Osud jménem Ležáky
Jarmila Doležalová, ml. , Štěpán Doležal
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306111/mid_osud-jmenem-lezaky-yI4-306111.png
5
11
11
Celobarevná publikace Osud jménem Ležáky se skládá z pěti kapitol. V té první, Ležáky a jejich obyvatelé, jsou představeny osoby za pomoci sčítacích operátů. Ve druhé kapitole Cesta ležáckých a dalších protektorátních dětí do okupovaného Polska je podrobně zmapován pobyt nejen ležáckých dětí po jejich odvlečení. Ty, které byly vybrány na poněmčení, prošly povětšinou několika tábory a dětskými domovy, než se dostaly do pěstounských rodin. Děti označené nacisty jako neschopné poněmčení byly pracovníky průchozího tábora v Lodži předány gestapu. Jejich další osud není dodnes spolehlivě objasněn. Kapitola Portréty připomíná pětasedmdesát osob svázaných s ležáckou tragédií. Jsou to nejen lidé bydlící v tomto místě, ale i ti, kteří byli příbuzenskými vztahy nebo odbojovou činností spojeni s touto částí Chrudimska. Kořeny ležáckých rodů se rozbíhaly do okolních vesnic, aby se v některých případech v jejich potomcích opět do údolí vrátily. Většina z nich zemřela vedle sebe v jediný den na pardubickém popravišti. Kapitola Popravy v Pardubicích ve dnech 3. června až 9. července 1942 přibližuje tragické události v areálu Zámečku. Výchozími materiály jsou nacistické dokumenty zpravující o popravách u Larischovy vily, jejichž reprodukce jsou umístěny na konci kapitoly. V poslední části Databáze osob popravených v Pardubicích ve dnech 3. června až 9. července 1942 je abecedně uvedeno 194 obětí exekucí. V knize vyšly i dosud nepublikované fotografie a dokumenty o cestě ležáckých a dalších protektorátních dětí.... celý text
Přidat komentář
Úžasné a srdceryvné dílo, jež vypovídá o tom, že se mnozí lidé nebáli vystoupit proti hrůznému režimu, jenž u nás vládl...
Knížka by se měla dostat určitě do rukou mladé generaci, která již bohužel zapomíná na tyto události.
Přitom bychom si takové chvíle v dějinách našeho národa měli neustále připomínat.
Jak stojí na začátku knížky: "Bez minulosti není budoucnost" - můžeme se jako národ, jako lidstvo poučit z těchto dob a vyhnout se tomu, aby se něco podobného někdy znovu opakovalo.
Nezapomínejme na minulost...
A právě tato knížka nám nedovolí zapomenout...
Mně samotné pomohla knížka zorientovat se a tuto kapitolu v sobě uzavřít nalezením odpovědí na nespočet otázek. Mnohé odpovědi jsem v knížce našla, mnohé si stále musím domyslet sama...Ale knížka mi zcela dokonale ucelila myšlenky a změnila pohled na svět.
Snad tato kniha splatí dluh vůči lidem, kteří zahynuli při zničení Ležáků
Pro mě tato kniha byla překvapením v tom, že se potkali na jednom místě lidické a ležácké děti. Z Ležáku se zachránilo i pár mužů i když v nich převládlo trauma na celý život, kdežto v Lidicich muži byli zastřeleny. Bohužel zachráněných dětí bylo z Lidic o trochu víc. Myslím, že trauma se podepsalo i na paní Jarmile Doležalové st,. a její sestře.
Jinak maličkou poznámku : Z této oblasti okolo samot a osad bych svůj rodokmen ani hledat nechtěla.
Tuto výpravnou publikaci jsem si půjčila po besedě autorů a především dnes již jediné z přeživších sester Štulíkových u nás v knihovně. K napsání knihy opravdu vedla dlouhá a strastiplná cesta, je obrovská nejen svým obsahem,ale i rozměrem a váhou přes dva kg. Podrobně popisuje ležáckou tragedii z hlediska osudů tehdejších obyvatel a obsahuje spousty fotografii a dobových dokumentů. Zanechala ve mě společně se setkáním autorů spousty emocí a nezapomenutelný zážitek. Doporučuji všem.
Úžasná kniha,ikdyž mne toto téma vyložně nezaujímá našla jsem si své a proto palec nahoru.
V první řadě patří obdiv autorskému kolektivu za toto podrobné dílo věnované ležácké tragédii z roku 1942 a všem jejím hlavním protagonistům. Určitě muselo trvat několik let nasbírat materiál, všechno prostudovat a knihu dát dohromady. Kniha obsahuje řadu zajímavých (a povětšinou tedy bohužel smutných) detailů nejen k samotné tragédii, ale i k historii místa zvaného Ležáky, k životním osudům jednotlivých obyvatel onoho údolí a jejich příbuzných, k osudům lidických a ležáckých dětí za heydrichiády a jejich hledání po válce i k samotným popravám v roce 1942 a mnoho dalšího včetně mnoha fotografií. Doporučuji všem, koho téma Ležáků blíže zajímá. Hlavní autorkou je Jarmila Doležalová ml., dcera jedné ze dvou sester, jediných přeživších z Ležáků.
Jediným mínusem knihy jsou občasné překlepy či chybky, které jsou ale určitě pouze nedopatřením vzniklým pochopitelně při práci s tolika podrobnými informacemi. Trochu s tím souvisí, že považuji za možná zbytečné některé stále stejné údaje pořád dokola opakovat na několika různých místech v knize, což pak také může vést k drobným chybkám, nepřesnostem či rozporům v tom množství informací.
Kniha o.k. byl jem 3 v ležákach kousek od chrudimy prečetl jsem palec na horu paní štulikové