Osvětimská ukolébavka
Mario Escobar
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405127/bmid_osvetimska-ukolebavka-BqO-405127.jpg
4
857
857
Jednoho všedního rána roku 1943 chystala Helene Hannemannová svých pět dětí do školy, když do jejího bytu vstoupili němečtí policisté. Heleniny nejhorší obavy se naplnily: na přísný rozkaz SS měla být vzata do vazby celá její rodina – děti i manžel, všichni romského původu. Přestože Helene byla Němka a rozkaz se na ni nevztahoval, odmítla rodinu opustit. Po strašlivé cestě dorazili do Osvětimi, kde byli vrženi do zmatků táborového života. Manžel Johann byl od rodiny oddělen, Helene se však vší mocí snažila chránit děti své i ty, které měla kolem sebe. Když věznitelé zjistili, že Helene je nejen Němka, ale také školená zdravotní sestra, přinutili ji sloužit v táborové nemocnici, kterou řídil nechvalně známý doktor Mengele. Přestože ji podmínky v Osvětimi ničily psychicky i fyzicky, udělala všechno, co bylo v jejich silách, aby všem dětem kolem sebe pomohla mít se alespoň trošku lépe.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Canción de cuna en Auschwitz, 2016
více info...
Přidat komentář
Precteno za dva dny. S Helene jsem soucitila, fandila, jako matku chápala a na konci brecela. Všechny knížky s touto těžkou a smutnou tematikou mě prostě dostávají. A i když pár věcí mě v této knize zarazilo, tak hodnotim 5*
Hodně zapůsobilo pozadí skutečných událostí, osudů opravdových lidí.
Zpracování bylo dobré, poutavé a atmosférické :), jenom některým "hrdinským pasážím" moc nevěřím.
Ale ráda bych.
Knihu jsem doslova zhltla. Psaná rychlým jazykem v jednoduchých větách a souvětích.
Je to příběh dojemný, smutný a přitom je v něm obsaženo obrovské množství lásky, porozumění a odpuštění. Dokonale vystihuje mateřské pouto a partnerské zalíbení. Přesně vyjadřuje rčení "láska až za hrob".
Příběh je napsaný podle skutečných osob, které byly vězněny v cikánském táboře v Osvětimi. Helene Hannemannová byla odvážná žena a milující matka.
Přečteno za víkend! Kniha krásná a poutavá. Líčena lidská brutalita během 2. světové války a také příběh o tom, jak si uchovat špetku naděje a především svou duši.
Pravdivý příběh z koncentračního tábora - kdy matka odmítne opustit své děti a odvážně brání zvěrstvu doktora Mengeleho.Smutný - dojemný příběh.
Krásný, smutný až srdceryvný příběh o matce, která odmítla opustit svých pět dětí, i když věděla, že ji čeká jistá smrt. Helen Hannemannová byla lidsky a hlavně charakterově nesmírně silnou ženou, která striktně odmítla vzdát se svých vlastních děti a navíc pomáhala v Osvětimi i dalším dětem. Nelze jinak než ji obdivovat. Osvětimskou ukolébavku jsem si dala jako audioknihu a upřímně? Musela jsem si ji dávkovat.
Další ze silných příběhů z Osvětimi, obdivuji Helene, že se nevzdala svých dětí.
Příběh sám o sobě by byl možná dobrý, kdyby ho napsal někdo jiný. Kniha byla plná nereálných věcí o kterých pochybuji že se stali. Celé to bylo prostě přehnané a působilo to dojmem ze se spisovatel snaží za každou cenu čtenáře dojmout.
I když je kniha místy trošku zidealizovaná, vychází ze skutečného příběhu Němky, která následuje svou cikánskou rodinu do Osvětimi. Zde vede školku a školku a chrání své děti až do úplného vyhlazení cikánského tábora. Kniha je velice čtivá a strhující. Je to jedna z mála knih, která je věnuje tomuto tématu, kterou chci mít ve své domácí knihovně.
Knížka je údajně pravdivý příběh ženy, matky 5 dětí, která neopustila své děti a dobrovolně je následuje do koncentračního tábora Osvětim. Děti mají cikánský původ po jejich otci, navíc dvě z dětí jsou dvojčata. Heleně je umožněno vèst v Osvětimi školu a školku, tak se snaží dětem pomáhat v těžké době a bránit zvěrstvu doktora Mengeleho. Další z příběhů, který vezme za srdce.
Jeden z alternativních pohledů na tragédii Osvětimi - pohled árijské Němky, která odešla do Osvětimi se svou rodinou. Díky svému původu měla v táboře jisté výsady a bylo jí umožněno zde vést školku. I po přečtení mnoha knih s tématikou holocaustu zde najdete opět nové prvky a detaily, kniha je čtivá a dojemná.
Jako vždy u tohoto žánru ve mě i tato kniha zanechala hodně pocitu.
S knihami o Osvětimy si nejvíce uvědomuji jak si musím vážit každé minuty života a každé chvíle s rodinou. Něco co je tak normální a běžný oni mít nemohli. Nikdy asi nepochopím krutost 2.svetove války a už vůbec lidi který to vedli. Neumím si ani představit jak hrozně věci museli ti lidé zažít
Zde vypíšu své pocity, obsahuje SPOILERY.
