Ostrovy lidojedů

12.09.2023

Obsahuje i návod na to, jak zpracovat člověčinu (s omluvou, samozřejmě) :).
Jen se kanibalové nemůžou shodnout na tom, která část je vlastně dobrá. Někdo tvrdí že chodidlo. Jiný nepohrdne pečínkou ze stehna, či ženskou paží. Někdo to má rád horké, a když chcete třeba pohostit víc lidí, připravíte nebožáka svázaného do kozelce a tak zapečeného :). Pro návštěvu, kterou náhodou nechcete sníst, je jako pozornost vhodná čtvrtina dospívajícího chlapce... Na přivítanou, na rozloučenou...

Asi před sedmnácti lety, možná osmnácti, pořádala v Brně jednu kanibalskou hostinu Františka Vrbenská :). Podával se mladý chlapec odněkud z exotiky, mám tu i jídelní lístek, na x způsobů, ale to mělo kulturu, vážení. Kanibal by vám k masu na bylinách příbor nedal. A pochybuji, že byste to mohli zajíst chlebem :).

Cestopisné knihy tohoto ražení jsou zajímavé vždy, když jste doma a nemusíte například na místě kultivovat domorodce. Ono to totiž mnohdy dost dobře nejde. Popisované peripetie našince nejednou nemálo vytočí. Až do chvíle, kdy našinec vytočí domorodce :).
Dobrou chuť.

08.08.2020

Miloslav Stingl, miluji jeho knihy. Ostrovy lidojedů jsem četl poprvé v roce 1970. Můžu je číst i nyní po 50 letech a stále mě mají čím oslovit jako ostatně jeho další knihy. Znovu s ním můžu sdílet dobrodružství a napětí z cest za poznáním.

29.10.2019

Byla to první kniha, kterou jsem od autora četl a fascinovala mě svou autentičností v dobách hlubokého socíku. Dneska je to historický exkurz, aneb důkazní materiál, jak lidojed v nové době o svá práva přišel :)

A to ještě o žádné korektnosti, natož politické, nikdo nic neslyšel...