Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I. díl
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/279037/bmid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-FcR-279037.jpg
4
486
486
Sotva máme jiného spisovatele, jehož dílo kdy získalo takové proslulosti jako Haškovy "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války". Není to jen pro lidový, nádherný humor vyprávění, které rozesměje největšího škarohlída - je to též proto, že nesmrtelný hrdina Švejk je symbolem člověka z lidu, který si nalezl svou taktiku proti obludnosti války, proti představitelům zahnívajícího c. k. mocnářství, zkostnatělým ouřadům, pokryteckým velebníčkům, nadutým, omezeným a hrabivým důstnojníkům, krátce proti všem služebníkům těch stvůr, které z touhy po zisku hnaly lid na válečné jatky. Se světem, nad nímž Švejk vyzrával mazaností, se světem kapitalistické prohnilosti a chaosu - bylo v naší lidově demokratické zemi definitivně zúčtováno. Ale ten shnilý společenský řád, proti němuž Švejk bojoval, ještě ovládá západní země. Mocipáni, kteří těžili zlato z prolité krve milionů za první světové války a kteří způsobili válku druhou - podněcují dnes k válce nové! Naše čtenáře osudy dobrého vojáka Švejka nejen rozesmějí, ale zejména těm mladým ukáží nesmyslnost toho starého zvráceného světa, který jsme pro šťastnou budoucnost naší vlasti vykořenili a zničili.... celý text
Přidat komentář
Nemám na Švejka úplně pozitivní názor; prostě mě to nebavilo číst. Absurdita války je v něm ukázaná dobře, ale neskutečně mi vadily odbočky k lidem, kteří v knize přímo nejsou.
Švejk je klasika. Asi to nebude kniha úplně pro každého, ale pro mě je to nádherné oddechové čtení. Spousty krásných hlášek. Nádherně vykreslené lidské charaktery.
Nebýt povinnosti do češtiny si knížku přečíst, asi bych ji ještě dlouho nechávala ležet na poličce. Ale teď jsem ráda, že už ji mám přečtenou, protože mě mile překvapila! Druhý díl snad také nezklame.
Snad proto, že znám film, jsem se knihu nedonutil dočíst. Nicméně, dávám si jako závazek si Švejka v některém vydání přečíst celého.
Švejk je nesporně takový fenomén, že se už (za vydatného přispění komerce a reklamy) proměnil v jakýsi "duch českého národa", který nesmírně intenzivně "voní českostí" (mohu-li volně parafrázovat Puškina z předmluvy k Ruslanovi a Ludmile). Opravdu až tak "sakrální" to málem je. Jenom ta skutečně koňská dávka kýče to maličko sráží k zemi, ale knize samotné nakonec neublíží - dobrá literatura je ve své dřeni nezparodovatelná, přesněji "neshoditelná", jak lze vidět ještě jasněji na příkladu Němcové Babičky. Skoro bych řekl, že Švejk se v rámci české národní povahy formuje do jakéhosi univerzálního symbolu, člena "nejsvětější trojice" českého národa, byť v lehce negativním vyznění. Tím se automaticky vynořuje otázka, kdo jsou tedy ti zbývající dva členové "české nejsvětější trojice". Já bych řekl, že nejvhodnějšími doplňky ke Švejkovi budou další dva neexistující, leč stejně populární anti-hrdinové: pan Spejbl a Jára Cimrman. Kruh tím bude ideálně uzavřen: jestliže je Švejk symbolem české plebejské poťouchlosti a podšitosti (jakéhosi českého harlekýnství), je pan Spejbl dokonalým vzorem české nabubřelosti a zápecnictví (což by byly zase rysy českého Pantalona) a to může vhodně doplnit už jen Jára Cimrman jako symbol české touhy po světovosti, která ovšem není nijak zvlášť opodstaněná (snad něco podobného české postavě Dottora - abychom zůstali u komedie del´larte). Za povšimnutí stojí, že ve všech třech případech jde vlastně o postavy z podstaty spíše negativní, což je ovšem vykoupeno jejich okouzlující "legračností", která z nich ze všech udělala nakonec miláčky národa. Což to celé korunuje sympatickým konstatováním, že my Češi se ze všeho nejlépe umíme vysmát vlastním slabinám.
