Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174557/mid_osvetimska-knihovnice-ADM-174557.jpg
5
1372
1372
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , AkropolisOriginální název:
La bibliotecaria de Auschwitz, 2012
více info...
Přidat komentář
Trvalo mi delší dobu, než jsem se do knihy pořádně začetla. Několikrát jsem ji odložila, některé pasáže mi přišly zbytečné, zdlouhavé. Ovšem druhou polovinu jsem přečetla jedním dechem. Nyní bych chtěla navázat na autobiografii Dity Krausové - Odložený život.
Při četbě jsem cítila všechno. Bezmoc, zimu, zoufalství, strach, když se někteří pokoušeli utéct. Ale i naději, rodící se lásku a štěstí z vysvobození. Velmi dobře napsané.
Uf, co napsat? Že to bylo krásné, to nejde. Bylo to plné hrůz a strachu, neskutečného utrpení. Ale psané tak, že nešlo přestat. Musela jsem dál prožívat nelehké osudy hlavních postav a díky tomu jsem zapomněla na svou nemoc, která není nic, proti tomu, co oni zažívali. Jsem ráda, že žiju v dnešní době a nedovolme aby se holocaust zapomnělo.
Bála jsem se. Osvětim , druhou světovou válku a děti dohromady od dob Chlapce v pruhovaném pyžamu nedávám. Ale nakonec to bylo vlastně milé a nadějeplné.
Hrůza, kterou tito lidé prožívali.. Nesmíme nikdy zapomenout! Velmi dobře napsané!
Přečetla jsem více jak půlku a kniha mě nazaujala. Škoda, čekala jsem trochu víc podle hodnocení.
Když jsem dočetla autobiografii od Dity Krausové Odložený život, tak jsem měla pocit, že už tuto knihu nemusím číst a že nemůže být nic pravdivějšího, než knížka přímo od osvětimské knihovnice, ale i tato knížka se mi hodně líbila, i když líbila se mi, se mi vůbec nechce psát, když jde o takové hrozné období, kdy bylo žití nepředstavitelné utrpení.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst. Avšak po nějaké době přišel zlom a od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Kniha má v sobě něco zvláštního, co ji činí zajímavější, než bych čekala. I přes to, že v knize jsou občas dost zmatené přechody mezi příběhy jednotlivých postav, tak je kniha skvělá. Některé části byly až neskutečné.
Chtela bych rict: "Pane Boze, to byla nadhera"
Ale: Boha uz neoslovuji a vlastne se divim, ze mu nekdo z lidi, kteri timto peklem prosli, venuji jeste myslenku. Ty obdivuji - vskutku.
Ale2: muzu mluvit v souvislosti s peklem o nadhere? NE
TAKZE: Nadherna je (E)Dita, je to nadherna bytost, je to silna bytost.
Nadherne na teto knize je to, s jakym odporem a strachem jsem ji brala do ruky po pauze ve cteni,jako matka musim pauzirovat. Nechtela jsem prijit o ty nadherne bytosti, clovek doufa v stastne konce, jenze...
Autor zvladl tuto knihu skvele, nemela jsem pocit, ze postav bylo hodne, nemela jsem pocit zmatku.
Naopak. A co se mi libilo nejvic, bylo Ditino prohlizeni fotek ze sveho zivota pouze v hlave a citace z knih.
A diky autorovi vim, ze Disneyho Snehurka je tak strasne stara.
Ja bych dala i vice nez 5☆
Je to jedna z knížek, na které jsem se velmi těšila. Je to zároveň jedna z knížek, které pro mne byly velkým zklamáním.. a to jsem dost knížek s touto tématikou přečetla. Těžce jsem se pročítávala jednotlivými stránkami a kapitolami, styl psaní mi vůbec nesedl, skákání z jednotlivých postav na druhé. Samozřejmě děj, samotné příběhy, místo, kde se vše odehrává je velmi deprimující a člověk nemůže přivírat oči nad tím, že jsme jako lidstvo selhali a nezabránili genocidě jednoho národa. Bohužel s politováním musím říct, že se s tím v nemalé míře setkáváme i dnes. Za co mohu děkovat autorovi, že tento příběh dal do podvědomí čtenářů a že nás seznámil s osudy "dalších postav" v jejich životě po válce. I tak jsem ráda na závěr, že jsem knihu přečetla, bohužel ve srovnání například s Dívčím orchestrem je tato kniha jedna z těch, ke kterým se již nevrátím.
