Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174557/mid_osvetimska-knihovnice-ADM-174557.jpg
5
1352
1352
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , AkropolisOriginální název:
La bibliotecaria de Auschwitz , 2012
více info...
Přidat komentář
Hrůzy koncentračních táborů tak živě vykresleny, je mi zle. Říkám si, jak tohle mohl proboha někdo přežít. Podle skutečných událostí je zaznamenáno vyprávění patnáctileté Dity, která má na starosti osm knih, pečlivě schovaných před nacisty. Velmi silný příběh.
Dočteno. Neumím si ani představit ty hrůzy, které ti lidé prožívali, utrpení a neustálou hrozbu smrti.
Pamatuji si, že ještě na základce jsme měli besedu s pánem, co za války pracoval v Německu na nucených pracích. Dodnes si něco z jeho vyprávění pamatuji. A to už je nejmíň 30 let. Na pasáže z této knihy budu pamatovat úplně stejně .... minimálně při škrábání brambor.
Nikdy nesmíme zapomenout na tuhle strašnou dobu. Je potřeba to neustále připomínat a nikdy už to znovu nedopustit.
Kniha určitě stojí za přečtení, ale přesto asi budu výjimkou, ale nemůžu téhle knize dát plný počet hvězd. Ano, je to nesporně velmi čtivá kniha. Ano, je to kniha která popisuje hrůzy (nejen) Osvětimského tábora tak plasticky, že vám běhá mráz po zádech. Zejména, pokud jste místa, kde se odehrává děj, někdy navštívili. Ano, je to kniha, která svědčí o zrůdnosti, které je člověk schopen. A pokud bych ji hodnotil pouze jako román, pět hvězdiček bych jí dal bez rozpaků a okamžitě. Nicméně, v okamžiku kdy se jedná o popis reálných událostí a to včetně jmen reálných, skutečně existujících postav s tím mám problém. Úplně stejný jsem měl při čtení Mawerova Skleněného pokoje. Pokud autor uvádí taková fakta, nebo se odvolává na reálné skutečnosti, je jeho autorská licence podle mého názoru hodně omezená. Je zde i riziko, že pokud knihu čte někdo, kdo nezná další souvislosti a začne ji brát jako základ svých historických znalostí, bude jeho cesta zavádějící. To spatřuji zejména na postavě Fredyho Hirsche - myslím, že informace o příčině jeho smrti je zde nakonec předestřena naprosto jednoznačně, ačkoliv tahle oblast navždy zůstane v oblasti dohadů.
Úchvatná kniha o smutné historii holocaustu, kterou jsem objevila díky Čtenářské výzvě. Fascinovalo mně, jak autor, Španěl, dokázal velmi věrně popsat naše prostředí a hrdiny... Nejdřív jsem se zarazila, když o Strašnicích a Hagiboru psal jako o pražské periferii, ale pak jsem si uvědomila, že má, samozřejmě pravdu, že v předválečných letech tomu tak bylo... V průběhu četby jsem prostředníctvím Googlu narazila na dokument české televize o Fredym Hirschovi Krotitel esesáků z cyklu Neznámí hrdinové (v archivu ČT) - všem, kteří knihu četli, vřele doporučuji shlédnout!! Rovněž jsem narazila zde na Databázi, že právě vychází kniha Dity Krausové - naší "knihovnice" - Odložený život - Skutečný příběh osvětimské knihovnice.
Děsivá historie z které běhá mráz po zádech. Znovu se ptám, jak tohle mohl svět dopustit.
V knize jsou popsané příběhy mladých hrdinů, kteří se stali oběťmi války (a to i když přežili)
Ale i hrůzné myšlení nacistů.
Hodně mě zaujal příběh Fredyho o němž jsem zatím v žádné knize o 2.sv nečetla.
Kniha se moc dobře čte a vtáhne vás do sebe.
I když jsem v některých pasážích měla chuť hrůzou přeskočit stránky a dělalo se mi zle a to jsem pouze čtenář, neumím si představit být člověkem odsunutým do koncentračního tábora.
S lidmi nejednali jako s lidmi.
V sobotu 17.11.2018 jsem navštívila koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim a Osvětim - Březinka. Byl to velmi silný zážitek a musím po prohlídce říct, že tato knížka (četla jsem ji asi 1,5 měsíce před návštěvou) je nyní z mého pohledu napsaná velmi reálně a popisně. Při výkladu průvodkyně a po procházení se hrůzným "táborem" se mi v hlavě objevovaly úryvky z knížky.
