Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361012/bmid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-6627d55839dd6.jpg
4
1425
1425
Veliká doba žádá veliké lidi. Jsou nepoznaní hrdinové, skromní, bez slávy a historie Napoleona. Rozbor jejich povahy zastínil by i slávu Alexandra Macedonského. Dnes můžete potkat v pražských ulicích ošumělého muže, který sám neví, co vlastně znamenív historii nové, velké doby. Jde skromně svou cestou, neobtěžuje nikoho a není též obtěžován žurnalisty, kteří by ho prosili o interview. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpověděl by vám prostince a skromně: ''Já jsem Švejk...''.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha, které jsem se dlouhou dobu vyhýbal. Přečteno poprvé v 41 letech a číst to dřív, tak bych spousty myšlenek mezi řádky asi nepochopil. Švejk je prostě borec a doufám, že v Česku stále je dost jemu podobných lidí.
Ano, kniha mohla být klidně o 1/3 až polovinu kratší, protože s přibývajícími stránkami to začíná být dost repetitivní a nic nového nepřinášející. I tak dávám 4 hvězdy.
Pár citátů z knihy, které mi smíchem vytlačili i nějaké ty slzičky z očí:
"Nyní vám, kamaráde, musím říct něco o Dauerlingovi, pokračoval jednoroční dobrovolník, "o něm si vypravují rekruti u 11. kompanie tak, jako nějaká opuštěná babička na farmě v blízkosti mexických hranic bájí o nějakém slavném mexickém banditovi. Dauerling má pověst lidožrouta, antropofága z australských kmenů, kteří požírají příslušníkydruhých kmenů padších jim do rukou. Jeho životní dráha je skvělá. Zanedlouho po narození upadla s ním chůva a malý Konrád Dauerling uhodil se do hlavičky, takže ještě dnes je vidět na jeho hlavě takovou zploštělost, jako kdyby kometa narazila na severní točnu. Všichni pochybovali, že z něho něco může být, jestli vydrží to otřesení mozku, jen jeho otec, plukovník, neztrácel naděje a tvrdil, že mu to nemůže nijak vadit, poněvadž, jak se samo sebou rozumí, mladý Dauerling až povyroste, věnuje se vojenskému povolání. Mladý Dauerling po hrozném zápase s čtyřmi třídami nižší reálky, které vystudoval soukromě, přičemž předčasně zešedivěl a zblbl jeho domácí učitel a druhý chtěl skočit v zoufalství ze svatojakubské věže ve Vídni, přišel do hamburské kadetní školy. V kadetce se nikdy nedbalo na předběžné vzdělání, neboť to většinou nehodí se pro rakouské aktivní důstojníky. Vojenský ideál spatřoval se jedině ve hraní na vojáčky. Vzdělanost působí na zušlechtění duše, a toho se na vojně nemůže potřebovat. Čím hrubší důstojnictvo, tím lepší. Žák kadetky Dauerling nevynikal ani v těch předmětech, které každý jakžtakž ovládal. I v kadetce bylo znát stopy toho, že si Dauerling v mládí narazil hlavičku. Jeho odpovědi při zkouškách jasně hovořily o tom neštěstí a vynikaly takovou pitomostí, a byly považovány přímo za klasické pro svou hlubokou pitomost a popletenost, že profesoři kadetky jinak ho nenazývali než unser braver Trottel. Jeho hloupost byla tak oslňující, že byla největší naděje, že snad po několika desetiletích dostane se do tereziánské akademie či do ministerstva vojenství."...
"Švejku, máte sirky?"
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, že nemám."
"É - a proč nemáte sirky. Každý voják má mít sirky, aby si mohl zapálit. Voják, který nemá sirky, je ... Co je?"
"Je, poslušně hlásím, bez sirek," odpověděl Švejk.
"Velice dobře, je bez sirek a nemůže nikomu připálit. Tak to by bylo jedno a teď to druhé. Nesmrdějí vám nohy Švejku?"
"Poslušně hlásím, že nesmrdějí."
"Tak to by bylo to druhé. A teď to třetí. Pijete kořalku?"
"Poslušně hlásím, že kořalku nepiju, jenom rum."
