Osvobození rodiče, osvobozené děti
Adele Faber , Elaine Mazlish
S podtitulem: Váš průvodce šťastné rodiny Chcete mít s dětmi přátelský vztah a současně chcete, aby vás děti poslouchaly, respektovaly, důvěřovaly vám a uměly se od vás přiměřeně a ve správný čas odpoutat? Myslíte, že je čas učit je zodpovědnosti a samostatnosti? Rádi byste své úzkostné děti zbavili jejich strachů? Přejete si děti dobře vychovat, ale nechcete potlačovat jejich osobnost, křičet na ně a fyzicky je trestat? Moudrost, humor, praktické rady jsou charakteristickým znakem této neuvěřitelné knihy, která na příkladech ze života učí takové komunikaci v rodině, která vede k sebeúctě, sebedůvěře, podporuje smysl pro zodpovědnost a přispívá ke stabilitě a harmonii v rodinách. Publikace, podobně jako další bestsellery těchto autorek, sklízí chválu dětských psychologů, psychoterapeutů a rodičů na celém světě a pomáhá ve vzájemných mezilidských vztazích také dospělým. ... celý text
Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2010 , Computer Press (CP Books)Originální název:
Liberated Parents, Liberated Children
více info...
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že původní vydání pochází ze 70. let byla jsem velmi příjemně překvapena.
Celá kniha se veze v příjemné atmosféře, její tón mi byl sympatický a dobře se to četlo. Uvnitř nacházíme praktické rady doplněné přiměřeným množstvím teorie a hlubších myšlenek.
Nejde o učebnici jako takovou - a přesto se seznamujeme se zcela novým jazykem, který nám může znít divně, musí se trénovat, a když se nepoužívá, zapomeneme jej.
Některé věty můžou českému čtenáři znít podivně. Možná je na vině překlad, možná kulturní rozdíly. Každopádně myšlenky jsou zcela jasné a srozumitelné, vždy ukázány na konkrétních příkladech. Pro mě nadčasová kniha.
Maminky docházejí do semináře, kde v kruhu řeší palčivé problémy týkajících se výchovy dětí. Své poznatky pak převádějí do praxe v rodinném prostředí. Kniha je vyprávěním z pohledu jedné z žen. Musel jsem si zvyknout na styl kterým je psaná, ale nakonec jsem v ní našel docela praktické finty jak vycházet se svými ratolestmi. Pár se mi jich s úspěchem podařilo aplikovat.
Kniha se věnuje emocím, způsobu chválení, samostatnosti, rolím přisuzovaným dětem, rodičovskému vzteku a pocitu viny a mnohému dalšímu. Psaná z pohledu matky, která se nový způsob komunikace učí na semináři a vše pak zkouší doma. Takže se najde také spousta popisů nezdarů a začínání od znova - autorky nejsou žádné supermatky, ale normální chybující lidé. Laskavá, milá, nadčasová kniha.
"My jsme dělníci. Naší prací je vychovávat děti. Naše cihly jsou našimi reakcemi. Naší katedrálou je realizace lidskosti v dítěti v plné své míře."
"...Slyšela jsem to už stokrát, a pořád nejsem schopná si to zažít. Jak často si tuhle myšlenku musím připomínat, abych ji začala používat?"
Dr. Ginott pokrčil rameny: "A jak často musíme ladit housle, aby zůstaly naladěné?"