Děsivé svědectví z Osvětimi. Povinná četba pro tuto dobu dostatku a malichernosti, za které bychom měli denně děkovat a nedopustit bagatelizaci zločinů proti lidskosti. Bylo to těžké čtení, které jsem musel dávkovat.
(SPOILER)
Neskutečně silný příběh ještě silnější a statečnější Dity.
Knihu jsem sice četla v angličtině, ale i tak mi běhal mráz po zádech, když jsem knihu četla a i přesto, že jsem se snažila představit si, jaké to v Osvětimi muselo být, jsem to nedokázala a i autor spolu s Editou v knize uvádějí: "Dovedete si to představit?!" Ne, pokud jste tu hrůzu nezažili, tak si to představit nelze.
Když si představím, co vše si musela Dita, a nejen ona, prožít ve mě vyvolává neskutečný smutek a úzkost, proto jsem také četla knihu asi měsíc, protože to rozhodně není žádná oddechovka.
Veliké + dávám autorovi za to, že na konci je uvedeno, co se s jednotlivými postavami stalo.
Já byla napjatá, co se stalo s F. Hirschem, takže jsem si to musela hned dohledat, i přesto, že jeho smrt není doteď úplně objasněná.
Po přečtení doporučuji zjistit si informace o F. Hirschovi, Ditě, Otovi... Je velice zajímavé porovnat skutečné informace s knihou. A musím říct, že i přesto, že kniha je fikce založená na skutečné události, tak mě moc mile překvapilo, že autor strukturu skutečného příběhu Dity ponechal a nezměnil.
Opravdu mohu jen a jen doporučit.
Nerada píšu hodnocení hned po zaklapnutí poslední stránky,ale tady teda musím..bylo to tak silné. Opět velmi "povedené" zpracování těch hrůz. Hlavní hrdinka mi vyloženě sedla. Skvělé bylo i závěrečne shrnutí osudu vybraných postav.
Vše už asi bylo napsáno,nezbývá než souhlasit.Skvěle napsáno,příběh opravdu pohltí a nelze se od něj odtrhnout.Za mě asi také jedna z těch top na toto téma.
Na knihu jsem byla velmi zvědavá, ale musím říct, že jsem dost zklamaná. Neseděl mi styl vyprávění, neustálé odbíhání v ději a velké množství postav, ve kterých jsem se ztrácela. Co bych naopak vyzdvihla byl dodatek o osobách, jak to s nimi bylo dále, včetně skutečné Dity.
Po měsíci stráveném s touto knihou jsem se konečně dostala k možnosti ohodnotit ji. (Což je mimochodem na mé poměry dost dlouhá doba, většinou s knihou trávím asi týden.)
Příběh Dity se mi hodně líbil, i když je škoda, že v rozhovoru zmínila, že pro ni knihy nebyly takovým vysvobozením, jak je uváděno v knize. Dost jsem se ztrácela v přechodu mezi jednotlivými postavami. Fajn je, že je na konci shrnutí "A jak to s nimi bylo dál".
Bohužel ale musím ubrat hvězdy za těsnopis, do kterého je kniha natištěná a také za ne tak čtivý styl, v jaký jsem doufala.
Nikdy jsem zatím nečetla příběh z Osvětimi z pohledu dítěte, a už vůbec ne z "rodinného tábora". Samozřejmě jako v každé knize s touto tématikou je všude smrt a smutek. Autor, ale odvedl skvělou práci, nejen stylem, kterým knihu napsal, ale naštěstí si dal i práci a dohledal, co se stalo s některými lidmi z příběhu.
Myslím si, že kdyby byla kniha tak o 100 stran kratší, určitě by to nevadilo. Věřím, že autor chtěl toho předat co nejvíce, ale některé pasáže a informace považuji za zbytečné. Určitě ale oceňuji závěr knihy.
I když jsou v díle pasáže, které, jak jsem psala, považuji za zbytečné, tak určitě si nemyslím, že čtení této dlouhé a smutné knihy bylo ztrátou času.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIb
Osvětimská knihovnice
Krásná kniha a zároveň velmi smutná.