Osud jednoho Čecha
Ilona Borská
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44130/osud-jednoho-cecha-44130.jpg
5
80
80
Podtitul: Román o učiteli Františku Hodíkovi. Biografický román o českém učiteli Františku Hodíkovi představuje lidskou osobnost pedagoga, jehož život byl tragicky ukončen za okupace... Ilona Borská popisuje životní osudy jednoho Čecha - vlastence, Františka Hodíka od jeho učenických let ve Vídni, kde se učil truhlářskému řemeslu, dále po účast v 1. světové válce na Piavě, studia na učitele v Praze a první nevydařené manželství se švýcarskou učitelkou francouzštiny Lucií. Dále popisuje jeho učitelskou anabázi na severní Moravě, druhé manželství se Štěpánkou a jeho osudy za 2. světové války.... celý text
Přidat komentář
Tak další kniha v řadě, měla jsem na ni zálusk už od přečtení Doktorky z domu Trubačů. S osudem jednoho (ne)obyčejného člověka dostanete jako na dlani i historii naší země první poloviny 20. století.
Úplně mě pohltil až reportážní popis, hlavně v druhé polovině, jak se to pak ještě zkrátilo rychlými sledy událostí před válkou a během ní. Nedalo se to odložit.
Po přečtení Cejchu od Zdeňka Šmída jsem si nebyla jistá, jak nahlížet na odsun Němců, zde mě pro změnu zaujalo, že (pravděpodobně? údajně? asi?) mnoho Němců již krátce po obsazení Sudet a příchodu “ochranitelů z říše litovalo své volby:
“…kdyby dneska byly volby, dopadnou docela jinak. Lidi se bojej mluvit, ale vidíte to na nich, jak by utíkali zpátky do Československa.
Popis toho, proč sešlo z připravovaného vyhlazení Bernartic, by byl skoro vtipný, kdyby nebyl tak hrozný: “Deluege je pro volnější a méně nápadný způsob. Žádné hr hr. Jsme přece protektoři: ochránci, příznivci. Budeme je pěkně hladit, hladit, až je vyhladíme.
Z popisů života za války mě úplně mrazilo. Velmi sugestivní.
Super byly ty faktické vsuvky, co se s kterými postavami skutečně stalo.
Jak kniha spěla ke svému závěru, četla se mi hůř a hůř s vědomím toho konce, který znám z Doktorky z domu Trubačů. Posledních šest stran jsem oplakala.
Nedoceněná kniha. Velmi doporučuji.
Životní příběh jednoho úplně "obyčejného" člověka sepsala spisovatelka Ilona Borská, která se s jeho jménem setkala při studiu materiálů pro knihu Doktorka z domu Trubačů. Učitel František Hodík patřil k nejbližším přátelům rodiny Mudr. Vlasty Kalálové di Lottiové v Bernarticích. Byl oblíbeným učitelem jejich mimořádně nadané dcery Drahušky, která si psala i deník. Na osudu Františka Hodíka, který si šel za svým snem stát se učitelem je ukázaná historie naší země od roku 1900 - 1945 + vlastenectví, moudrost a hrdost. Už dřív jsem četla knížku Doktorka z domu Trubačů, kde jsem se s panem učitelem Hodíkem setkala a bohužel jsem věděla jak to skončí... Konec moc , moc smutný.
Knihu doplňují dobové fotografie F. Hodíka.
On vždycky říkal: nezáleží na tom, jestli umíte, jako na tom, zda rozumíte. Kdo umí, časem třeba zapomene, ale kdo rozumí, porozumí i příště.
Poněvadž nám není dopřáno dlouho žít, zanechme něco po sobě, jako svědectví, že jsme žili !!!
Životopisný příběh Františka Hodíka, muže, který prožil nelehký život. Na osudu jednoho člověka je tu ukázaná historie naší země. První i druhá světová válka, život v pohraničí, vlastenectví.
Jelikož jsem četla knihu Doktorka z domu Trubačů, která se mi moc líbila, a postava Františka Hodíka byla její důležitou součástí, rozhodla jsem se, že si přečtu i tuto knihu a udělala jsem dobře.
Životopisné knihy mám moc ráda, ač mohla autorka připravit pouhá fakta, zpracovala je do beletristického příběhu. Tím to bylo opravdu zajímavé, poutavé a kniha je tak dostupnější pro širší okruh čtenářů. I když je tato kniha již z roku 1984, je skvěle napsána a dobře se čte i v dnešní době.
