Otcova vina
Vlasta Javořická
V příběhu věnovaném dramatickým osudům jedné selské rodiny od počátku války až do let šedesátých, v příběhu o vině, svědomí a také o lásce, zavede Vlasta Javořická své čtenáře tentokrát do českého Polabí.
Přidat komentář
Krásná kniha o nelehké době. Nevím, do jaké míry odráží skutečný příběh konkrétní rodiny, ale minimálně je skutečnými událostmi inspirována. Líbil se mi nejen příběh samotný a psychologické vykreslení postav, ale i to, že hlavní postavy se snaží všechny rány osudu překonat láskou a porozumění. To, možná paradoxně, vyzařuje z celé knihy. Kniha je obhajobou lidství a lidské důstojnosti, bez ohledu na to, jak moc jsme se provinili. Ač se nezříká trestu, který následuje, současně vede čtenáře k odpuštění.
Román o lásce, touze po majetku, o špatném svědomí a o vině, která byla spravedlivě potrestána. Obdivuji Loukotovou, která dokázala svému muži odpustit zabití svého syna a také se mi líbila postava Bolka, který byl "čistá duše" a nezdědil z otcových vlastností vůbec nic.
Také jedna z mých nejoblíbenějších knih od této autorky. Obdivuhodné je to, že mohu jen žasnout nad tím, jak dokonalý byl trest pro Loukotu. Odčinění jeho viny bylo nakonec přece jen příjemnější záležitostí pro všechny, než se původně očekávalo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2009 | Granáty |
1998 | Námluvy |
2006 | Můj život 1. a 2. díl |
2005 | Bez lásky |
2001 | Na Veveřím gruntě |
Vynikající kniha. Tématem se podobá jiné knize Javořické "U Dvořáků", při čtení jsem však pociťovala skutečně diametrální rozdíl mezi oběma dílky. Otcova vina je propracovanější jak v reáliích, charakteru a vývoji postav, tak v samotném ději. Neočekávajte ani kdovíjakou červenou knihovnu, příběh i jeho popis je velmi naturalistický. Četla jsem od Javořické více knih a tato mi přišla dosti odlišná.