Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I. – IV.
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386198/bmid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-AD2-386198.jpg
4
1447
1447
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Osudy dobrého vojáka švejka jsem četl ještě na průmce - a to dřív, než jsem mohl vidět filmové zpracování. Vydání z roku 1944 (ještě z knihovny po mém tátovi) - a nejen ty čtyři díly, ale i další dva dopsané mým skorojmenovcem Karlem Vaňkem. A jedna perlička: Na hřbetech knih je překlep: "Osudy bobrého...". Za ty první čtyři díly se nedá dát Haškovi nic jiného, než pět hvězdiček, ale Vaňkovi bych dal pouze tři (roztahané, ukecané, přisprostlé), proto je nehodnotím.
Nekde jsem cetla, ze clovek by za svuj zivot mel precist minimalne dve knihy, Bibli a Svejka, ve kterych je obsazeno vse. S tim se neda nez souhlasit. Kniha je vyborne napsana, ac je celou dobu brana s nadhledem a humorem, casto ctenare mrazi naznakem hruz prvni svetove valky, ktera je popisovana v cele sve nesmyslnosti a hruznosti. Je jen vecna skoda pro cesky narod, ze pan Hasek nestihl knihu dopsat.
Četla jsem taky v rámci všeobecného přehledu, ale tento humor mně neoslovil. Proto dávám tři hvězdy.
Klasika, kterou znám z filmu nazpaměť. Přesto mi trvalo prokousat se všemi šesti díly docela dost dlouho. Švejk je postava veskrze zábavná a poučná. Přemýšlíte, jestli je opravdu tak blbý nebo tak chytrý. Osobně mám ráda nadporučíka Lukáše a nenažraného Balouna.
Čtení mi ale ztěžovala spousta německého textu, kterému jsem, jakožto němčinou nepolíbený člověk, vůbec nerozuměla a občas to dokonce překáželo porozumění textu.
Přiznám se, že jsem občas měla chuť Švejka za jeho vypravování uškrtit a pár takových pasáží jsem i přeskočila, každopádně i tak musím dát 4 *.
Švejk je ůžasná kniha, myslím si že takový základ každé dobré knihovny, když člověk potřebuje "vypadnout" z dnešní uspěchané a podivné doby a zasmát se od srdce :)
přečetla jsem v podstatě jen z povinnosti - patří ke všeobecnému vzdělání; ale nikdy nebudu patřit do spolku jeho skalních fanoušků ;-)
Diskuze o tom jestli je Švejk skutečně takový blb nebo jestli to jen hraje, je myslím zbytečná. Každému kdo čte knihu pozorně by neměla uniknout místa, v nichž se na tuto otázku nalézá jednoznačná odpověď. Švejk je ovšem především literární postava, je to konstrukt autorův a Hašek jím jednoznačně vyjadřuje své vlastní pocity z vojny a z Válčení. Otázka přitom nestojí jestli je Hašek pacifista či komunista, zrádce Rakouska nebo eventuálně i demokratického Československa, neboť Hašek si dělá legraci v podstatě ze všeho a ze všech. Jeho kniha je především dokonale absurdní a libující si v nesmyslnosti. Pokud tedy Hašek něčím je, pak, minimálně v rámci této knihy, je dokonalým nihilistou, který na žádný lepší svět prostě nevěří. Ostatně není jistě náhodou, že děj knihy místy vcelku připomíná například Alfréfa Jarryho s jeho Králem Ubu a s patafyzikou. Švejk je ovšem jaksi "domáčtější", zdánlivě méně výbušný a drsný a jeho "poetika" je ryze hospodská. Velké podobnosti bychom ovšem našli i s Hrabalem, jehož strýc Pepin působí téměř jako Švejkovo "alter ego". Hrabala mám ovšem přece jen podstatně radši, neboť pro něj je tohle pivní pábení pouze jednou z mnoha poloh, zatímco Haškův Švejk s ní téměř stojí a padá. Ostatně, i v rámci Haškova díla shledávám mnohé texty zajímavějšími, což se týká především některých jeho povídek a fejetonů, dokonale vystavěných a vypointovaných. Švejk vedle nich působí dojmem příliš rozsáhlé a ne zcela zvládnuté knihy. To může být dáno tím že mu chybí závěr, ale jistě se na tom podepsaly i okolnosti za nichž kniha vznikala. Každopádně je veliká škoda že Hašek knihu nemohl dopsat a Švejk tudíž chtě nechtě zůstává, přes svůj olbřímí rozsah, nedokončeným torzem... Celkový dojem: 85%
Se Švejkem jsem toho prožila víc než s kýmkoli jiným, při opakovaných pokusech o něm něco vyplodit i celkem peklo, ale stejně mě pořád baví. Baví mě tonout ve Švejkových výkladech i mapovat si různé interpretace, adaptace a parafráze Haškova textu. Četla jsem zatím (jen) dvakrát a šla bych do toho zas.
Poslušně hlásím, že Švejka jsem četl již podruhé, a jelikož jsem samozřejmě viděl i jeho filmové zpracování, tak si pod touto postavou představuji automaticky Rudolfa Hrušínského a tím se i zvyšuje můj kladný sentiment k tomuto dílu.