Hned ze začátku to bylo velice silné čtení, neboť jsme se podívali na první světovou válku pohledem vojáka, který se jí přímo účastnil. Nevinní lidé umírali a jejich kamarádi s tím nemohli nic udělat. I další Františkovi kroky byly zajímavé.
Je znát, jakou si dala autorka práci s hledáním podkladů, jak musela pátrat, aby poskládala celý život Františka Hodíka. Je to hodně podrobné a díky jeho deníkům se dozvíme i některé jeho konkrétní myšlenky. Ač jsem díky knize Doktorka z domu Trubačů věděla, jak končí život pana Hodíka, i tak to na mě velmi zapůsobilo a nejedna slzička ukápla.
Více knih o odvážných českých hrdinech!
Tenká knížka, ale obsah je krásný. Dotyčný pan Hodík musel být neuvěřitelný člověk, více takových lidí kdyby bylo. Chtěla bych mít někdy takového učitele. Opravdu krásná knížka.
Nepříliš objemná knížka – ale kolik je v ní moudrosti i utrpení, odvahy i pochyb... život se s Františkem Hodíkem nemazlil, ale on se mu postavil čelem a dokázal pak nalézt i chvíle štěstí a naplnění.
Četla jsem už dříve knihu Doktorka z domu trubačů – a vlastně tam jsem se osobnosti Františka Hodíka dozvěděla. Tato kniha se mi četla ještě lépe než "Doktorka". Jazyk je prostý, někdy až strohý – a k té pohnuté době to podle mého názoru sedí, žádné zbytečné kudrlinky. Někde se objevují i výňatky z dopisů nebo Hodíkových zápisků, ale je jich poměrně málo, takže dějovou linii to netříští. Knížku vřele doporučuji každému, komu při četbě nejde jen o zábavu, ale i o poučení a přemýšlení nad smyslem lidského bytí a hodnotami, které jsou platné i dnes.
Knížku jsem si opatřila a chtěla přečíst už dávno. Teď jsem však zjistila, že se mi hodí do ČV – kniha (od autora) mého dětství. Knihu samotnou jsem v dětství samozřejmě nečetla, je to dost silná káva i pro dospělého. Zato v mém mladším školním věku patřila mezi mé oblíbené knížka "Mirka s Jirkou sami doma" – a vlastně až teď jsem si uvědomila, že její autorkou je také paní Borská :-).
Velmi dobrá kniha, škoda, že o ní moc lidí neví. Je to ta kniha, která by se měla číst, ať už pro inspirujícího hlavního hrdinu, který si šel za svým snem a posláním i přes spoustu překážek, ale i pro zachycení společenské atmosféry a událostí (často z oblastí, o kterých se moc nemluví), především mezi roky 1914-1945, ale s částečným přesahem i dál. Jen bych řekla, že poslední kapitoly mohly být trochu oddělené, protože se zbytkem knihy netvoří úplně konzistentní celek.
Hned po Doktorce z domu trubačů je to moje druhá nejoblíbenější kniha.Jó takové učitele kdyby dnes naše děti měli.
Osud Františka Hodíka je zajímavý a opravdu hodný knižního zpracování, o tom není pochyb. Avšak mělo by to být od někoho, kdo umí psát. Paní Borská to bohužel neumí.
Jelikož se zajímám o téma soužití Čechů s Němci v sudetech,tak jsem tuhle knihu nemohl minout.Dobře napsaný,tvrdý příběh učitele,který přišel učit na Frývaldovsko a končí tragicky v průběhu války v Čechách.
Není to žádné lážo plážo čtení na dovolenou... paní Borská zde líčí životní peripetie Františka Hodíka, velmi kvalitního charakterního člověka, který si šel za svým snem a stal se učitelem... nakonec učil i v Bernarticích, kde se jeho příběh lehce protne s příběhem doktorky Kálalové, o které už paní Borská napsala knihu Doktorka z domu Trubačů, pan Hodík učil její dceru....znala jsem ten příběh, věděla jsem, jak to všechno dopadne, ještě než jsem knihu začala číst, v Bernarticích jsem se byla dokonce podívat, přesto jsem moc ráda, že jsem obě knihy přečetla... moc pěkně napsané, jednoduše bez příkras a kudrlinek, tak jak život šel.... učitel Hodík i paní doktorka Kálalová byli hrdinové své doby, které téměř nikdo nezná, škoda...
Tohle byla velice silná a zajímavá kniha, ke které bych se bez čtenářské výzvy určitě nikdy nedostala. Kniha, v níž se jedna z postav jmenuje jako vy. Doktorka Vlasta di Lottiová, která se víc objeví až na konci. Na smutném konci života Františka Hodíka, truhláře, který se stal učitelem a něco po sobě zanechal. A nemělo by se na něj zapomenout. Stejně jako na řadu jiných osob(ností) z dějin. Bylo to místy obtížné čtení, ale vždy naplňující.
