Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177600/osvetimska-knihovnice-177600.jpg
5
1374
1374
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
Akropolis
Originální název:
La bibliotecaria de Auschwitz, 2012
více info...
Přidat komentář
Když už si myslíte, že všechny hrůzy a životní příběhy druhé světové války jste již četli, tak se mýlíte... Na světě se totiž objevila Osvětimská knihovnice, která vám nedá spát, dokud ji nepřečtete do posledního řádku a nelapáte po dechu při každém slovu... Je to kniha plná síly, odhodlání, pravdy, víry a až nevěřícných situací... Ukáže vám jiný pohled na to, co jste si mysleli, že znáte, na to, co jste si mysleli, že již chápete... A přece si pokládáte neustálé otázky "Proč? Jak?" ... A nakonec víte, že tahle knihovnice musí ležet v každé knihovně!
Velmi silý příběh. Kniha mě vytáhla do děje a nešlo ji odložit... Je neskutečné jaký hnus museli lidé zažít. Měla jsem slzy v očích. Dobře a čtivě napsáno.
Jestli existuje nějaká kniha, kterou by si podle mě měl přečíst úplně každý, je to právě Osvětimská knihovnice.
Je to kniha o nacistické zvrácenosti a brutalitě, v určitých částech obsahuje zvášť naturalistické popisy. Ale hlavně je to kniha o lidskosti a touze přežít. Zároveň v ní najdete i spoustu zoufalství. Přiznejme si, nebylo to tak jednoduché na čtení, ale stálo to za to.
Kniha je velmi autentická. Jak by také ne, když hlavní pilíře jsou odvyprávěním skutečných událostí doplněných o trochu té fiktivní prózy. Styl psaní autora byl opravdu skvostný, i když se nesnažil ždímat ze čtenářů na každé stránce slzy, dokázal na mě fouknout zápach Osvětimi. A že to smrdělo. Nemám slov. Ne vlastních - podělím se s vámi o část 1. odstavce:
"Lidský život v Osvětimi nemá cenu ani zlámané grešle, je tak bezcenný, že už ani nestřílejí, protože kulka je cennější než člověk. (...) Smrt se tu stala průmyslem, který se vyplatí, jen když pracuje ve velkém."
Rozhodně bych to zařadila do povinné četby. Nemělo by se nikdy zapomenout!!! Kdo z nás si dnes umí představit, že nám někdo zakáže něco vlastnit, něco dělat a nakonec nám může vzít úplně všechno?! Jak se to mohlo stát stále nedokážu pochopit :-(
Zatím nejlépe napsaná kniha o Holocaustu, ze všech, co jsem na toto téma četla. I když je to strašný příběh, v podání tohoto autora se nedala odložit, četla se jedním dechem.
Komentář k této knize - po tolika komentářích psaných přede mnou- se asi nedá jen tak napsat. Vše již bylo řečeno- víceméně napsáno. Snad jen tolik- budete číst, budete se po tisícáté divit, jak se takhle může chovat člověk k člověku, budete brečet, protože se za člověka jako takového- který stál na té druhé straně stydět, ale budete číst až do konce, protože je to moc krásně ( dá-li se ovšem o tomto vyjádřit pojmem "KRÁSNĚ NAPSANÉ" ). Ale v každém případě to za přečtení stojí, aktuální je to - podle mě- v každé době, protože člověk je nepoučitelný a i když si stokrát nabil pusu, pořád ho to nutí někde někoho omezovat a týrat
Nedokázala jsem knihu číst bez vynechávání krutých popisů, a tedy ani dočíst do konce. U knih si většinou chci umět představit, o čem se v nich píše - tady jsem se tomu urputně bránila. Přesto souhlasím s tím, že takové knihy jsou potřebné.
U téhle knihy lze říct jen jedno. Hrdinové existují. I když se jedná o příběh ze kterého místy mrazí, je to výpověď o nezdolne lidské statečnosti.
Dočetla jsem a nemám slov. Krásně napsaný román s nezapomenutelným a silným příběhem.
