Otci a matičce

11.05.2018

Většina zde uvedených veršů vyjadřuje lásku a úctu k matce, otci, vlasti a národu. Většina z nich je smutných a bolí z nich u srdce. Přesto /nebo právě proto?/ z nich také cítíme život.

V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.

Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají -
"Hlele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou lítají!

Dřevo ukradl jsi v panském lese -
komu děláš z něho koryto?"
"Dědovi, - již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito."

"Nauč mne to!" - "Vida toho kluka,
nač by to tvá ruka uměla?!"
"Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!"

V kamnech praská, dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče -
"Táto, proč se kolo nehýbá?"

Znáte? Ale jistě. Vždyť Dědova mísa, to jsou naše školní léta. A tak ještě jednu méně známou.

České verše

Děkuji ti, vlasti moje drahá,
děkuji ti, matičko má drahá,
žes mně dala lásku k tobě vroucí,
žes mně dala pláč a vzdech horoucí.

Děkuji ti, vlasti moje drahá,
děkuji ti, matičko má drahá,
když zavzdychám, že to písně vzdychám,
a když pláču, že to perly pláču.