Popravdě ovšem musím přiznat, že i když příběhy zachycené v knize mají občas zajímavou pointu a vtip, tak celek (zřejmě vlivem životního stylu autora) působí jako vyprávění a pábení hospodských štamgastů nad pátou sklenicí piva. A já jsem se pak bohužel cítil jako náhodný host, který si zcela střízlivý přisedl k jejich stolu a po nějaké době se začal všemi těmi opileckými historkami nudit.
Vyčůraný a pasivně agresivní „dobrák“ Švejk se totiž na svých cestách negativním světem potkává se samými blby, nezřídka z vojenského prostředí a již opilými či se zrovna zpíjejícími pod obraz. Jako na orloji tak před čtenáři pochodují různé postavičky, které se ovšem po oběhnutí celého kola začnou opakovat: blb, hovado, ožrala, dobytek, pitomec, primitiv, představitel úřední moci (rozuměj idiot 1. řádu), blb, hovado, ožrala, dobytek…
Genialitu tohoto díla jsem tedy opět neobjevil a ani nevidím důvod, proč Švejkovu literární postavu vydávat za nějakého „vzorového“ Čecha. Jsem přesvědčen, že jím není a i pokud se mýlím, tak že by se tímto vzorem snad žádný člověk či dokonce národ nemohl chtít chlubit.
Zde už není mnoho co dodávat. Snad jen otřepané klišé: toto je nadčasová klasika. I přes značný počet stran jsem knihu přelouskal za život už několikrát a je nadmíru zajímavé sledovat sám na sobě, jak se vnímání stejné knihy mění. Jako kluk jsem si užíval Švejka jako humoristické dílo (ovlivněn znalostí filmu), později už člověk vidí, že ta řachanda je jen zástěrka. Ve skutečnosti jde o vrcholně antimilitaristické, v mnohém anarchistické dílo (viz výklady Haškova alter ega jednoročního dobrovolníka Marka). Hrůzy války Hašek popisuje velmi naturalisticky a přitom jen tak jakoby mimochodem. Znepokojující je taky brilantní analýza lidské (nikoli jen "typicky české" jak bývá někdy interpretováno) malosti. O Josefa Švejka vlastně nakonec ani tak moc nejde.
Jedna moje známá se snažila číst Švejka a stěžovala si, že to nejde, že u každé hlášky vidí Hrušínského a že dokonalá znalost filmu jí jaksi překáží. Já Švejka v podání Rudolfa Hrušínského znám taky, nicméně rozhodně ne zpaměti, takže jsem si mohla četbu užít.
Švejkovi průpovídky jsou nezaměnitelné, ale postupem času se mi začalo zdát, že jaksi pořád na jedno brdo. To bylo asi ve druhém díle, který mě moc nebavil, sáhodlouhé výklady jednoročního dobrovolníka Marka byly děsné. Ve třetím a čtvrtém díle to dostalo zase šťávu. A dostala jsem chuť mrknout na Poslušně hlásím :-D
Byl to typický český průměr. Tím, že tam bylo tolik vojenských názvů nevěděla jsem, co to znamená. MOhla jsem se domýšlet, což mi vadilo (aspoň pro mě, jako pro holku). Ale Švejk je prostě Švejk. I v dnešní době znám případů, kdy se takový Švejk najde. Ještě jsem nečetla snad nic, kdo by o něčem takovém psal. Hašek byl expert na témata.
"Nesnáším Švejka!?!" - to bylo moje motto, dokud jsem nepoznala kouzlo Haškova psaní. Ovlivněná neustálým opakováním filmové verze, minimálně šestkrát do roka, jsem nesnášela jak R. Hrušínského, tak i obraz opilecké armády.
Až teď jsem dospěla do věku, kdy mi pan Hašek přišel chuti. Čistá satira a nádherné zobrazení všech neřestí a neschopností vojska od pěšáků až po vysoce postavené generály, ministry a pana Procházku.
Nejlepším vojákem co se morálky, disciplíny a přesného plnění rozkazů je právě "idiot" Švejka - a protože armáda je stejně dobrá jako ten poslední voják, můžeme si domýšlet, že rakousko-pruská armáda byla/je idiotská.
Knize ubírá jen to, že Hašek už svá dobrodržství nedokončil.
1.díl je skvělý a svižný, zbylé též velmi dobré, byť děj již ,,pomalejší". Kniha celkově nádherná
Je to skvělá kniha a četl jsem ji 3x. Přesto že ji chválím, vždy mi zbylo několik desítek posledních stránek, které jsem nikdy nedočetl. Snad proto, že i když jsem se při čtení skvěle bavil, hlavní postava je pro mne jen těžko zařaditelná, co to seká hlava nehlava a jeho jednání je často ode zdi ke zdi. Konec konců to se týká i samotného autora. Často jsem dumal nad tím, zda kdybych v té době žil a měl s Haškem co do činění, tak jestli bych byl ten co mu spílá a nemůže přijít na jméno, nebo bych jeho kousky bez výhrady schvaloval....no spíš asi to první...