Otázky rychle kladené v běhu

29.10.2021

Musely to být intenzivní dva roky. Pravděpodobně i intenzivní celý život, jehož téměř polovinu prožil Rudolf Altschul během války.
Právě válka, smrt a další depresivní motivy jako by v těchto básních vykukovaly, byly zakryty, sarkasticky pomrkávaly (třeba v textu „Happy days are here again“, který je jakousi básnickou parafrází jazzové skladby). Ostatně hned v prvních textu se nejdříve setkáváme s hudbou, ženami, krásou, vlasy. Jenže právě: „Lokýnky jež dnes / Něžnými přehozy přes oči / Závoje bláznovství / Zakrývají / Mor“. Stejně „Pravda jež tkví v šatech šaška“ nebude úplně taková, jak se na první pohled může zdát.
V Altschulových imaginativních básních se to hemží hudbou („zpívá Naděje jež není rapírem“), nocí („Hvězdy kouřící / Alkohol z křišťálových mís / do noci“), exotikou („Přicházíš z ostrovů v Tichém oceáně / Jež se mění v křemičité skořápky“) a i erotikou a celkově milostnými motivy („Odráží se v tvých očí krev měsíce / V očích krev Alžíru / Z dnešních snů se lidé dozvídají / Něco z tebe / A něco ze mne“).
Jenže o pár veršů dál se můžou dít věci jiného rázu. To už si myslivci nehrají vodní pólo, ale nastává konec, padají stěny, „A život / Opakovaný do smrti / A ještě do smrti“. Ta nespoutanost výrazu tak dlouhou zakrývá přítomné běsy, až zkrátka musí vytanout.
Z Altschulovy pozůstalosti toho nezůstalo mnoho, některé básně jsou dokonce variacemi předchozích, některé si vypůjčují celé strofy. Dvě básně hned na první pohled vybočují z celku: jednak stručné „Právě jsme znovu zjistili, / že všichni mimo nás jsou blbí.“, jednak báseň v próze s jednoduchým dějem. I tak převažuje surrealistická rozevlátost, přičemž surrealismus byl pro Altschula životním poslání: už v šestnácti přednášel o psychoanalýze na spořilovských setkáních.
Podrobný průvod životem a dílem Rudolfa Altschula, který zabírá víc prostoru než básně, je rovněž cenný a erudovaný: hlavně části zpravující o okrajových surrealistických hnutí ve válečné době (nikoliv pouze Ra a spořilovští, ale také libenští psychici, Chodci zeleně a michelští surrealisté). Vzhledem ke svému věku byl přirovnáván k Rimbaudovi, ačkoliv ten si již vydobyl místo v kánonu a zbylo po něm nespočet textů, které jsou navíc přístupnější než mnohé Altschulovy imaginace. I tak není od věci občas zapátrat i po těch zapomenutých, jejichž kniha se na pultech objeví téměř sto let po jejich narození.

///

Pravda jež hledá svět v náměsíčných
Květy hvězd večer pomalu vadnou
Vosková loutka zapomněla
Ach opravdu zapomněla
Vypadnout ráno ze šatníku
Orient tváří masek bez pohlednice
Zrcadlo – oči žen
Marťané hledající čtvrtou dimensi na Zemi
A jejich mravenečníci
Jak chytří jsou této noci malí mravenci
Zpěvavé ryby
Noční varhany
Zapomínají na malá sluníčka
Ano zapomínají
Ve vší své něžnosti
Jak uloupnout věneček studni
Malá vosková maska
Ty jež jsi zapomněla svou povrchnost
Spát v šatníku
Ano ty jež jsi na sebe brala naučení květin
Sát ženy z žil
Jimiž až do noci proudila noc

Ty jež jsi byla vždy tak lhostejná
Tak bezúhonná
Odráží se v tvých očí krev měsíce
V očích krev Alžíru
Z dnešních snů se lidé dozvídají
Něco z tebe
A něco ze mne
(s. 24 a 25)