za něj!
Nejzajímavější na knize je, že válečné osudy vychází ze skutečných příběhů, až z toho místy mrazí.
Nádherné řecké prostředí je už jen třešinka na pomyslném dortu.
Mě se příběh moc líbil. Jak historická tak současná část jsou krásně napsány a kniha se četla sama.
I já jsem chtěla útéci na vzdálený ostrov, abych zde čerpala klid a krásu přírody ....
Ovšem ne zcela bylo toto přání naplněno - otevřela se mi tu nejen scenérie mořské květeny, pohoří a všudypřítomného moře, který ostrov obklopuje ....
Vrátila jsem se do minulosti, kdy byla Kréta okupována .... a sledovala osudy dvou rodin, jejichž soužití válka narušila....
Vzhledem k tomu, že autorka na ostrově žila a její vyprávění čerpalo ze vzpomínek starých usedlíků, musela jsem tuto historii přijmout....
400 stran prolínajícího se příběhu jsem četla pozorně, bylo tu hodně postav ....
A také jedno tajemství, které se muselo vyřešit, aby závěr vyzněl tak, jak to v životě má být ....
Proč bych po tolika trápeních nepřála rodině výhled do budoucnosti ?
Já tyto knihy beru jako nutné varování před svinstvy, které vždy válka přináší ....
A jak se tak dívám .... ono jich asi nikdy nebude dost ....
Souhlasím s většinou, že obálka moc nekoresponduje s obsahem. Ale... kniha je neskutečně čtivá, dějová linie zajímavá a jediné, co mi úplně nesedlo, byl sladkobolný konec. Na hraně červené knihovny a vše příliš naplácané na sebe, jakoby chtěla autorka ještě rychle-rychle něco vylepšit, ale už tak poměrně obšírnou knihu ještě víc nerozšiřovat. Pokud však máte náladu na jiný pohled zvěrstev z období 2.sv.války a chcete ukápnout i nějakou tu slzu, je toto správná volba.
(SPOILER)
Mně to moc nesedlo. První půlka je hodně utahaná, dvě dějové linie, z nichž se nakonec stanou 3. Hodně postav, exotické prostředí. Bohužel stálé čekání na prozrazení tajemství, natahované. Vlastní dávná zápletka s vyústěním originální, byť trochu chaos, do toho drama v současnosti kolem svatby. Celkově vyznění dobré, ale krátila bych na půlku a to střídání linií... Současnost mi zpočátku přišla taková navíc, zápletka s údajnou nevěrou celkem zbytečná. Síla knihy je v historickém příběhu.
Pokud se prokousáte, konec je čtivý a téma celkem zajímavé.
Jako první čeho si na knížce všimnete je ta neskutečně krásná obálka. Knížka se mi četla upřímně četla krásně, ale bylo to trošku těžší si zvykat na to že hlavní hrdinka je trošku starší (tím myslím, že hrdinka není v mém věku, ale že už je prostě hodně dospělá), pro mě to byl asi hlavní problém, protože jsem četla o někom kdo už není prostě teengirl, ale tím neříkám že je knížka špatná, knížka je strašně fajn jenom mě osobně se kvůli tomu dočetla hůř. Nicméně my se v knížce objevujeme na krétě, teda po nějakém čase, nejdřív se hlavní hrdinka před svojí svatbou rozhodně zjistit něco více o své minulosti a tak se vrací se Krétu, kde žije její babička, která umírá, no a babička ji začne vyprávět příběh o rodinné historii a tom, co se dělo když Krétu okupovali nacisté.
Za knížku děkuji @albatrosmedia.cz
První, čeho si na knize všimnete, jepřekrásná obálka, která vás možná naláká na trochu jiný příběh, než který se skrývá uvnitř. Nebo ne?
Většina románů, které obsahují linku z druhé světové války, si je podobná. Tento je však zasazen do originálníhoprostředí, místa, kde se zastavil čas a lidé udržují tradice. Díky tomu působí jinak a nezapadne mi mezi desítky jiných knih tohoto žánru. Za toto má kniha opravdu obrovské plus. Zároveň však musím přiznat, že na mě Ostrov tajemství působil, jako by se autorka psala dvě knihy, a nakonec se rozhodla je spojit v jednu. Poměrně syrově popisuje válečné hrůzy, se kterýmise prolíná linka ze současnosti. Ta má přesně to, kvůli čemu téměř nečtu současnou romantiku - hlavní hrdinku, která jedná naprosto nepřiměřeně svému věku.
Autorka navíc měla na můj vkus až moc velkou snahu čtenáře napínat, což úplně nebylo nutné. Příběh zaujme sám osobě a není tak potřeba na některé věci poukazovat znovu a znovu. Knize by zkrátka slušelo o pár stránek méně a možná i zvolit vhodnější velikost písma. Ač chápu, že už nyní má kniha přes 400 stran, rozhodně bych ocenila většípísmo, protože tohle zvolené se mi v pozdních hodinách opravdu špatně četlo. A to, že text není zarovnaný do bloku, odvádělo moji pozornost od příběhu po celou dobu.
