Ostrovy v oblacích

14.02.2022

„Tisíc kroků, tisíc pohledů, na zádech batoh, v něm aparát, stativ, expozimetr a kousek jídla.“ Takto nějak se fotograf Jiří Havel dostává na ostrovy v oblacích, aby nám v sérii barevných i černobílých snímků přiblížil majestátnou krásu hor, skal, ledu, sněhu, vody, stromů nebo květů. Pokud se ptáte, zda může být hromada kamení natolik uchvacující, aby stála za samostatnou knihu, stačí nalistovat pohled na Cerro Torre, Matterhorn nebo himálajské Tabočhe, a bude vám všechno jasné. Ostatně není potřeba chodit ani tak daleko, vždyť Krkonoše nebo Vysoké Tatry nabízejí stejně úchvatná horská panoramata. Průvodního slova ke krásným Havlovým fotografiím se ujal Jaromír Wolf, a je to právě jeho okázalý patetický styl, který mi otrávil zážitek z knihy. Dokážu pochopit, že chtěl vzletnými slovy a verši oslavit nedotknutelnost přírody, ale jeho sžíravé invektivy nejen vůči civilizačním nešvarům, ale i proti lidstvu jako takovému, ničícímu a hyzdícímu planetu (jako by snad ani nebyl jejím představitelem), už mi přišly malinko za hranou a posouvaly celý komentář až k hranici absurdity. Takže doporučuji koukat, ale nečíst a nesahat.