Osudný okamžik
Rebecca Thornton
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466224/bmid_osudny-okamzik-1Xa-466224.jpg
2
60
60
Každý má svůj názor. A každý má tajemství. Spustila jsem ho z očí jen na pouhou vteřinu. Stačila jedna malá chyba… Sára má hlídat syna své nejlepší přítelkyně. Když ho ale na chvíli ztratí z dohledu, vede to ke katastrofě. Zatímco se Sára věnuje něčemu jinému, vyleze chlapec na sloup a spadne. Tato tragédie se neobejde bez následků. A ona má teď dilema. Říct pravdu a ztratit kamarádku, nebo lhát a udržet si ji? Ve zlomku vteřiny se rozhodne pro druhou možnost a zpečetí tím svůj osud. Jenže z nehod často zbývají traumata a lži mají své následky. A když jde o dítě někoho jiného, řeči se rychle šíří. Každý spekuluje o tom, co se stalo. A dříve či později pravda vyjde najevo…... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2021
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Fallout, 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha mě moc nezaujala,ale dalo se to prečíst,až zavěr knihy mě trochu chytl ale jinak nic moc.
Obálka: 3*
Hlavní postavy: 2*
Děj: 2*
#kniznistafeta @renulka16
Moc děkuji za možnost si knihu přečíst.
Bohužel tento příběh mi vůbec nesedl. Každý z nás má jiné měřítko na věci, které nám vadí, nevadí, pohoršují, které nám přijdou ještě v pořádku a které jsou už příliš. Věřím proto, že na tuto knihu bude sto různých názorů.
Ten můj je ovlivněný tím, že provinění jedné z hlavních postav mi nepřijde tak obrovské a zároveň vnímám knihu jako matka, která je často přetažená.
Kniha je na mě moc prodlužována, příběh by šlo zpracovat snadněji bez zbytečné omáčky kolem. Do čtení sem se místy musela doslova nutit. Při čtení nečekejte žádné překvapení, vše od začátku tušíte.
Musím přiznat, že po dlouhé době byla mou oblíbenou postavou mužská postava, i když se jí stala až v závěru knihy.
Celkové hodnocení: 2,5* z 5*
Jé, Karle, já se spletla!
Po knížce jsem sáhla ,protože mi ji někdo doporučil a teď čtu a čtu a říkám si-kruci-ty jsi tak nesmírně náročná! Co to máš za období, že se ti nic nelíbí. Přece nemůžeš odložit DALŠÍ knížku! A tak se nutím a potím a nakonec kouknu sem na hodnocení-a sláva! Nejsem v tom sama! Díky vám všem! FAKT je to divně napsané a FAKT se to nedá číst!
Asi jsem se omylem pustila do úplně jiné knížky, a jak tak koukám, ještěže jsem se netrápila dlouho. Sloh byl nesmírně krkolomný, často se opakovala stejná slova, některé věty na sebe ani nenavazovaly. Přítomný čas se míchal s minulým, některá souvětí jsem musela číst víckrát, abych pochopila, kde myšlenka začíná a kde končí:
..........
"Číslo stolu?" zeptá se barista, když se Sarah konečně dostane na řadu. Stejně jako je Camilla na WhatsAppu, tak i ona byla myšlenkami někde úplně jinde. Zdá se, že se nedokáže na nic soustředit, a přemýšlí o tom, jestli je pravda, že cukr ovlivňuje plodnost, na svou perimenopauzu, a jestli právě to není původcem všech jejích problémů s otěhotněním. Potom v myšlenkách zabrousí k tomu, aby si připomněla, že si musí zajít nechat zkontrolovat jednu divně vypadající pihu (nesmí zapomenout s sebou k doktorovi vzít iPad, aby se s ním Casper zabavil), a potom začne přemýšlet o tom, jestli vlastně nezapomněla zapsat Caspera na hodinu tenisu. Jestli má večer podruhé naplnit pračku, než se začne koukat na Na mušce, nebo jestli bude příliš unavená a usne dřív, než pračka dopere.
"Do pytle. Pardon. Já jen..." Mávne rukou nad hlavou. "Promiňte, zapomněla jsem. Jsme hned vedle herní zóny. Víte, ten stůl u okna. Ten, u kterého chce každý sedět." Zasměje se, ale číšník na ni koukne, jako by ji chtěl politovat. "Děláme to stejně jako Němci, když si na pláži rezervují lehátka ručníky." Zakucká se svým špatným vtipem. "Ale nic, zapomeňte na to."
"Ten, ze kterého je vidět na kriketové hřiště?" pomalu se jí zeptá, jako by měla potíže se sluchem. "To je stůl osmdesát sedm." Klepe prstem do pokladny, dokud necinkne. Sakra. Myšlenkami už je zase jinde.
.......
Odkládám a vracet se určitě nebudu.
Měla jsem strach se vůbec do knihy začíst, po přečtení recenzí, ale nakonec to nebylo tak špatné...
No... Jak jen začít??? Podle anotace se mi kniha docela zamlouvala, ale po prvních pár stránkách mám v hlavě fakt zmatek. Zamotávala jsem se místy v postavách, chvílemi jsem ani nevěděla, kdo právě mluví. Příběh a námět sám o sobě by asi ušel, ale autorka zvolila celkem nešťastný styl psaní, který se mi moc nezamlouval. Nebylo to nejhorší, ale taky bych po ní už znovu nikdy nesáhla.
Dobře, tak si to shrňme.
Na začátku se stane to, že syn jedné z hlavních postav spadne z nějakého sloupu a zlomí si krční obratle.
