Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Jaroslav Hašek
Dobrý voják Švejk je jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších postav nejen české, ale i světové literatury. Svědčí o tom spolu s četnými vydáními doma a v zahraničí také skutečnost, že se z díla stala v pravém slova smyslu klasika, která se neustále čte a cituje. Možná bychom mohli mluvit i o součásti naší národní povahy, ať už v dobrém nebo pejorativním smyslu. Švejk, hostinský Palivec, polní kurát Katz, nadporučík Lukáš, sapér Vodička, Baloun a další postavičky nadále žijí svým životem.... celý text
Přidat komentář
Klasika české literatury a přitom je to v podstatě směs fórů a hospodských historek. Ne že bych se řehtal, ale pobavený úsměv mi z obličeje ne a ne zmizet. Knihy se celkem hodně liší od filmového zpracování, ale obojí mám velice rád
Sám jsem byl mile překvapen jak je kniha čtivá a v několika momentech skutečně na výsost vtipná. Jde o vrcholné české dílo a právem by myslím mohlo být řazeno k Hlavě 22 apod. Tento klenot patří objektivně na výsluní světové literatury.
První třetina vyprávění je absolutní špička v humorných knihách, kde knihy typu Stoletý stařík, nesahají tomuto skvostu ani po kotníky. O dost horší ale už je vlastně zbytek knihy. Škoda, že kniha není kratší a kvalitativně vyváženější.
Autorův styl psaní mě moc nesedl. První díl mě přišel nejlepší.Myslím si,že zde je jeden z několika případů,kdy film přesáhl knihu.
Dnes už legendární knížka ukazující demenci armády, která se ukáže v momentě kdy se někdo snaží přesně vyplnit každý rozkaz.
Naprostá klasika!Knížka je zasypána takovým množstvím postaviček a hlášek,že při vší snaze by se to nepodařilo do neméně vynikajícího filmového zpracování(zejména s R.Hrušínským v hlavní roli) prostě nacpat..."když jsem šel do Prahy pro jelita,potkal jsem na cestě tajtrlíka,nebyl to tajtrlík,byl to profous,kdybych byl neutek tak by mě kous..." viz. píseň jednoročního dobrovolníka.A podobných hlášek,oplzlých písní,narážek na "autority" a vojenské představitele Rakousko-Uherské monarchie je zde plno a dokreslují společně s povahovými stránkami jednotlivých hrdinů či smolařů podmanivou atmosféru(pomineme-li reálie 1.světové války)života na začátku 20.století v našich zemích...Nádherná česká kniha!
Někteří lidé v mém okolí říkali, že se u této knihy unudím (dlouhé Švejkovy monology). Pustila jsem se i přesto do čtení. Kniha mě nepustila, já jsem se celkem slušně pobavila a už se těším až si přečtu 2. díl :)
Klasika ktorá vždy znovu a znovu pobaví !!! Hlášky z tejto knihy snáď už aj zľudoveli :-)
Autora ani knihu netreba komentovat-mluvi sami za sebe.Lze se vracet a stale najit novy pohled.
Klasika s nejtypičtější českou postavičkou a svérázným Haškovým humorem. Tahle knížka pobaví a zvedne náladu. Flegmatický Švejk, který dokáže svým klidem vytočit okolí až do vrtule a ještě se s svým naivním nevinným úsměvem diví, co to s těma lidma kolem je, a spousta příhod a situací, do kterých se dostane, jsou originálními prvky knihy. Já osobně ale mám z postav nejradši feldkuráta Katze. U kapitol s ním se vždycky nejvíc nasměju a přišly mi z celé knížky nejvtipnější. Budějovická anabáze a Švejk u simulantem jsou hned další v pořadí, co se zábavnosti týče. No a na co kromě Švejkových eskapád čtenář narazí? Na různé povahy lidí, na ovzduší v zemi během I.světové války, na absurdity ve vojenské úředničině ale i na vojně jako takové, které autor popisuje se svým humorem, nadhledem a místy i ironií... Na druhou stranu pravdou je, že někdy jsou Švejkovy historky už až zdlouhavé, únavné a rozvláčné a nepatrné zkrácení by jim neuškodilo (otázkou ale je, jestli by to pak byl ještě Švejk?! :)). Je trochu škoda, že toto dílko je nedopsané ale i tak si čtenář na těch nějakých 560 stranách užije dost.