Četla jsem kvůli Čtenářské výzvě a jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Příběh možná není tak syrový jako jiné knihy o Osvětimi, občas vysvitne paprsek naděje... aby byl o pár odstavců dál udušený tím peklem. Knižní Dita Adlerová byla nesmírně statečná dívka a věřím, že i její předloha paní Dita Krausová je úžasná žena. Nedokážu si představit přežít ani jeden z jejích osvětimských dní.
Právě jsem knihu dočetla. Bylo to těžké ji dočíst až do konce. Měla jsem chuť ji zavřít a dělat, že neexistuje. Ale historie existuje a nesmíme ji zapomenout. Nelze zavírat oči. Proto tuto knihu doporučuji ke čtení, ikdyž to není žádná oddychovka.... No a já si jdu půjčit Ferdu Mravence :)
Úžasná kniha popisující drastické ale i nadějné příběhy lidí zažívajících hrůzy koncentračního tábora. Nejenže je vyprávění poutavé a úplně vás vtáhne do děje, navíc i postavy zde vyobrazené skutečně existovaly, z čehož vám bude běhat mráz po zádech, budete s nimi soucítit, budete jim držet palce, některé budete k smrti nenávidět.
Ano, kniha se úplně nevěnuje jen samotné malé knihovnici, ale o to je lepší a reálnější. Její knihovna by nepůsobila tak zázračně, pokud bychom neznali další okolnosti a souvislosti.
Příběh židovské dívky Edity - Dity Edlerové, které válka "vzala" dětství a který prožívá v koncentračních táborech, je velmi silným příběhem nejen o ní, ale o životě v nelidských podmínkách, kde odolává prostřednictvím knih, o které má péči, a prostřednictvím lidí, ponejvíce v tajné škole a v utajované knihovně, kterou měla na starosti. V koncentračních táborech prožívá od 9 do 16 let života. Kéž by se takové příběhy už nikdy nemusely opakovat!
Moc hezká kniha(i vzhledem k smutnému tématu).Vůbec jsem se nenudila,ba naopak stránky jsem otáčela co nejrychleji. Tuto knihu doporučuji všem přečíst. A jsem velice ráda,že se mi dostala do ruky díky čtenářské výzvě.
Skvělá kniha. Musím říct, že mě nenudil ani kousek, ba naopak. Měla jsem celou dobu pocit, že mi příběh nějak samovolně běží před očima... Přečetla jsem na toto téma již spoustu knih a tato patří mezi me favority! Možná právě proto, že se zbytečně nepitvají zvěrstva a nepopisují se ty nejhorší věci, co se tam děly, do nejmenšího detailu. Není to potřeba. Z této knihy si odnáším velký obdiv k vnitřní síle člověka.
Jak už tady někteří psali, první třetina byla, dá se říct, pro mě utrpením, dokonce jsem chtěla knihu odložit a už se k ní nikdy nevracet. Ale to by byla hrozná škoda, protože děj mi nějak začal dávat smysl, vtáhl mě do sebe a už jsem se nemohla odtrhnout. Kniha je sice netradiční, od těch ostatních, co jsem na téma četla, ale věřte, že prokousat nudným začátkem se vyplatí a zanechá ve vás stopy napořád, hodně dojemný a silný konec :-)
Jak už tu zaznělo..čekala jsem víc a jsem trochu zklamaná. Byla jsem ráda, že jsem to dočetla kvůli výzvě.
Kniha byla zvláštní. Na toto téma bylo napsáno spousta a spousta knih, ale tato nepatří mezi nejlepší. Sice to byl milý příběh, podaný náctiletou dívkou, která události vnímala trošku jinak a občas se tam dali najít milé myšlenky, ale velký dojem na mě kniha neudělala.
Bohužel jsem poměrně zklamaná. Čekala jsem více, rozhodně podle recenzí a ostatních názorů. Na toto téma jsem četla spousty lepších knih. Kniha byla prostě divná.
Tuto historii bychom si měli neustále připomínat. Kniha je čtivá, velmi smutná. Avšak více než příběh takový, mě nejvíce u srdce zabolel až epilog...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIb
Osvětimská knihovnice
Od knihy jsem měla velké očekávání, možná právě z toho důvodu musím dát jen 4*. Příběh je to silný, to bezpochyby.
Ke konci jsem ale začínala mít pocit, že autorovi dochází dech a sám neví, jak knihu uzavřít a přitom čtenáři poskytnout všechna fakta, která mu chce sdělit. Kdyby se soustředil na méně lidských přiběhů, kniha (a hlavně její závěr) by byla mnohem působivější. Alespoň z mého pohledu.