Jak už to u historických románů bývá, zvláštní přidanou hodnotu pro mě měla poznámka autorky na konci knihy, která mi více přiblížila historické souvislosti a vysvětlila, proč autorka tuhle knihu napsala.
Podtrženo sečteno - knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco více o historii Kréty. Ostrov tajemství sesice kvůli výše uvedeným výtkám nezařadí k mým nejoblíbenějším románům, rozhodně však má čtenáři co předat.
Historické knihy s tajemstvím mám hrozně ráda. Tady jsem se ale na začátku nemohla začíst. Nevím proč, ale stále jsem měla tendence knihu odkládat. Třikrát jsem ji odložila a četla místo ní jinou. Možná to ani nebylo knihou, ale mým rozpoložením, když jsem zjistila, že v ní půjde o vyprávění z války. Nechtěla jsem číst těžká témata.
I přesto jsem se k ní nakonec vrátila a její obsah si mě získal. Najednou jsem byla v příběhu a bylo to skvělý. Četla se mi dobře a těšila jsem se na každé Mariino vyprávění své vnučce Angelice, která přijela na ostrov Krétu, aby před svatbou poznala svou širší rodinu.
Angelika prožila celý život v Londýně a o svých Řeckých příbuzných nevěděla nic. Její matka z Řecka utekla před 40 lety a vzpomínání jí nedělalo dobře. Přesto chtěla Angie její rodinu poznat a usmířit je. Cítí, že i pro její matku by to bylo léčivé. Odpustit a jít dál.
Tajemství se odhaluje jen po malých krůčkách a čtenáře nutí číst dál, aby se dozvěděl, co se tam kruci stalo. Minulost začíná rokem 1943, kdy babička vzpomíná na hrůzy války a vyvražďování nacisty jejich muže a syny i malé děti s ženami. Pořád ale není jasné, co se stalo mezi dvěma rodinami, Angeliným otcem a jeho rodinou a její matkou a její rodinou.
Musím říct, že konec mě malinko zklamal. Nenávist mezi rodinami a osobní pomsta ano. To že život zamíchá osudem lidí až krutě také. Ale tady už to bylo na můj vkus promotané až moc. I tak jsem si knihu užila a četla se mi hezky. Kdo má rád stará tajemství mohu knihu doporučit. Styl psaní autorky je chytlavý. A Řecko je krásně popsané včetně žití místních lidí jako jedna velká rodina.
Ostrov tajemství mě lákal už tím vábivým slůvkem tajemství, ale hlavně to bylo umístěním děje románu, který je situován na řecký ostrov Kréta. A tam jsem kdysi prožila pár kouzelných týdnů a i proto jsem tak ráda sáhla po této knize. Čtení mě bavilo a román se mi líbil. Opravdu, nic mi nepřišlo překombinované, vše do sebe zapadlo. Nejvíce se mého srdce dotkla část z okupované Kréty, kdy prožívá babička Angeliky boj o život svůj i svých dětí. A tato linka z historie je zdrojem tajemství, pro které Angeličina máma Poppy utíká z Kréty a přeruší své styky s rodinou.
Já si knížku vychutnala, jen mi trošku vadil věk hlavní hrdinky (37), jinak to bylo parádní čtení !
Za recenzní výtisk v rámci #spoluprace moc děkuji @albatrosmedia
.
Nový rok, nové já! To přesně jsem si říkala, když jsem viděla tuto knihu. Mám problém s historií, a číst historické romány je pro mě těžký úkol. Řekla jsem si, že na tomhle mém "zaseknutí" budu letos pracovat a tak jsem se dala do Ostrova tajemství.
.
Kniha mi přišla jako recenzní výtisk ještě před vydáním a musím říct, že jsem se zděsila tím, kolik má stran a jak malinké písmo je tu použito. Nebylo ale cesty zpět, pustila jsem se do čtení, kdykoliv to šlo. Nejčastěji v MHD, takže kniha je pěkně ohmataná.
.
Na začátku se setkáváme s několika postavami, hlavní je ovšem Angelica. Autorka rozjela několik časových linek a rovin, takže chvíli jsem ze čtení měla spíše guláš, než jsem se začala nacházet. Strašně mě ale udrželo při čtení zjištění, proč se rodina tak rozdělila. Jedna část v Londýně, druhá na prosluněné Krétě. Minimálně zvláštní.
.
Jako tmel tu má funkci Angie, která se má vdávat, ale chce mít u toho i tu rozhádanou část rodiny. I přes protesty matky se vydá najít své příbuzné...