Co se stylu týče tak pan Hašek psal čtivě a vtipně, některé pasáže jsou fakt originální, ale bez některých bych se zase klidně obešla. Na Švejka musí mít člověk náladu a chtít si ho přečíst, pokud jde do četby s tím, že je to jen otravná povinná četba, tak ho ta bichle odradí. Já ji čtu spíš po chvílích a po částech (to už ji mám ale jednou zdárně přečtenou celou), když je nálada. Těžko říct, jestli je to klad nebo zápor ale při četbě se mi vybavují scény a postavy z filmu, které mě neruší, ale spíš ještě víc pobaví.
Švejkem jsem se prokousával více než jednout. Vždy jsem se snažil přijít na to, proč je ta kniha tolik oblíbená. Její humor mě bohužel neoslovuje. Ve Švejkovi je vtipná snad jenom první stránka. Jinak jde o poměrně jednoduchý, prvoplánový humor, který asi většině z nás vyhovuje.
Tuhle knihu jsem přečetla jen ze zajímavosti a musím říct, že žádná sláva se nekonala, ztěží jsem se prokousala do poloviny. Tohle prostě není můj denní čajíček.
Velmi dobře napsaná kniha o jednom vojákovi, který bojuje proti Rakousko-Uherskému byrokratickému systému a jeho byrokratické armádě způsobem výjimečným a jenom jemu vlastním. Doslovným a přemrštěným dodržováním a vyžadováním všech nařízení přivádí nejednoho důstojníka k naprostému zoufalství. Humor v knize je výborný, jde o příjemně čitelnou knihu. Trefování do byrokracie, nesmyslnosti některých armádních nařízení a fungování armády je povedené, některé popisy bojů za první světové války mě však při čtení knihy moc nebavily... přes hodně dobrý styl humoru nejde o moje příliš oblíbené téma.
Asi bych to ani neměla přiznávat, ale Švejka prostě nemám ráda. tenhle humor mi připadá přihlouplý a nemám chuť se jím zabývat. Kamenujte mne kdo chcete, je to prostě tak
Kdo by neznal Švejka a jeho neskutečné trampoty...pana Hrušínského viděl snad každý a hlášky a scénky jsou v podvědomí široké veřejnosti...ale napadlo mne, co takhle si přečíst knížku. A musím říct, že jsem udělal víc než dobře, protože mi přečtení knížky rozšířilo obzor co se Švejka týče, situace a příběhy, které se do filmu nevešly mne bavili. Každému doporučuji...protože kdo nečetl tak vlastně ví jen střípek pravdy o Švejkovi.
narazil jsem dnes na komentář Zdeňka Mahlera, který mi příjde v rámci tématu důležitý a výstižný:
"V Bibli je téměř všechno, ale ve Švejkovi je úplně všechno. Já si myslím, že my bychom si toho Švejka měli číst znova. My mu nerozumíme. Švejk se vůbec ničemu nevyhýbá, ten naopak do všeho vleze. Švejk takříkajíc každému velkoryse vyhoví i v tom smyslu, že ho potom usvědčuje ze zhůvěřilosti, aniž v sobě má tu zlovolnost. Švejk je sám, nemá rodinu, nemá domov, pohybuje se defakto na hraně, balancuje mezi životem a smrtí. Švejk je v podstatě figura, která se vyznačuje tím, že velice dobře ví, chápe. Kdybychom to řekli ještě jiným jménem, Švejk je v podstatě Chaplin."
Já prostě Švejka nemusím. Film jsem nikdy nedokoukala, knížku jsem nedočetla, ač jsem se snažila. Druhý díl už ani nebudu začínat. Přijde mi to jako snůška zbytečných řečí...