"Dobře, podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypůjčil na dnešek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic nepije, je ab-ab-abstinent a proto půjde s marškou. Poněvadž takového člověka nemohu potřebovat. To není pucflek, to je kráva. Ta pije taky jenom vodu a bučí jako vůl. - Ty jsi abstinent," obrátil se na vojáka," že se nenestydíš, pitomče. Zasloužíš pár facek."
Nežli se dr. Grunstein vrátil zezdola, kam šel doprovodit baronku, Švejk rozdal kuřata, která byla zhlcena pacienty s takovou rychlostí, že místo kuřat našel dr. Grunstein jen hromadu kostí, ohlodaných tak čistě, jako by byla kuřata padla zaživa do hnízda supů a na jejich ohlodané kosti pražilo několik měsíců slunce. Zmizel i vaječný likér, i tři láhve vína. Ztratily se v žaludcích pacientů i balíčky čokolády, i balík sušenek. Někdo dokonce vypil i lahvičku politury na nehty, nalézající se v soupravě, a nakousl pastu na zuby, přiloženou ke kartáčku.
Tak tohle je klasika, co je ale zvláštní, nikdy jsem od Haška nedokázal přečíst něco jiného, jako kdyby tohle ani nenapsal on.
Asi moje nejmilejší knížka od českého autora. Kdysi jsem jí uměla skoro zpaměti a i dnes si spoustu dialogů a situací vybavím zcela přesně. Je až neuvěřitelné, jak se dá aplikovat i do dnešních dnů.
Musím tedy panu Haškovi vzdát všechnu čest - napsat humoristický román, kterému se člověk i po sto letech ještě od srdce a hlasitě zasměje, to už je něco. Humorem se však přínos tohoto díla rozhodně nevyčerpává. Člověku poněkud tuhne úsměv na rtech, když si představí to zbytečné utrpení lidí za první světové války. Další skvělá kniha, která u každého trochu vnímavého a inteligentního čtenáře musí podnítit sklony k pacifismu a odpor k válce (a taky úlevu, že nemusíme žít v rakousko-uherské monarchii).
A pak to úžasné panoptikum lidových postaviček, každá trochu jiná, každá se svými jedinečnými slabostmi i přednostmi, počínaje čistými sympaťáky typu jednoročního dobrovolníka Marka či kuchaře Jurajdy, přes nějakým způsobem zhýralé ale přesto v něčem sympatické a lidské bytosti typu feldkuráta Katze či nadporučíka Lukáše až po odpudivé, i když směšné, totální tupce reprezentované především poručíkem Dubem.
Nakonec si pak nechávám samotného Švejka. Knihu jsem si pořídil vlastně pod vlivem Pjéra la Šéze, který zcela zpochybnil obvyklé pejorativní vnímání této postavy, zejména v prohlášeních typu "jsme holt národ Švejků" apod. A skutečně: nelze než konstatovat, že Švejk je postava podivuhodné vnitřní konzistence a charakteru, kterému nikterak neubírají jeho pochybné obchody se psy. Ač je označován za blba, pozornému čtenáři nemůže uniknout, že jím ve skutečnosti rozhodně není, stejně jako není zbabělcem. Co je však nejvíce pozoruhodné: Švejk postrádá jakékoliv ego, čímž se vlastně stává jakýmsi maskovaným světcem nebo ještě spíše moudrým bláznem typu Nasreddina či Enšpígla. To mu umožňuje bez ztráty cti procházet příšernou rakousko-uherskou mašinérií a za zdatné asistence prozřetelnosti, která je vždy nápomocna každému, kdo dokáže být vysoko nad věcí, bez většího úrazu prochází všemi nebezpečenstvími, trpělivě podstupuje každé dočasné nepohodlí, které se nakonec jakoby zázrakem obrací v jeho prospěch a ke vzteku těm, kteří ho nenávidí. Díky obrovské volnosti mysli, která se netočí kolem onoho "já, já, já" běžného člověka, věčně dobře naladěný Švejk (dnes by řeklo: na vysokých vibracích) nejeví žádný strach, úzkost, výčitky, ale ani soupeřivost či bezcitnost psychopata. Že tak postava Švejka byla míněna i samotným Haškem a bohužel špatně pochopena již jeho současníky, dokládá citát z jeho doslovu: "Nevím, podaří-li se mně vystihnout touto knihou, co jsem chtěl. Již okolnost, že slyšel jsem jednoho člověka nadávat druhému: 'Ty jsi blbej jako Švejk,' právě tomu nenasvědčuje."