Po přečtení této výborné knížky myslím jen na to, abych nic takového nikdy nezažila a také bych tu knížku dala přečíst všem lidem co si jenom stěžují.
Nemám slov.. Tolik zvěrstva v jedné knize, která byla zároveň tak krásně napsaná..Toto je jedna z knih, na které nikdy nezapomenu!
Je to mimořádná kniha, ve které se propojilo skvělé téma se silnou hlavní postavou a výborným vypravěčským stylem autora - novináře. Ze čtení mám tak silný zážitek, že ani nevím, o čem psát. O poslání knih v našich životech a jejich smyslu ve chvílích, které dalece překračují hranice normálnosti a unesitelnosti? O hlavní hrdince a těch dalších, kteří si zachovali lidskost i v nejtěžších chvílích, které snad mohou člověka potkat? O lidech, které známe blaze či neblaze z historie a přesto se o nich dozvídáme v nových souvislostech? Vypravěčský styl mi naprosto vyhovoval, ty nejhorší věci líčil popisně, i když velmi silně a moc ráda bych některé pasáže zapomněla. Mnohé bych si ale ráda naopak zapamatovala, protože stojí za to. Tak jako celá kniha. Udivuje mě, že je u nás vcelku neznámá, ačkoliv je hlavní postavou Češka. Na obalu jsem si přečetla, že ve Španělsku patří mezi nejčtenější romány. Tak si moc přeju, aby to tak bylo i u nás.
Mám přečteno už hodně knížek z prostředí koncentračních táborů a gulagů, ale snad s výjimkou Šedých tónů mě žádná tak nepohltila a nevyvolala ve mně takové pocity bezmoci. Příběh je vyprávěný čtivě a přitom je proložen stručně popsanými děsivými fakty především z konce války. Za sebe bych knihu zařadila do povinné četby.
Knížka, která mě naprosto dostala a po níž už nikdy nebudu taková, jaká jsem byla doteď. Doporučovala bych do povinné četby!
Moc pěkná kniha, výborně se čte. V dnešní době už hrůzy, co museli lidé ještě zcela nedávno snášet (nebo i nyní - stačí se podívat na zprávy) vypadají jako literární fikce.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIbAutorovy další knížky
| 2013 |  Osvětimská knihovnice |
| 2018 | K otevřenému nebi |
Jsem přesvědčena, že kdo tuhle dobu nezažil (resp. kdo nezažil žádnou totalitní dobu), měl by místa, jako je Osvětim, navštívit v rámci jakéhosi všeobecného přehledu. Bez toho totiž asi nikdy plnně nepochopíme sílu té doby a tíhu, s jakou stále leží na naší společnosti. Já tak učinila letos v únoru a byl to natolik silný zážitek, že se na filmy a knihy s tematikou koncentračních táborů nikdy už nebudu dívat stejně. Když má člověk před očima skutečné reálie (byť uhlazené notným odstupem času), prošel si místnostmi, kde musely žít a přespávat stovky lidí, kde byly v nelidských podmínkách připravováni o zbytky své lidskosti... dostávají tyto příběhy úplně jiný rozměr. Po Osvětimské knihovnici jsem sáhla krátce po této exkurzi a četla jsem ji vcelku dlouho. Ne proto, že by nebyla čtivá a příběh by byl snad nějak nudný. Naopak. S vlastním prožitkem z exkurze byla ale četba natolik tíživá, že nešlo naráz přečíst víc než pár stránek. Obdivovala jsem, že v tak nehostinných podmínkách se dařilo přežít i něčemu, jako je láska k literatuře, mezilidská úcta, ryzí přítelství, láska, hrdinství, ochota rozdělit se... Malé příběhy, které by v dnešní každodenosti ztratily svůj lesk, se v očích věznů jistě staly nezapomenutelnými symboly pravého lidství a důvodem přežít. Nedokážu v tomto kontextu asi hodnotit knihu nekriticky, chválím v rámci možností vkusně líčené okamžiky bestiality i ponižování, na druhou stranu je kniha možná místy až pateticky naivní, ale v kontextu mých prožitků to byl velký literární zážitek.