Osudy ve stínu šoa
Klára Fischleinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233326/mid_osudy-ve-stinu-soa-233326.jpg
5
10
10
Příběhy z lodžského a terezínského ghetta během 2. světové války a nové začátky (nejen) v Izraeli. Kniha věnovaná osudům tří přeživších, tří pamětnic popisující nejen tragédii holokaustu, ale také vítězství nového života po něm. Strhující příběh jedné z vyprávějících, Dity Krausové, byl předlohou světového bestselleru – Osvětimská knihovnice (A. G. Iturbe). — Věra Štinglová (Arnsteinová) — Věra Vrbová (Fischerová) — Dita Krausová (Polachová)... celý text
Přidat komentář
Tři různé osudy žen během druhé světové války. Autorka pojala téma velmi citlivě a výběr pamětnic staví jejich životní cestu během šoa do kontrastu. Kniha je napsána příjemně a čtivě, ačkoliv popisuje smutné události. Za přidanou hodnotu bych označila zabývání se osudy hrdinek také po skončení války.
První Věra Arnsteinová - Štinglová se dostává s rodiči do ghetta v polské Lodži, prodělala zde tyfus i žloutenku. Jeden z nejsilnějších momentů jejího vyprávění je o "špeře", kdy se matky snažily zachránit své děti (např. ukrytím v latrínách, zazdíváním,... matky pak odvezli a děti ve svých úkrytech zemřely). Strávila měsíc v Osvětimi, poté byla přesunuta na práci do Německa (Bergen-Belsen, Magdeburg), kde se dožila osvobození.
Druhou částí je příběh Věry Fischerové - Vrbové, která se s manželem dostala v červenci 1943 do Terezína. Líčí podmínky, zacházení, pomoc, kterou poskytovala ostatním. Na začátku května 1945 z ghetta utekla. Do Izraele se jí nepodařilo dostat, tak zůstala a živila se jako překladatelka.
Poslední příběh je životní osud Dity Polachové - Krausové, která se se svou rodinou dostala v listopadu 1942 do Terezína. Ve svých třinácti letech byla zařazena do zdejšího dětského domova. V prosinci 1943 byla celá její rodina přesunuta do rodinného tábora v Osvětimi. Její příběh se stal předlohou pro známou knihu "Osvětimská knihovnice", která odstartovala trend "osvětimských povolání" v literatuře. Jako "knihovnice" měla na starosti asi dvanáct knih. Nacisti se připravovali na divadlo pro mezinárodní kontrolní komisi. Po zrušení rodinného tábora prošla s matkou selekcí a dostala se v létě 1944 do Německa (Bergen-Belsen, Hamburg). Maminka ji zemřela v červnu 1945 a ona se sama vrátila do Prahy. Šestnáctiletá, předčasně dospělá. Její další osudy jsou spjaté s životem v Izraeli.
"Odvaha neznamená nemít strach. Odvaha znamená jednat navzdory svému strachu."
Kniha se mi velice líbí. Mimořádné příběhy a nejen holocaust zde je, jsou zde i románové prvky. Všem doporučuji. Od čtení se nejde odtrhnout, stručně a pravdivě.
Převyprávěné rozhovory pamětnic přibližují osudy žena dětí během holocaustu i po válce. O sobě a svých rodinách vypráví Věra Štinglová (Arnsteinová), 1928, která byla spolu s rodiči a starší sestrou deportována do ghetta v Lodži a poté do Osvětimi a Bergen- Belsenu. Obě sestry i maminka válku přežily. Druhá pamětnice Věra Vrbová (Fischerová), 1923, se těsně před odjezdem do Terezína vdala. Manžel bohužel zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře Kaufering. Dita Krausová (Polachová), 1929, byla s rodiči a prarodiči deportována do Terezína, kde žila v heimu. V prosinci 1943 byla celá rodina poslána do rodinného tábora v Osvětimi, při jeho likvidaci byla s matkou poslána na odklízecí práce do Hamburku a poté do Bergen-Belsenu, kde maminka 29.června zemřela na tyfus. Dita se po válce v dala a odjela manželem a synem do Izraele, kde žili v kibucu.
Osudy ve stínu šoa
Hrozne a zaroven inspirativni pribehy lidi. Podobne knihy se nectou dobre. Presto bych je mohla cist stale dokola.