Čistě jen abych se dostal do zázemí a kontextu všelijakých hlášek a postřehů, které se pořád na margo Švejka trousí, a taky abych splatil dluh do fondu české literární (a nejen literární, možná doslova národní) klenotnice, kam bývá pozoruhodný fenomén řazen, pustil jsem se do prvního dílu V zázemí. Jakmile (což trvalo pár stránek), jsem přišel na chuť jadrnému slohu, v tu ránu jsem se bavil nad divnými gagy, jež život inscenuje, i pozastavoval nad špatnostmi, jimiž je prolezlý. Líčení o tom totiž jde moudře ruku v ruce. A kdo jiný to ví líp, nežli Švejk, který, aby žití bylo snesitelnější, vše hustě koření nejapným humorem. 11/17
Krásna satira – Hašek sa vysmieva cirkvi, monarchii aj obyčajným ľuďom, aktuálne aj v dnešnej dobe.
Bohužel, Švejk mě nikdy nebavil.. Ať už jako kniha nebo film. Nikdy jsem si k němu nenašel cestu. Bylo pár pasáží, kdy jsem se bavil, ale..
Zřejmě každý Čech zná Švejka. Minimálně z filmového zpracování. Dneska už asi málokdo z mladší generace sáhne po Haškově knize. Přesto ten, kdo se rozhodne, určitě nebude litovat, dobře se zasměje a občas i zamyslí.
Druhý díl jsem ale jen začala a nedočetla...
Starý dobrý Švejk mne nikdy neomrzí.Mohla bych jej číst stále dokola a dokola :)
Zajímavě podané, nebere válku jako nějaký velký problém, navíc to všechno podává ze Švejkova pohledu, který je prostě skvělý.
Poručík vyjmenoval nyní Švejkovi všechny vlaky, které po rychlíku odjely do Budějovic, a položil mu ootázku, proč zmeškal ty vlaky.
"Poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk dobromyslně se usmívaje, "že mne mezitímco jsem čekal na ten nejbližší vlak stihla ta nehoda, že jsem pil za stolem jedno pivo za druhým."
Tuto knihu jsem si zvolila do seznamu k maturitě (pouze první díl). Kupodivu se četla celkem dobře. Při čtení jsem si občas představila určitou scénu, už z legendárního filmu. :) Česká klasika. Nic víc není potřeba dodávat. Tak na Bělehrad! :D
Švejka jsem se bála jako nadporučík Lukáš fronty, ale nakonec jsem si čtivo užívala, protože Hašek prostě byl vypravěč každým coulem. A i když už se mi časem ty Švejkovy věčné průpovídky začaly zajídat, stejně udržel mou pozornost.
to je fakt síla jak si někdo dokáže udělat srandu a vracet se do míst kdy to sranda nebyla film je velice povedený
Je skoro jedno, jestli Švejka budu vnímat jako dobovou satiru konkrétního armádního prostředí v konkrétní politické situaci, nebo jako obecný přístup k jakémukoli osobnímu přesvědčení ve stylu „je směšné už jen to, že někdo něco bere vážně“. Obojí interpretace pro mě totiž dělají ze Švejka něco obtížně čitelného: satira je tvořena zdlouhavými kecy, které jsou samy o sobě možná vtipné, ale propojeny do souvislého celku svojí vražednou kadencí doslova ubíjejí. Osobně se ale nemůžu zbavit dojmu, že „švejkování“ je zamířeno šířeji než jen na c.k. monarchii: absurdní není jen pompézní idiot, prázdné přesvědčení a tupé adorování autorit, ale i morální integrita a jakékoli hodnoty, kterými se člověk řídí, protože je o nich přesvědčen. Vše je stejně blbé, nic se neodlišuje, nic není důležitější, smysl dává jen absolutní anarchie.
Líbí se mi kniha samotná, jak ji čte Jan werich, jak ji naanimoval J. Trnka, jak je zfilmována v hlavní roli s R. Hrušínským.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství satira humor zfilmováno vojenská technika vojenství anekdoty, vtipy, fóry Švejk válečné romány čeští vojáci v 1. světové válce
Tak moc jsem se těšila a tak moc jsem se zklamala... Do Haškova humoru jsem nebyla schopná proniknout. Jestli jsem se zasmála jednou, tak to bylo hodně. A po celou dobu jsem si říkala, že by to chtělo taky nějaký děj, ale toho jsem se nedočkala. Pro mě velmi nudné, zdlouhavé, jen sbírka jakýchsi zbytečných historek.