Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174557/mid_osvetimska-knihovnice-ADM-174557.jpg
5
1370
1370
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , AkropolisOriginální název:
La bibliotecaria de Auschwitz, 2012
více info...
Přidat komentář
Drsný příběh, pokud se to tak dá říct s dobrým koncem dle možností....i v těch nejhorších chvílích je snaha o "normální" život pro děti - učení ve škole, pár knih a zapálení učitelé...o to je horší ukončení rodinného bloku.
Nedá se hodnotit příběh, který se skutečně stal a stal se na tak otřesném místě, jako byla Osvětim. Příběh Dity Krausové je úžasný. Jak se mohl na takovémto místě starat o knihy jako dívka Dita je až neuvěřitelné. Ale naprosto chápu, že i takovéto místo se snažili vězni polidštit, aby v něm mohli přežít každý další den.
Dobře napsaný příběh z ne moc veselé doby, ale skvělé zachycoval, jak si postavy zachovávají naději. Všimla jsem si na jednom místě, že si autor spletl postavy, ale vliv na příběh to nemá.
Knihu jsem četla až po autobiografii Dity Krausové Odložený život, která mě nadchla. První půlku jsem si pak říkala, že proti autobiografii je tato mnohem slabší. Ve druhé půlce jsem se pak začetla natolik, že jsem se neodtrhla. Fascinovali mě hlavně okolní více či méně známé příběhy. Přestože autobiografie je podle mě lepší, i tato kniha patří mezi výborné a hodné čtení, co se tématu holokaustu týče. Doporučuji.
V dnešní době je důležité číst knihy, jako je tato. Vzpomenout si na dobu, kdy se posuzovali a odsuzovali lidé za jejích víru. Za odlišnost. Připomenou si dobu, kdy lidé nebyli lidmi. Co přináší nenávist vůči jiným...
Jaké je to se stát Židem, později nosit hvězdu jako symbol označení lidi jako nějakého dobytka a ještě k tomu bojovat dlouhé roky o život? Je to něco hrozného až by člověk řekl, že nevěří, že se to stalo. Toto ale není převyprávení nějaké hororové pohadky, ale pravdivá a krutá realita, kterou platilo hodně lidí svým životem.
Ke knize - silný příběh o naději, propagandě, lžech a pár knihách na místě , kde neměly, co dělat. Malá holka se stane každý den aspoň na pár minut někým důležitým, protože pomáhá malým dětem na pár minut zapomenout na to, co se tam venku děje... drsný příběh, ale stojí za to, aby jste si ho precetli. Doporučuji. The history should not be forgotten. ️
No, nevim. Kniha me moc neuchvatila, docitala jsem spis z pocitu povinnosti, neb knihy neodkladam, plus ze zvedavosti, jestli se prece jen v druhe tretine/.../... neobjevi neco, co by zmenilo muj nazor. Bohuzel jsem se nedockala. Na muj vkus to bylo prilis... edukativni je asi to spravne slovo, pro nepouceneho ctenare? Jakoze "napisu knihu, aby vsichni videli, jak to chodilo od zacatku valky, v koncentracich, ... az na jeji konec". (Abychom se dobre pochopili - nezpochybnuji nezmerne utrpeni lidi, kteri si prosli holocaustem. Jen knih s touto tematikou bylo napsano uz tolik, ze jsem cekala vic.) Plus me rusily neverohodne reakce nekterych postav, jako by dnesni ctenar potreboval zdvizeny prst nad zalezitostmi typu: lide s ruzovym trojuhelnikem nepatri do normalni spolecnosti...
Knih o Osvětimi a celkově o holokaustu mám za sebou už hodně, myslela jsem si, že mě už nemůže nic překvapit, nic vyvést z míry. Může.
Jako vždy bych řekla, povinná četba pro všechny. Nesmí se zapomenout.
Nemůžeme zavírat oči a říkat si, toto přečíst nezvládnu, na to nemám žaludek. Těm, kdo to říká , mám chuť zakřičet do obličeje, že oni také museli. Neměli na výběr a bojovali.
