Ostrovy krásy, lásky a lidojedů
Miloslav Stingl
Ostrovy krásy, lásky a lidojedů série
1. díl >
Bájné ostrovy Jižního Pacifiku vždy jitřily fantazii Evropanů. Jen někteří tam však skutečně dorazili, aby mohli obdivovat krásu polonahých žen, západ slunce nad ševelícími plážemi, ale třeba i řezbářské nebo tetovací umění Polynésanů. Čechem, jemuž se to v mnohém splnilo (ještě před nástupem globalizace), je etnolog Miloslav Stingl, žijící legenda cestopisné literatury. Aktualizované a komentované vyprávění o krásách a tajích Tahiti, Samoy, Nového Zélandu, Markéz či Velikonočního ostrova přináší nejen klasické a brilantní Stinglovy postřehy, upevněné odbornou erudicí, ale i zcela nové pasáže věnované dalšímu polynéskému fenoménu: lidojedství. ... celý text
Přidat komentář
Pokud se někdo zajímá o Polynésii nebo Velikonoční ostrovy, je pro něj tahle knížka nutnost. Dostal jsem se k ní náhodou a moc se mi do ní nechtělo, ale ještě, že jsem si ji přečetl. Autor podává naprosto vyčerpávající a zároveň snadno pochopitelné informace o Polynésii a jejích ostrovech, o kultuře, národech i historii lépe, než kdejaká dějepisná kniha. Současně převypravuje i legendy místních obyvatel, které určitě stojí za přečtení. Zatím je to pro mě jedno z největších knižních překvapení!
Štítky knihy
cestopisné příběhy cestopisy domorodci české cestopisy Polynésie Tichý oceán, Pacifik Francouzská Polynésie
Autorovy další knížky
2006 | Sex v pěti dílech světa |
1966 | Indiáni bez tomahavků |
1986 | Války rudého muže |
1981 | Očarovaná Havaj |
2010 | 2012 - Mayové, jejich civilizace a zánik světa |
Stingla znám hlavně z jeho knih o Indiánech, které jsem četl někdy v dávných 80. letech. Cesty po tichomořských ostrovech, které popisuje tahle knížka (a její druhý díl), nejsou o nic méně zajímavé. Dozvíte se spoustu informací o tomhle ráji na Zemi, o jeho minulosti, o různorodých národech a nárůdcích, které v něm žijí. A to včetně jejich někdy zvláštních zvyků, především široce oblíbeného kanibalismu. Řeknu vám, když si člověk přečte třeba pasáž o tom, jaké konzervy fasovali před bitvou maorští bojovníci, žasne, že ragbyový zápas Fiji - Tonga nebo Nový Zéland - Samoa končí podáním rukou a nikoliv tradiční zabíjačkou.
Malé mínus vidím v tom, že jde o cesty, které pan Stingl podnikl někdy v 60. či 70. letech, a svět se od té doby samozřejmě moc a moc změnil. Některé pasáže jsou sice trošku aktualizované a doplněné, ale srovnání tichomořských ostrovů 70. let se současností 21. století by na škodu nebylo. To už bych chtěl po panu Stinglovi ale asi moc, v době vydání téhle knihy už mu tuším bylo přes 80.