Ke knize jsem přišla jako slepý k houslím. Vykašlala jsem se na komerci a v knihovně zavřela oči a z regálu vzala první knihu..... Jsem ráda, že právě tuto . Osud " obyčejného " člověka , se kterým bych se chtěla setkat. Lidská statečnost, nesobeckost a v neposlední řadě moudrost jsou vzácné v každé době. Lidí jako byl pan učitel Hodík bychom si měli vážit. Doporučuji a těším se na Doktorku z domu Trubačů.
Další nádherná, velice zajímavá a zároveň poučná kniha od paní Borské. Jsem ráda, že jsem si ji našla a teď už se moc těším na "Doktorku z domu Trubačů".
Někdy si taky zahrávám s osudem. Když vím, že hrdina zemře, knihu zaklapnu a odložím a nechám ho ještě chvilku žít. Dobře znám osud a život Vlasty Kálalové ale nevěděla jsem , že ve stejný den se naplnil i osud Františka Hodíka.
A proč nepsát o postavě, kterou nikdo nezná ? Proč pořád psát o někom význačném?Určitě to čtenáře zajímá. Doporučuji.
Nádherně napsaná kniha, s velkou úctou k Člověku s velkým Č. Bohužel se smutným koncem jako většina příběhů z období mezi světovými válkami a během nich.
Muselo být radost pana Hodíka poslouchat, s ním spolupracovat, být jeho žákem...
Knihu doporučuji a rozhodně si přečtu další knihy od paní autorky
Díky paní Borská, že dokážete objevit skutečné hrdiny a působivě nám čtenářům zprostředkovat jejich osudy. Doktorka z domu Trubačů je jednou z mých životních knih a velmi ráda jsem se seznámila podrobněji s osudem jednoho z jejích protagonistů. Takových lidí není nikdy dost, o takových lidech by se mělo psát!
Přemýšlím co ještě doplnit ke komentáři Amysy a Lenky4.?
Obdivuhodnou snahou a touhou se pan František Hodík vypracoval z truhlářského učně na řídícího učitele. Splnil si sen,předávat moudrost nejen z knih,ale i tu lidskou.
Bohužel přišla válka a Protektorát. Ale ani v tak těžké době se Pan učitel nesklonil...
V dějinách není jen velikých hrdinů,není jen velikých bitev,,,
Štítky knihy
životopisy, biografie životopisné, biografické romány učitelé, učitelky české osobnosti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Doktorka z domu Trubačů |
| 2006 | Kdo zachránil jeden život |
| 2000 | Troufalý autor osud |
| 1987 | Příběh staršího bratra |
| 1978 | Mirka s Jirkou sami doma |
Paní Borská byla taková investigativní žurnalistka své doby. Při tvorbě svých reportáží se setkala s mnoha zajímavými lidmi a s ojedinělými příběhy, které jen díky ní a jejímu zpracování do rozsáhlé beletristické podoby nejsou zapomenuté. Životní příběh Františka Hodíka je jedním z nich. Vlastně jen ten jeho nesmyslně tragický konec jej dělá výjimečným nad jiné podobné příběhy českých učitelů, kteří museli zažívat těžké doby nesnadného studia, museli jít učit, kam jim to "umístěnka" přikázala, museli být oporami celých vesnických komunit.
Nejvíce mne zaujal dramatický popis záboru Sudet a chaotického odchodu původních obyvatel do českého vnitrozemí, naprosto nepřipraveného přijmout své spoluobčany, jako i odmítavý a pohrdavý postoj mnoha lidí vůči uprchlíkům, kteří jim "ujídali" (jak je to podobné dnešku!)
Brutální vraždy na konci války, které už neměly žádný jiný smysl, než zuřivou mstu nacistů, byly ještě okořeněné rabováním. Velmi mne zaujala scéna na samém konci knihy: "... kapsy naruby, okradený jako všichni ostatní, kteří toho dne padli. Nejlépe pochodil esesák, co šacoval Giorga Di Lottiho - Ital nosil těžké zlaté hodinky, ještě z Bagdádu."
A tak si říkám, že pravděpodobně do dnešních dnů nějaká spořádaná německá rodina jako oko v hlavě opatruje hodnotné orientální zlaté hodinky, které si dědeček přinesl z války a vydával je za odměnu za své služby vlasti. Ale ty hodinky vědí, jak to bylo doopravdy!