.
Linka současnosti mě nepohltila tolik, jako minulost. Ta Vás zanese do doby druhé světové války a oproti současnosti vše dost... Zdrsňuje. Na tyto části jsem se těšila.
.
Nejdříve jsem se nemohla začíst a pak jsem začala nacházet drobnosti, které mi vyloženě vadily. Třeba hlavní hrdinka, které je téměř 40 let a její chování občas neodpovídalo věku.
.
Trošku mě zamrzel konec, který se mi ke zbytku knihy moc nehodil. Autorka dala dohromady spletitý příběh, který čtenář rozplétá jako klubko vlny. Já si po něm musím sama chvilku odpočinout.
Tedy koho napadl tak nekompromisní malý font to musel být někdo kdo má dojem že si u papírové knihy lze zvětšit písmo nebo kdo si knihy představuje jako vystavěné kusy v régale a nic víc. Dost to srazí jinak poměrně sympatické, byť vlažnější hodnocení
Hlavní hrdinka Angelica se bude vdávat a ráda by pozvala na svatbu svou rodinu o které nic moc neví, jen to, že žijí na Krétě. Jenže její matka nechce o Krétě ani slyšet! Angelicu trápí otázky, co se v minulosti stalo? Proč matka uprchla do Anglie a za Krétou takříkajíc zavřela dveře? Chce nalézt odpovědi a tak jedná na vlastní pěst a prchne na Krétu. Touží poznat své příbuzné, touží po tom, aby rodina byla opět spolu. Na Krétě nalezne své příbuzné, navštíví svou babičku a dědečka, aby konečně odhalila pravdu. Babička Marie začne vyprávět příběh, který začíná v roce 1943, kdy ostrov okupovali nacisté. Jak musela doslova bojovat o holý život, o přežití svých malých dětí. Postupně jak Marie vypráví propojuje se příběh až do doby, kdy došlo k událostem Popyina útěku. Angelica odhaluje tajemství skrytá desítky let, ale bude je chtít slyšet?!
____________________________________ V knize se střídají dvě časově roviny, což příběhu dává dynamiku. Osoby a události té doby jsou dobře vykreslené, linka z minulosti vás chytne za srdce, co všechno obyvatelé museli snést a prožívat
Vůbec jsem netušila, co se na Krétě za druhé světové války stalo
Mile mě překvapil doslov ve kterém autorka vysvětluje čím se inspirovala a jak ji napadlo napsat tento příběh. Dvě třetiny knihy byly opravdu skvělé, užívala jsem si čtení, ale bohužel konec byl na mě moc překombinovaný a celému příběhu dost uškodil.
Hodnocení 3,5*
Angie je 37 let, žije v Londýně a ráda by poznala rodinou historii, ale její matka se o ní odmítá bavit. Jednoho dne se rozhodne, že se vydá na prosluněnou Krétu za svou rodinou a chystá se odhalit všechna tajemství. Dozví se tak, jak probíhala druhá světová válka na Krétě a pozná i silnou lásku v její rodině.
Uf, tato kniha mi dala zabrat. Podle anotace jsem se těšila na takový příběh, jaký mám ráda. Rodinná tajemství, historie, krásy ostrova, ale bohužel jsem dostala příběh, který jsem protrpěla.
Ze začátku je kniha psána hodně jednoduše jakoby až dětsky. Po chvíli přijde historická linka, která nás zavede do období druhé světové války, ta je naopak hodně drsná a nelítostná a v závěru si čteme v podstatě romantický příběh. Měla jsem pocit, jako kdyby knihu napsalo několik různých spisovatelů.
Někdy je na škodu více linií vyprávění. Kdyby se autorka zaměřila pouze na tu historickou část, více jí rozvedla, více propracovala, bylo by to skvělé. Takto mi přišlo, že chtěla dát do příběhu co nejvíce zápletek, až se do toho zamotala a celé to překombinovala.
Celé to pro mě bylo neuvěřitelné, při čtení jsem často kroutila hlavou a jen jsem si říkal: Tak takto tedy ne. Už jen to, že hlavní hrdince bylo 37 let, ale neustále se chovala jako malé dítě. Pak také tajemství, které rodina měla, tak si ho během jednoho odpoledne vysvětlili a celá čtyřicetiletá historie byla najednou zapomenuta.
Díky tomu, že knihy neodkládám, jsem se prokousala příběhem až na konec, ale bohužel, za mě tedy ne. To nejlepší na knize je ta nádherná obálka, která však s příběhem vůbec nesouvisí.
Už jsem viděla i nadšené reakce na knihu, je mi jasné, že každá kniha má svého čtenáře, i tato si najde své příznivce, ale já se tentokrát s autorkou bohužel vůbec nepotkala.
Ostrov tajemství je zajímavá knihamá dvě, posléze tři dějové linie.