*Kluk 11 let se chová jak kdyby měl tak 17 - nereálná slova a činy, přehnané.
*NECIKÁN- to je co za označení, je i něco jako NEBĚLOCH??
*Od první vteřiny si děcka hrály spolu-jak, když byly dohromady s rusaňama a nemohli si tím pádem rozumět??
*Gádžovce šel na pomoc celý dav Cikánů? ...tak určo.
*slova Anny: "Tahle žena (naše matka) je NEDOTKNUTELNÁ"- ..jako proč, protože je Němka..?
*Slova polské sestry: "Dokud je ve mně lidskost, budu pro ostatní riskovat i život". ....
*Hned první den přijede Himmler, Hos (neumím přehlásku) a VŠICHNI ji šíííííleně chválí..tak určitě
*Himmler: "Víš k čemu slouží ty komíny ?
Kluk 3 roky: Tam se peče chleba, tam nám pekaři každý den dělají chleba." Ve třech letech jo???
*Himmler by vážně osahával a vískal dětičky, který by pro něj představovaly odpad a záhy si stěžoval, že smrděj? Tak proč na ně maká...?
*Její slova: "Do posledního těhotenství jsem byla oplácaná, ale přesto ŠTÍHLÁ A SVALNATÁ, než jsem zhubla drasticky těch 15 kg tady v Osvětimi." Tak jak? Oplácanej svalnatec vyrýsovanej neexistuje.
Navíc, proč hubne, když maj ty luxusní nejlepší příděly ze všech ??
*Zmínka o čokodortu, z nějž dokázali nakrájet přes 100 kousků pro všechny, už tu byla. Fascinuje to víc lidí jak koukám.
*Jde za mužem do třídírny, volá ho jménem a tu ho začnou vyvolávat VŠICHNI vězni. Vážně? Proč to??
*Vlítne na fotbal a rozkročená ječí na Mengeleho o sešívaných dvojčatech? Tak určitě.
*Vlítne do jeho výzkumáku? Tak určitě...
*Její 11ti letej, dva další kluci se vrhli k vojákovi, kterej má zbraň a ten "raději utekl ke svým". Vážně vycvičenýho vojcla zahnali tři malí kluci ???
No a takhle bych mohla pokračovat. Prostě tuny nesmyslů, kydů a přehnaností ve snaze vycucat z nás citečky. O konci nemluvě no. Příliš drzá, příliš mnoho jí procházelo...osobně její postavě moc nevěřím. Taková druhá Cilka v Cilčině cestě. Prostě přehnané.
Tyhle knihy ale ty osudy tímto jen srážejí, protože někdo ty hrůzy prožil, a teď tihle romanopisci to jen podělaj.
Někomu u toho kapaly slzy, ze mě akorát tak kapala nas*anost :)
Jako matka chápu její rozhodnutí. Válka byla krutá, snad už se to nikdy nebude opakovat.
(SPOILER)
Když čtu a následně hodnotím knihy tématikou holocaustu , jsem vždy trochu nesvá, zda mám vůbec morální právo něco takového hodnotit. Je to téma tak závažné, že člověk cítí nepovolán stavět se kriticky k jakémukoli dílu, které se dotýká bolesti a smrti tolika lidí. Ale na druhou stranu mám pocit, že téma holocaustu se v poslední době tak trošku moc zpopularizovalo a stává se jen kulisou pro příběhy, které přece musí dojmout a stát se bestsselerem (podobně třeba Tatér z Osvětimy) a že tak vlastně trochu zneužívá a vysává osudy skutečných obětí. Když čtu vzpomínky skutečných pamětníků, připadají mi prostě daleko syrovější stejně tak jako místa, kde byli nuceni strávit část života. Je to něco nesdělitelného a nepochopitelného. Na druhou stranu příběh Heleny, jejího manžela a pěti dětí nemohl nikdo z nich odvyprávět…. A proto je moc dobře, že jej M. Escobar napsal.
"Opakem dobra není zlo, opakem dobra je lhostejnost."
Kniha je velmi čtivá, styl psaní se mi líbí a i když některé pasáže jsou opravdu nevěrohodné, musím říct, že jsem ráda za přečtení, odhaluje zase trochu jinou část Osvětimi
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura Romové, cikáni Josef Mengele mateřská láska pokusy na lidech holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2019 |  Osvětimská ukolébavka |
| 2020 |  Děti s hvězdou |
| 2013 | Papež František: Muž modlitby |
| 2022 | Spomeň si na mňa |
Četla jsem hodně knih na toto téma, ale tahle je v něčem úplně jiná. Je těžké to napsat, ale je to v tom stylu, jakým je to napsané. Kdybych si odmyslela o jakých hrůzách je to napsáno, čtení té knihy je jako pohlazení. Je to paradox, jak "krásně" se dá psát o něčem takovém. Je z toho cítit síla, odhodlání, zároveň bolest, upřímnost. Už jen ta přirovnání a popis Mengeleho jako člověka.. Přečtení této knihy je zážitek.