Zase knížka o holokaustu, dostala jsem ji jako dárek a dlouho jsem se na ni připravovala. Moc příjemně mě potěšila, přišlo mi to vše velice citlivě podané. Vlastně i přes všechnu tu krutost ve mně vyvolávala naději. Odvaha hlavní hrdinky byla sice někdy až těžko uvěřitelná, ale na kvalitě to pro mě neubralo. Určitě zůstane v mé knihovně.
Po tejto knihe som siahla, lebo ma zaujal príbeh o najmenšej knižnici na svete. Hrdinstvo a obetavosť mladučkej Dity v snahe ochrániť knihy a sprostredkovať ich deťom v nemilosdnom koncentračnom tábore je uchacujúce. Milo ma prekvapilo, že v knihe je pomerne presne popisovaných veľa reálnych faktov, ktoré sa v Osvienčime odohrali. Nezabúdať na túto nemilú časť našej histórie je našou povinnosťou, inak nás neminie jej opakovanie.
No musím povedať, že som sa s touto knihou nestotožnila pri výbere hrdinu Fredyho Hirsha. Slová chvály autora na jeho adresu sa z môjho pohľadu nestotožňujú s realitou skutkov. Myslím, že autor zašiel vo svojej fantázii priďaleko, ak hovorí o športových súťažiach v Auschwitzi, či o prodávkovaní liekmi... Kvôli týmto iracionálnym častiam, musím hodnotenie knihy znížiť. Mrzí ma to, lebo som dúfala, že ju budem môcť odporučiť mladým čitateľom.
Těžko se mi hledají slova, protože příběh v Osvětimské knihovnici je nejenom smutný, ale hlavně strhující, strhující v tom, jaké peklo dokáže přežít sotva odrostlá dívka, které ničivá mašinérie druhé světové války vezme nejenom její blízké, ale i celé dětství. Knížka vám nedá na chvíli vydechnout a přestože by se dala přečíst jedním dechem, přiznávám, že já jsem si musel dávat pokaždé povinné pauzy, málokterý příběh na mě zapůsobil tolik, jako ten o knihovnici z bloku 31 osvětimského koncentračního tábora. A jak píše sám autor, nikdy jsem moc nevěřil na hrdiny, ale Dita Adler (jenž byla inspirována skutečnou postavou) takovým hrdinou je.
Citlivě napsaný román ze skutečných událostí. Hlavní hrdinka byla silná a statečná , i když život v koncentračních táborech byl bezútěšný a hrozný.
Dojemný a silný příběh milovnice knih, která prožívá část dospívání v Osvětimi, tak to mi bude dlouho ležet v hlavě
Krásně napsaná kniha, citlivě, že to člověka vezme za srdce a někde se i rozpláče. Hlavní hrdinka Dita prožila své dětství v krutých podmínkách koncentráků. Byla úžasná při výkonu funkce knihovnice, hlídání tajné knihovny s několika knihami. Obdivovala jsem její statečnost, sílu vydržet nesmírné utrpení v otřesných podmínkách. Dojemné bylo osvobození koncentráku Osvětim - Březinka. Dita neměla jednoduchý život ani po osvobození, ale statečnost, přátelskost jí provázelo celým životem. Nikdy, ale nezapomněla na utrpení, odložené dětství, které musela prožít za 2. světové války.
Opravdu výborně napsaná kniha.Vezme vás za srdce.Neni zde prvoligové zaměření jen na ty hrůzy,které ti neboli lidé museli zažívat,ale je to spojené s velkými city a překrásným přemýšlení o životě a o knihách,které nás mnohdy i v dnešním světě drží nad vodou.Me tedy určitě.Krasna kniha.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIb
Osvětimská knihovnice
Nesmírně silné, teskné, tíživé čtení o tom, jak si zachovat špetku lidskosti tam, kde život člověka nemá větší cenu než slupka od brambor. Dita Krausová, jejíž příběh kniha vypravuje, byla za války ještě dítě, nucené předčasně dospět - přesto (nebo možná proto) je plná života, naprosto neuvěřitelně odvážná a morálně rovná. Nechápu, že se její příběh neskloňuje a netěší se stejné všeobecné mezinárodní popularitě tak jako ten Anny Frankové nebo Wladyslawa Szpilmana.
Mimochodem, Dita Krausová stále ještě žije, je jí 95 let (po tom všem, co prožila a přežila, se vlastně není čemu divit).