V té první hlavní hrdinka cele knihy Angie přijíždí na ostrov Kréta pátrat po svých předcích. Má se vdávat a je odhodlána odhalit tajemství kolem své rodiny.
Ve druhé linii sledujeme příběh Angiiny babičky Marie za druhé světové války na Krétě. To jak utíká se svými syny před nacisty a hrůzami války. To, jak se snaží přežít v těžkých dobách a jak se následně setkává se ztracenými členy své rodiny.
Ve třetí lince knihy (ta začne až ke konci) odhadujeme příběh matky Angie, Poppy. Proč vlastně utekla z rodné země a za jakých okolností?
Co všechno Poppy před Angie tají a zjistí Angie do své svatby vše co vědět chce? Vrátí se někdy Poppy na Krétu nebo je pro ni všechno uzavřeno?
Můj názor:
Musím říct, že dvě třetiny tento knihy mě moc bavily, jak linka historická, tak linka ze současnosti.
Jenom nevím, co se to ke konci stalo, ale něco tak překombinovaného jsem fakt nečekala. A jak to bylo složitý, tak to bohužel začalo ztrácet drive.
Takže kvůli tomuto dávám knize 3,5/5, ale i tak knihu doporučuji k přečtení, třeba vás ty kombinace budou bavit.
Patricie Wilsonová napsala knihu Ostrov tajemství na základě nálezu zrezivělého samopalu na zahradě jejich domu v Amirasu. Tento nález ji přiměl k pátrání po historii, a protože získala spousty informací v archivech i pamětníků, rozhodla se, že napíše knihu, která nám přiblíží osudy lidí na Krétě, které ovlivnila válka.
Angie je téměř čtyřicet a vždy chtěla znát historii své rodiny. Vyrůstala v Londýně pouze s matkou, která se odmítala o její minulosti bavit. Jenže když Angie plánuje svatbu, chce mermomocí poznat své příbuzné, kteří by měli žít na Krétě. Rozhodne se, že se na vlastní pěst vydá na ostrov a doufá, že konečně pozná svoji babičku, dědu a další příbuzné.
V příběhu se vracíme i do hluboké minulosti, kdy nám je vyprávěn příběh Mariou. Je to Angiina babička. Odehrává se v období 2. světové války, respektive v září 1943, kdy došlo k nepředstavitelným hrůzám. Maria, která si sáhla na naprosté dno, vzpomíná na vše, co musela přežít, aby zachránila sebe a své děti.
Autorka rozjela příběh zpočátku velice rozvláčně. Poznáváme Angie, která je tvrdohlavá a je ráda, když je vše po jejím. Plánuje honosnou svatbu a vše musí být dokonale perfektní. To, že se ve svých letech chová chvílemi nevyzrále, mě neskutečně vytáčelo. Po odjezdu na Krétu mi byla už sympatičtější.
Přibližně do dvou třetin byl příběh velice čtivý. Linka z válečného období byla chvílemi opravdu krutá a bylo mi při čtení úzko. Ale potom, jako kdyby se autorka rozhodla, že překope celý příběh, došlo k takovým obratům a překombinování, že jsem jen kroutila očima a když už jsem si říkala, že horší to být nemůže, tak bylo. Přišla další informace, která mě už rozesmála, že tohle by ani Hollywood nevymyslel.
Mrzí mě, že budu tuto knihu hodnotit jako průměrnou, protože nebýt konce, byl by to docela fajn romantický příběh.
Štítky knihy
ostrovy Řecko Kréta osudy žen rodinná tajemství prolínání minulosti a současnosti romány pro ženy
Autorovy další knížky
| 2024 |  Ostrov tajemství |
| 1998 |  Dotek osudu |
| 1995 | Křehká růže |
| 1996 | Poklady Inků |
| 1999 | Temný soumrak |
Těšila jsem se zejména na příběh z Kréty během druhé světové války. Bohužel mi přišlo, že tato část byla spíše upozaděna, hlavní pozornost byla věnována současnosti. Angie není úplně sympatická hrdinka, je dost sebestředná a její chování neodpovídá jejímu věku. Stejně jako ostatní postavy, každý se prostě jenom staral sám o sebe a svojí pomstu nebo uraženost. Dialogy mi občas připadaly neuvěřitelné, nemyslím si, že takhle spolu lidé normálně mluví. Nejvíce mě pak zklamal konec, který mi přišel jako naprostá slátanina. Bylo to moc překombinované, jako by se autorka rozhodla použít každý nápad, který ji přišel na mysl.
Kdyby byla více rozvinuta minulost, ať už druhá světová nebo občanská válka, byla by kniha velmi zajímavá. Bohužel současná linka velmi ubírá z celkového dojmu a celkově pak na mě vyprávění minulosti působilo pouze jako kulisa pro současný děj.