Závěrem musím tedy konstatovat, že bych si přál, kdyby co nejvíce lidí pochopilo a uchopilo Haškovo poselství a že by bylo skvělé, pokud bychom skutečně byli národem Švejků. :-)
Již před válkou jsem o této knize mluvil s naším panem okresním hejtmanem. Shodli jsme se na tom, že v ní je vše, co potřebuje člověk vědět o světě. Všimli jste si při čtení, že se za těch sto let lidi vůbec nezměnili? Dávám plný počet kytiček!
Ale jo, byla to sranda. Občas mi ty Švejkovy povídky lezly krkem ale jinak to bylo fajn. 72%
často je švejk naprosto nepochopen a mylně prezentován jako dobrák, lidumil a srandista, snad pro toho Hrušínského ve dvojdílném filmovém zpracování. a přitom to byl takovej zlomyslnej oportunistickej skřet, takové alter ego pana autora. k popukání to samozřejmě je, ale tak jaksi mrazivě.
Další krásně napsané, humorné národní dílo od pana Haška.
Pamatuji si jak můj tatínek za dob dávných, donesl domů čtyři knížky. Opatroval je jako oko v hlavě a často opakovaně čítal. Jako malá jsem nerozuměla co se mu může na těchto stránkách tak líbit :-) .
Po letech a několikerém zhlédnutí filmů s nezapomenutelným Rudolfem Hrušínským, už vím :-) .
V knihovně, kterou si znovu pořizuji nesmí chybět :-) .
Opravdu nádherné dílo. Ale ten první díl je prostě nejlepší. Ty další už mi malinko připomínají i pohádky tisíce a jedné noci. Spousta přirovnání k jiným příběhům jiných lidí. A mezi tím vším Švejk, kterého nerozházela ani možnost jeho popravy. Stále vyrovnaný, klidný a neustále výřečný.
Doporučuji
Stejný problém jako mnoho ostatních. Co napsat k tomuto geniálnímu dílu s "geniálním" hrdinou. Možná jen...čím více budete vědět o "Starém mocnářství" a politické situaci před a během 1. sv války, tím více si dílo užijete. Postavy v knize psal sám život a povahy lidí se zas tak mnoho v toku času nemění. Také úžasné namluvení knihy panem Werichem je bezkonkurenční a často se k němu vracím. Snad bude součástí povinné četby i za sto let.
Psát o Švejkovi několikařádkový komentář je jako snažit se nasytit Balouna rohlíkem.
Encyklopedie blbosti a směšnosti.
Slavné protiválečné dílo, ve kterém se hlavní postavy do bojů vůbec nedostanou a ve kterém se hrůzy války a vůbec svinstva sdělují jen tak mimochodem, mezi řečí o něčem úplně jiném.
Epos, kde se putuje (stejně jako u Homéra jsme postrkováni osudem, hněvem bohů - a špatnou orientací v jižních Čechách), ale místo dobrodružství se většinou jen žvaní, vykecává, vypráví.
Kniha, kde hlavní hrdina téměř neustále mluví (pokud mu zrovna není doporučeno, aby držel hubu), ale asi jen třikrát se dozvíme, že si něco myslí.
A mnoho dalšího.
Ke Švejkovi se neustále vracím, vracím se v dobách zlých i v dobách dobrých. Když beru knihu opakovaně do rukou, připadám si, jak kdybych se vracela domů. Do bezpečí,klidu a harmonie...někam, kde to znám a nemůže mi nikdo ublížit.
Čím to, že humor pana Haška, potažmo Švejka je nám tak blízký? Švejk, osůbka , která dobrosrdečně šlape životem, problémy nevyhledává, problémy si vždycky najdou jeho a on je se svou povahou řeší-neřeší. Hlouposti vypouští, život se mu líbí, přestože jako pucflek nemá žádné jistoty domova,zázemí,lásky. A my hltáme znovu a znovu stránky této knihy a život se nám zdá lehčí, příjemnější, bohatší.
