Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177600/osvetimska-knihovnice-177600.jpg
5
1380
1380
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
Akropolis
Originální název:
La bibliotecaria de Auschwitz, 2012
více info...
Přidat komentář
Já tak nějak nevím, co si o knize myslet. V první polovině jsem se musela do čtení nutit, druhá ubíhala mnohem lépe a konec se mi moc líbil. Dita mi připadala nějak moc dospělá a popis života v koncentračním táboře mi až ke konci připadal autentický. Asi jsem četla už moc konkrétních svědectví a hodně porovnávám. Nechci říct, že by nebyla dobrá, jen mně prostě zas až tak nesedla. 3,5 hvězdy.
Kniha se mi moc líbila. Vzpomínkových knih je na trhu hodně, ale snad každá dává svůj díl k obrazu této přetěžké doby. Také zde můžeme sledovat částečky životů obyčejných lidí v naprosto nenormálních situacích a prostředí. A jakým pokladem se může stát několik ošuntělých knih. Velká odvaha tento poklad chránit a nepřestávat toužit se dále vzdělávat.
Myslím, že španělský autor vzpomínky z českého prostředí dokázal napsat mistrně.
Knihu jsem dlouho sháněla a když jsem ji sehnala, nemohla jsem se do ní začíst. Odložila jsem ji a zkusila to znovu se stejným výsledkem. Teprve asi po dvou letech jsem se ke knize vrátila a po pár stranách jsem konstatovala, že nechápu, co na knize ostatní mají. Teď po 450 stránkách už to vím...Historický román, který se volně opírá o skutečné osudy Dity Krausové, jejího manžela, Rudolfa Vrby a především Fredyho Hirsche, o kterém jsem slyšela poprvé, vás nenechá v klidu. Sháněla jsem na internetu informace o Hirschovi a Ditě a porovnávala je s tím, jak jejich osudy zpracoval autor. Dita mi byla sympatická a obdivovala jsem její statečnou maminku, která stála své dceři po boku celou dobu a vyčerpaná zemřela teprve krátce po osvobození. Dita měla velké štěstí, že se mohla i v těch nejtěžších časech vracet "domů" a přestože jako každý teenager měla k chování matky výhrady, byly okamžiky, kdy ji nepoznávala a obdivovala ji za její statečnost. Ditě pomáhalo dobu, kterou strávila v Osvětimi přežít její "poslání knihovnice" a obdiv k Fredymu, který byl pro děti na bloku 31 něco jako bůh. I v prostředí lágru Dita zrála a poznávala, že lidé jsou jenom lidmi a jejich slabosti je nemohou zbavit obdivu z toho o co se snaží a čeho v životě dosáhli. Ocenila jsem dodatek s vylíčením osudů některých protagonistů knihy po válce i když zdaleka ne všech.
Neuvěřitelné, že knihu napsal Španěl, při čtení jsem měla pocit, že knihu musel napsat Čech. Za mě plných pět hvězd.
Jako román mě tato kniha nezaujala a jako historický dokument je tam zase příliš věcí vymyšlených autorem, které nejsou odlišitelné od historických faktů. U "Chlapce v pruhovaném pyžamu" bylo zřejmé, že jde o smyšlený příběh. Tato kniha se tváří jako autentické vzpomínky existující osoby, ale ve skutečnosti si řadu věcí autor přidal či změnil.
Vyhlazovací tábory a jejich účel všichni známe. Bezcitnost, nelidské zacházení, psychické a fyzické týrání, chladnokrevné rozhodování vůdců tábora o tom, zda přežijí další den - lehké čtení to opravdu nebylo. Obdivuji, jak si v takovýchto podmínkách lidé dokázali zachovat svoji důstojnost, jak dokázali žít den za dnem v naději, že přežijí. Díky autorovi knihy jsem se dozvěděla o existenci rodinného tábora a také o tom, kdo to byl Fredy Hirsch. Tyto informace pro mě byly zatím neznámé. Kniha byla napsána podle skutečných vzpomínek a doporučuji si ji přečíst už jen proto, abychom nezapomněli.
Myslím, že jsem čekala něco trochu jiného. Hlavně na začátku my přišel jazyk strašně nezáživný a nudný. Příběh mě moc neoslovil a do čtení jsem se musela nutit.
Zajímavá byla až poslední část, kde byl popsán "život" v Bergen-Belsenu, protože to bylo něco pro mě naprosto neznámého.
Postava Dity mi k srdci nepřirostla. Když už, tak se mi líbily okrajové příběhy Renné a Viktora nebo Rudyho a Alice.
