Ostrovy, na kterých ztroskotávám
Lucien Deprijck
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181602/ostrovy-na-kterych-ztroskotavam-181602.jpg
4
29
29
Ztroskotat, ale jak? Jedinečně ztvárněná kniha Luciena Deprijcka rozehrává téma ztroskotání na devatero způsobů. Na opuštěných i obydlených ostrovech, ostrovech životu nebezpečných, rajských, tropických či burácejících větrem se naplňují osudy, končí sny a nabízejí se nové šance. 18 ostrovních epizod spolu se sugestivními ilustracemi Christiana Schneidera tvoří ucelené umělecké dílo. Kniha podněcuje touhu po neznámých světech a vypráví o setkání se sebou samým, s lidmi i zásadními otázkami. Povídky plné dramatických, tajemných či absurdně komických situací, nepostrádají oproti klasickým robinsonádám ženské hrdinky a nabourávají zažitá trosečnická klišé. „Člověk konec konců neztroskotá každý den, a když už se to stane … a člověk má to štěstí, že je vyplaven na ostrově, tak by to přece mělo být stylové“, stěžuje si jeden z Deprijckových ztroskotanců, kterému se nelíbí, že je na pláži přivítán masou lidí. Deprijckovy variace existencionálních zkušeností ztroskotání jsou nanejvýš originální a hluboce lidské. -- Christian Schneider se narodil v Darmstadtu, vyrůstal ve Frankách, studoval ilustraci na HAW (Vysoké škole aplikovaných věd) v Hamburku. Tam dnes žije jako ilustrátor na volné noze.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2013 , 65. poleOriginální název:
Die Inseln, auf denen ich strande, 2011
více info...
Přidat komentář
Zajímavé, neobvyklé, pěkné ilustrace. Některé povídky jsou dost pesimistické, jiné zase vtipné.
Knihu jsem v půlce čtení chtěla odložit, protože nepřinášela nic nového. Nejdřív jsem byla z konceptu nadšená, nic podobného jsem nečetla.. poté jsem se ale začetla do příběhu, který posléze skončil a já se mohla jen domnívat, jak by pokračoval. Pak jsem se hned zase musela soustředit na další a nespojovat si to s tím předchozím. Poté jsem si ale řekla, že knihu dočtu. Nemohla bych ji pak objektivně zhodnotit :) Nevím, čím to bylo, ale druhá část knihy mě už celkem chytla. Možná jsem si zvykla na střídání příběhů, možná byly delší, než ty předchozí. Nejvíce se mi líbil příběh č. 14. Přesně u tohoto bych chtěla pokračování...jenže pak si člověk uvědomil, že by vlastně asi žádné nebylo a cítí se mírně frustrovaný. Tento příběh mě dost zasáhl. Knihu tedy musím hodnotit celkem pozitivně, oceňuji i pro mě nový koncept a odnáším si možná trochu rozporuplné, malinko frustrující pocity.
Krásná knížka, fantazie autora je super. Možná knížka vyznívá trochu pesimičtěji, ale je super. Doporučuji.
Tak nic podobného jsem ještě nečetla. Člověk může jen hádat, jak který příběh skončí a zda se trosečník vrátí znovu do civilizace. Některé příběhy jsou opravdu kraťoučké a ke konci mi přišlo, že se už autor celkem opakoval. Ilustrace mě ovšem bavila a zahrnuji ji do hodnocení.
Přiznávám... očekávala jsem trochu víc. Knížka mi přijde poněkud ztuhlá. Příběhy jsou lepší a horší, ale snad všechny ve vás zanechají určitý pocit neuspokojení. Máte pocit, že v příbězích by měl být nějaký vyšší smysl, analogie... a ony tam asi i trochu jsou... ale to co se z nich dozvídáte, vás zkrátka... nenadchne. Některé příběhy jsou pesimistické (realistické?) jiné jsou vtipné, jiné neuvěřitelně frustrující. Ano, celá ta kniha je nepochybně velice frustrující. Nemám tušení, jak ji ohodnotit...
Ostrovy, na kterých ztroskotávám
Víc takových knih!
Víc táborů na téma této knihy!
Víc ostrovů!