Věta ze závěrečného dílu, z bojiště, kde člověk zabíjí člověka...: "Co blbnete, vždyť jsou tady lidi...". je mementem nejen tehdejší doby, bolí, člověk u ní přijde na to, jak nesmyslné a nepřirozené je vzájemné zabíjení...ach jo.
Výtečná dobová reportáž, ve které je hlavní hrdina "pouhým" vypravěčem, jež zachycuje různorodost ostatních postav a společnosti. Místy pobaví, místy zamrazí, ale rozhodně stojí za přečtení. Jen je tedy nutno dodat, že kniha láká na "clickbaitový" název, jelikož o válce to rozhodně není. K textu a celé knize mi vůbec neseděly ilustrace, které jsou dle mého názoru zralé buď na kompletní revizi nebo na vyhození (se vší úctou k jejich autorovi).
Brilantní román, který není jen satirou, ale svým záběrem i hlubokou společenskou sondou. Největší potíž se Švejkem jsou ty kýčovité Ladovy ilustrace, díky nimž se Švejk lépe prodával v nálevnách a putykách na Žižkově, a o peníze od svých čtenářů šlo samozřejmě Haškovi především, ale je otázkou, zdali je tento způsob vydávání nadále nutný. Dle posledních vydání to vypadá, že snad více než kdy jindy je potřeba opepřit napsané vhodnou vizuální zkratkou, jinak by asi napsané nikdo nekoupil. Tahle dvojice tak k sobě patří stejně bytelně jako Tom a Jerry, bohužel. Lada se tak bere skorem jako kánon k napsanému, což do velké míry sráží skutečnou románovou kvalitu a hloubku Osudů. Ty ilustrace z toho dělají víceméně jarmareční četbu, ale to rozhodně Švejk není, nebo není to pouze jarmareční četba. Švejk by si podle mě zasloužil stejnou grafickou úpravu a péči jako například romány Kafkovy. Nechápu ten kult Lady, vždy mi to bylo nějakým způsobem protivné a dlouho jsem kvůli tomu Švejka přehlížel. I ty kongeniální české filmové adaptace z 50. let (Steklý a Trnka) žel do velké míry akcentují spíše ladovské pojetí Švejka než to, co je za textem a tak skutečnou hloubku románu. Přál bych Švejkovi, aby se po těch více jak sto letech vymanil z této většinově přijímané ladovské jarmarečnosti a pivního humoru, kterým sice oplývá, ale jenž není tím hlavním, co dělá z této skvostné satiry jeden z největších románů první poloviny 20. století.
Také si myslím, že to není úplně školní četba. Středoškolák při vší úctě nemůže Švejka pochopit. Ač doporučená četba, stejně většina shlédne film a podle toho si udělá názor nebo se celek omezí jen na pár nejšťavnatějších anekdot. Doporučil bych všem si Osudy přečíst s víceletým odstupem. Ten román vypovídá něco úplně jiného, když ho jeden čte v 18 nebo pak v 38. Švejk bude asi vždy dráždit k různým interpretacím a výkladům, a to z něj dělá velký román. Doporučuji.
Mám rád Švejka, mám rád Haška. A Osudy... patří zcela po právu mezi skvosty světové literatury. Už jen počtem překladů a zfilmování. A to i v zemích, kde ho nemohou pochopit tak jako my.
Obsah- geniální. Slovo "geniální" podle slovníku znamená "zároveň chytrý a vtipný až k pochcání", dámy prominou. Ale původní Ladovy ilustrace jsou i na úrovni dneška stále skvělé, ne?
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno armáda Rakousko-Uhersko antimilitarismus vojenští duchovní vojáci Švejk pikareskní romány čeští vojáci v 1. světové válce
V určitých nepravidelných intervalech se k této knize celé roky vracím. Teď nejčastěji v podání Jana Wericha v audio verzi. A pokaždé mi to zvedne náladu. Takže doporučuji především na studený, deštivý podzim, čili právě teď. :-)