Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174557/mid_osvetimska-knihovnice-ADM-174557.jpg
5
1352
1352
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , AkropolisOriginální název:
La bibliotecaria de Auschwitz , 2012
více info...
Přidat komentář
Příběh,který byl mnohokrát napsán podstatně lépe.Tento je vystavěn ze skutečných materiálů,pospojován hodně řídkou maltou fikce.Dvě hvězdy za Švejka a Ditu(Editu).40%.
Velmi syrově, ale přitom přirozeně a nenásilně popisované hrůzy a děs prostředí i nelidského zacházení s vězni. Člověka až mrazí, když čte o selekcích, o hygienických podmínkách, o hladu, o umírání nebo pohřbívání. Je až šokující, že si dokázali udržet zdravý rozum a vést "jakous takous školu". Tahle část historie je tak otřesná a tak nepochopitelná, že takovýto upřímný příběh, řekne tisíckrát více než učebnice dějepisu.
Krásná kniha plná smutných příběhů lidí o Osvětimi.
Srdce mi pláče při vzpomínce na Hirsche, Ditu i její skvělou maminku a ostatní duše, které si na zemi poznali peklo.
Těžko se popisují pocity z této knihy, těžko popsat tíseň, chlad a smutek, který to na každého čtenáře dýchne. Jakoby Vám sama smrt vyprávěla příběhy lidí, které odvedla na druhý břeh.
Šokující příběh, který stojí za to si přečíst. Pro nás knihomoly důkaz, že knihy dokáží přes hory přenášet. Doporučuji
Skvělá kniha. Moje první, kde je po celou dobu popisovaný život v koncentračním táboře. Díky knihy jsem se dozvěděla, že existoval tábor BIIb, který byl rodinný (a nacistům nakonec na nic nebyl, protože Červený kříž nakonec nepřijel do Osvětimi). A že v něm byla, v baráku 31, tajná škola, kterou vedl Fredy Hirsch, o něm jsem taky předtím neslyšela.
Dita mi byla sympatická postava, které pomáhaly knihy přežít tu hrůzu. Taky jsem byla ráda, že se v kížce objevuje i dr. Josef Mengele. Na konci mě potěšilo pár stran, kde bylo napsané co se s některými lidmi stalo a taky tam bylo napsané jak kniha vznikla.
Jsem ráda, že knihu vlastním a určitě ji doporučuji.
PS.: Horší než Osvětim mi přišel tábor Bergen-Belsen.
Do knihy jsem se nejprve musela zacist, ale zahy jsem byla odmenena sokujicim pribehem.
S Ditou mame cosi spolecneho.. uminenost.. budu cist tolik knih o druhe svetove valce a vyvrazdovani zidu dokud nepochopim.. je to zrejme nepochopitelne, ale presto na to musim prijit...
Kniha ve Vas zustane jeste dlouho a mela by byt zarazena v povinne cetbe k maturite..
A jen pro zajimavost - knihu jsem cetla paradoxne ve Spanelsku (odkud je autor a je pry nejctenejsim romanem ve Spanelsku) a Margit s tatinkem se odstehovala do Teplic kde ziju cely svuj zivot :)
Barvitě líčený příběh mladé dívky v koncentračním táboře. Po přečtení takové knihy mi ostatní připadají ploché a bezvýznamné. Vše ostatní už bylo řečeno.
Doporučuji! Doporučuji všem náctiletým, kteří si stěžují, že není v lednici jejich příchuť džusu a že kolísá signál wifiny... Když si uvědomím, kolik lidí tohle zažilo, kolik lidí tam umřelo, mrazí mě. Myslím, že si ani nedokážeme představit, jaké to bylo.
Moc se mi líbí citlivý příběh Dity na pozadí holocaustu a 2. světové války. Člověk by řekl, že je toto téma již vyčerpáno, ale tento dílčí příběh (byť na pozadí fikce) opět ukazuje, jak silní lidé dokážou být! Jakou sílu a odhodlání uvnitř dokážou vykřesat!
U srdce mé hřeje, jakou naděj, lásku dokážou knihy v lidech vzbuzovat.
V teto knize autor krasne spojuje fikci se skutecnymi udalostmi. Kniha je ctiva, dej je poutavy. Vystizny popis fungovani zivota v Osvetimi. Obdivovala jsem s jakou odvahou Dita prezivala dlouhe dny v Osvetimi. Jak neztracela nadeji a bojovala o svuj zivot kazdou minutu, i kdyz nemela jistotu, zda to peklo, ve kterem je, prezije.
Citlivě popsané utrpení mladé dívky v koncentračním táboře. Odvaha a síla vše přežít. Až dojemný vztah k několika knihám, které dávají v tom hrozném prostředí alespoň trochu naděje na normální život.
Velmi chválím dodatek ke knize, ve které se autor zmiňuje o setkání se samotnou Ditou Krausovou , je zde také přiložen seznam některých postav, které se v knize objevily, s krátkým vysvětlením toho, jak skončily.
O Osvětimi už jsem něco přečetla, ale nejvíc mě dostaly popsané podmínky v Bergen-Belsenu. To si člověk ani nedokáže představit =/
Nemůžu nedat pět hvězdiček.....je to strašné, dojemné, poučné a neuvěřitelné....i když je to všechno pravda.....
Tuto knihu bych doporučila spíše mladším a méně znalým čtenářům. Je dobře napsaná, má působivé momenty a snaží se podat pravdivý obraz o skutečně děsivé věci. Bohužel na mne, s mnohaletým zájmem o historii a mnoha skvělými a zcela zdrcujícími knihami o stejném tématu za sebou, kniha až tak silně nepůsobila. Zpočátku mi připadalo skákání mezi postavami poněkud nepřehledné, a čím více jsem četla, tím více jsem si říkala, že mi schází nějaká jednotící linka mezi nimi. Celou dobu jsem pak měla pocit, že by bylo možná lepší, kdyby se jednalo o knihu naučnou, opět pro mladší čtenáře.
Možná proto, že jsem knih o holocaustu přečetla spoustu, mě nic nějak ohromně nepřekvapilo. Jsem ale ráda, že se dodnes vyprávějí i ty méně známé, leč důležité příběhy, které odhalují všechny způsoby, jak si i v hrůzách války udržet svou lidskost...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIb
Osvětimská knihovnice
Jistě, kultura není zapotřebí k tomu, aby člověk přežil. K tomu slouží chléb a voda. Je pravda, že s chlebem k jídlu a s vodou k pití člověk přežije, aby však přežilo lidství v člověku, to nestačí. Nedojímá-li nás krása, nezavřeme-li oči a neuvedeme-li do pohybu mechanismy představivosti, nejsme-li schopni klást si otázky a spatřit hranice naší nevědomosti, jsme buď mužem nebo ženou, nikdy však člověkem. Není nic, co by nás odlišilo od lososa, zebry nebo tura pižmového.
Pro mě tato pasáž ze závěru románu skvěle vystihuje nejen tuto knihu.