Jeho matka byla v tu chvíli kdovíkde a spoléhala na svou kamarádku, že na něj dohlédne. Ta na něj jaksi nedohlédla, ač viděla, kam kluk leze, a kamarádce lže, že o tom neměla ani páru.
No a když spadne, řeší to posléze celé město a neřeší se tam už nic jiného. Opravdu. Na cca 400 stránkách se řeší jen sebevýčitky kamarádky.
Hrůza a děs.
Všechny postavy jsou na facku - lžou, vymýšlí si, podezřívají se, pomlouvají a přitom všem si hrají na kamarádky.
A jsou všichni hrozně divní.
Škoda papíru, nechápu, jaké vydavatelství si autorku vzalo pod křídla a proč. Tohle je totální slátanina.
Jednu hvězdu jen za dopisy na konci, které aspoň nějaké věci objasnily.
No ... já sama si nejsem tak docela jistá, jestli kniha stojí za kladné hodnocení nebo ne. Byla jsem celkem zvědavá jak se to celé vyvrbí, že jsem celkem s nadšením četla dále a pak závěr a zklamání. Nevím, jestli se na knihu dívám špatně a možná.autorce zcela nerozumím co tím myslela, ale pocity a názory aktérů mi přijdou jako slátanina... bohužel se.kniha nestane mouku oblíbenou...
U této knihy popravdě nevím, jak hodnotit. Na mě to kamarádství přišlo až moc přehnané. Ale tím, že na příběh knihy musím myslet a dobře se četla, tak nemohu dát špatné hodnocení. A hlavě kniha pojednává o tom, že bychom neměly dát na první dojem, že všichni máme něco, na co zrovna nejsme pyšní. Dávám čtyři hvězdičky.
I když se mi knížka četla celkem dobře, tak jsem celou dobu měla pocit, že těm postavám vůbec nerozumím. Jednaly neadekvátně, řešily většinou kraviny a zásadní věci jakoby šly úplně mimo. Zdálo se, že za tím vším bude v pozadí něco, co čtenář zatím neví a přijde to jako zvrat na závěr. Na víc než tři hvězdičky jsem to téměř až do konce neviděla, ale závěr mě donutil názor změnit. To, že někomu nerozumíme a nechápeme jeho jednání, ještě nemusí znamenat, že je to špatně. Většinou každý má nějaké špatné zkušenosti nebo svá dávná traumata, která nechce veřejně ventilovat a na základě nich se chová i v současnosti. To však nemusí být pro okolí čitelné či přijatelné, a tak nechybí mnoho k tomu, takového člověka odsuzovat či povrchně hodnotit. Myslím, že jsem nakonec pochopila, o co autorce šlo a docela mě mrzí, že má kniha tak nízké hodnocení (44%).
Vydržela jsem cca 60 stránek, pak už to nešlo.
Takový chaos v osobách, prázdných větách o ničem, nenavazující věty...no brutááál)))
otřesná kniha, hlavní postavy mají úroveň dětí na základní škole, totálně nedůstojná sms - ková story
Lisa a Sarah. Dvě maminky, nejlepší kamarádky, každá z nich si prochází specifickým obdobím. Lisa řeší únavu po čerstvém porodu spolu s dohlížením na svého staršího syna a stále přetrvávajícími problémy se svým manželem, Sarah trápí nedávný potrat a vtíravé myšlenky na psychické problémy, které zažila po porodu prvního dítěte. Osud jim do toho všeho nadělí vážný úraz Lisinina syna, jehož následky si bere za vinu Sarah, která měla Lisinina syna zkontrolovat. A toto téma se vlastně řeší po celou dobu. Na knížku jsem narazila v knihovně mezi novinkami, zaujal mě obal. Po přečtení recenzí jsem byla dost zklamaná a neočekávala příliš mnoho, spíš jsem po ní sáhla ze zvědavosti a s tím, že ji nejspíš odložím. Nestalo se, dočetla jsem a nebylo to zase tak úplně strašné, jak jsem očekávala. Hodnotím třemi hvězdičkami, určitě jsem četla i horší knihy.
(SPOILER) Lisa a Sarah. Dvě maminky, nejlepší kamarádky, každá z nich si prochází specifickým obdobím. Lisa řeší únavu po čerstvém porodu spolu s dohlížením na svého staršího syna a stále přetrvávajícími problémy se svým manželem, Sarah trápí nedávný potrat a vtíravé myšlenky na psychické problémy, které zažila po porodu prvního dítěte. Osud jim do toho všeho nadělí vážný úraz Lisinina syna, jehož následky si bere za vinu Sarah, která měla Lisinina syna zkontrolovat. A toto téma se vlastně řeší po celou dobu. Na knížku jsem narazila v knihovně mezi novinkami, zaujal mě obal. Po přečtení recenzí jsem byla dost zklamaná a neočekávala příliš mnoho, spíš jsem po ní sáhla ze zvědavosti a s tím, že ji nejspíš odložím. Nestalo se, dočetla jsem a nebylo to zase tak úplně strašné, jak jsem očekávala. Hodnotím třemi hvězdičkami, určitě jsem četla i horší knihy.
Takto divně napsanou knihu jsem dlouho nečetla. Měla jsem co dělat se vůbec donutit ji dočíst. Samé tajemství, které není průběžně vysvětlováno, naopak přibývají další a další. Rozuzlení de facto až ve třech dopisech na konci knihy....
Ježiš to bylo divný. Všichni měli tajemství, ale nikdo s nikým nemluvil. A Sarah, ta byla fakt mimo, celou knížku jsem si říkala Proboha na čem frčí a ještě k tomu má dítě! No nic, opravdu děj o ničem.
Bavily me ty zpravy na whatsappu a to je asi tak vsechno.