Osudný příliv
Iris Johansen
Oceánografka Melis Nemidová se pouští do nebezpečných vod, které ji mohou beze stopy pohltit. Zná tajemství, pro něž už jeden oceánograf přišel o život... a to je jen část minulosti, poskvrněné zradou a násilím. Když se uchýlila na svůj ostrov v Karibském moři a ponořila se do studia chování delfínů, zdálo se jí, že všechno zlé nechala daleko za sebou. Její mír – a také život – se však náhle ocitá v ohrožení z rukou zběsilého vraha, který se stezkou smrti a zkázy blíží přímo k ní. Ať už se za jeho maskou skrývá kdokoliv, je důvěrně obeznámen s jejími nejtajnějšími děsy. Už brzy ji přinutí, aby opět prožila všechny své noční můry. Až na tu poslední... kterou přežít nemůže.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2009 , Columbus (ČR)Originální název:
Fatal Tide, 2003
více info...
Přidat komentář
Nejde to a nejde. Jakkoli útlé, tak nemohu ku zdaru zdolat ani prvních pár desítek stran: jakoby autorka ve snaze o úspornou výbušnost vynechávala důležité informace, tedy aspoň každou třetí větu, takže z toho vzniká pustý blábol. Tudy pro mne jako čtenáře tedy cesta nepovede...
Knihu hodnotím jako průměrnou, ale je to jenom tím, že prostředí děje mi nebylo moc blízké. Děj, zápletka dobrý... ale četla jsem od této skvělé spisovatelky lepší knihy.
Tak tohle bylo pro mne příjemné překvapení. Fajn jsem si u ní odpočinula, byla čtivá, bavila mě.
Tato kniha mě moc nenadchla. Příběh po prvním výbuchu předvídatelný až do konce, což by nevadilo, kdyby hlavní hrdinkou nebyla příliš emancipovaná, zhrzená žena, která odmítá evidentně potřebnou pomoc mužného chlapáka, do kterého se co? Zabouchne, jak jinak... A aby tomu spisovatelka nasadila korunu, ještě se požádali o ruku a domluvili si počet dětí. To mě fakt dostalo.:-)
Jako detektivka mi to nepřipadalo, ale mrtvol tam bylo hodně... A samozřejmě taky láska.. Není to taková ta knížka, kterou nemůžete samým napětím nemůžete odložit, ale líbila se mi. Ale co jsem nepochopila byl název a obal knížky, vůbec to nemá souvislost s dějem.
Autorovy další knížky
1999 | Ošklivé káčátko |
2002 | Tvář zrady |
2001 | Na stopě |
2000 | Vražedná hra |
1995 | Tanečník ve větru |
Prokousal jsem se tím, ale stálo mě to úsilí... To je tak, když se autorka ještě v půlce knihy nemůže rozhodnout, jestli to bude detektivka, milostný románek, akčňák či sociální próza. A tak tam dá všechno. Ale nesmí to být příliš nabobtnalé, to by nikdo nečetl. Takže do guláše dáme krásnou a chytrou dívku s hrozným tajemstvím, napraveného floutka a příležitostného zločince, pár brutálních vraždiček, dva delfíny a nějakou tu výbušninu. A sex! Na ten se nesmí zapomenout. Ty milostné scény jsou vyloženě trapné - ano, je tam všechno od funění jak tlupa bernardýnů přes pevné svaly, zmocňování se vzrušení, nejlepších milenců na světě a doplňte si sami jakýkoliv stereotyp, co vás napadne, ono to tam určitě bude. Příběh by ušel, kdyby nebyl tak nějak uměle nastavovaný a byl více uvěřitelný. Takhle nabývám dojmu, že se po světě hemží spousta lodí, které jen tak vyletí do povětří, aniž si toho kdokoliv všimne. Jo, a hlavní padouch musí být za a) magor, za b) opakovaně v klíčové scéně přežívat vlastní smrt, aby byla pomsta DOKONALÁ. Takže jediné, co tam snad působí trochu přirozeně, jsou ti delfíni. No, jdu poslat knihu dál, ať trpí i jiní.