Nemám ráda knihy o válce, ale na základě doporučení známé jsem si tolik vychvalovanou Osvětimskou knihovnici půjčila. Skončila jsem, tuším, ve třetině a už se k ní nevrátím. Nenašla jsem tam nic, co by mě chytilo za srdce, téma německých koncentračních táborů pro mě evidentně není. Začala jsem se postupně soustředit na sovětské gulagy či režim KLDR, a když tento román srovnám s Útěkem z tábora 14 nebo V šedých tónech, tak vidím propastný rozdíl - míra napětí, dojetí i hrůzných situací, které mnou otřásly. Hodnotím knihu tak, jak hodnotím, protože z období světové války je ještě jeden román, který jsem zkoušela a nedočetla, a to Remarquovy Tři kamarády. Na rozdíl od Osvětimské knihovnice tam alespoň byla situace + myšlenka, na které si i po letech vzpomínám a možná, možná zkusím tuto klasiku znovu. To o Osvětimské knihovnici říct rozhodně nemohu, do louskání z mého pohledu nudy se mi nechce dávat čas a energii.
Tuhle knihu by jsi měl přečíst každy. Takhle kniha me nedovolila jít v noci spát,musela jsem čist a číst.. takhle kniha rozhodně patří mezi top knihy nad touhle tématikou!!!
Příběh, který vás donutí více si vážit života, že žijeme v době, kdy nemáme hlad a strach z neustále hrozící smrti. Dita si i v Osvětimi našla tu hezčí stránku války a uschovávala knihy, to jediné. co jim zbylo v tak těžké době.. Byla to odvážná dívka, která pod výhružkou smrti knihy pečlivě ukrývala a hodně tím riskovala.. Pěkný příběh z těžké doby, určitě doporučuji k přečtení !!
Knížka mě úplně pohltila. To, že i v Osvětimi fungovalo něco jako tajná škola a knihovna, mě dost překvapilo. A vyprávění Dity o tom, jak dokázali lidé přežívat a udržet si naději i v tak zoufalém postavení je velmi působivé. Doufala jsem celou dobu, že Dita a její rodina přežije.
Hodně se mi líbily i Ditiny "úniky" do světa příběhů, dokreslovaly hezky její pohled na svět, ve kterém byla nucena žít.
Tento válečný příběh jsem začala číst během své letní dovolené a vcelku brzy ze mě vyprchala chuť ve čtení pokračovat dál, zkrátka vůbec mě už nelákalo se do Osvětimi vracet...
No, a po dvou měsících jsem najednou dospěla k rozhodnutí, že to přeci jen ještě zkusím a knížku jsem dočetla během chviličky... Ale velký podíl na tom má hlavně naděje, která začala mezi řádky pomalu prosvítat, bez té bych pokračovat dál asi opravdu nemohla... A to by nakonec byla veliká škoda, epilog je snad ta nejhezčí část z celé knížky...
Těm, kteří nemohou pokračovat dál, doporučím, ať si přečtou alespoň ten konec...
Já to sice nikdy nedělám, ale tady je opravdu možnost udělat výjimku a tento silný příběh si ji opravdu zaslouží...
Velice silný příběh, který se mě o to víc dotkl, když sem zjistila, že Dita a jiné postavy z této knížky jsou skuteční lidé, že se příběh opravdu odehrál. Jsem ráda za dodatek v knize, kde jsou popsány další osudy postav až do dnešních dnů. Jak už někdo přede mnou napsal: hrdinové opravdu existují.
Vynikající kniha o slovy nepopsatelné hrůze. Celý příběh je velmi čtivý a plný všech možných emocí, které se živě přenáší na čtenáře. Krutá pravda o osvětimském pekle je vylíčena očima čtrnáctileté Dity bez servítek. Všechny postavy jsou výborně vykresleny nejen charakterově. Ač jsem věděla, že Osvětim byla továrnou na smrt a hrůzou, kterou si jen těžko můžeme představit, tato kniha mě přesvědčila, že to bylo ještě daleko, daleko horší.
Páni, klobouk dolů před spisovatelem Antoniem G. Iturbem, který se tohoto tématu zhostil excelentně. Kniha se zařadila mezi ty nejlepší, které jsem kdy četla… více v mojí recenzi zde :-)
Tahle kniha je citlivě podaná zpráva o životě v Osvětimi. Antonio G. Iturbe se nevyžívá v popisech všech těch hrůz, dotýká se jich tak nějak lehčeji než jiní a pro mě je to takhle mnohem přijatelnější. Také se mi moc líbí, jak (a že vůbec) španělský autor píše o československých hrdinech. Další chvalozpěvy netřeba - stačí stisknout šipku dolů :)
Nemohu napsat "přečteno". Nemohla jsem dočíst. To však neubírá nic na tom, že je to skvělá kniha, bohužel nad mé síly.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIbAutorovy další knížky
| 2013 |  Osvětimská knihovnice |
| 2018 | K otevřenému nebi |
K téhle knize se váže pomněrně vtipná historka...přečetla jsem si o oceněních, jež získal autor, přečetla jsem si základní fakta. Pak jsem četla a hltala každé slůvko, byla napnutá do poslední vteřiny, zda hrdinka zemře, nebo přežije peklo Osvětimi. Když jsem dočetla, někdy se mi to stává, měla jsem "málo". Prostě jsem v příběhu chtěla pokračovat, otočila jsem na zadní stranu a tam stálo, že paní, která svůj příběh panu Iturbovi vyprávěla žije dodnes v Izraeli se svou rodinou. Asi až tak moc chytrá nebudu, co?