Otcovražda
Carina Bergfeldt
Neměla jsem sílu na další vzpomínky na otce. Příliš mnohokrát jsem mu už prominula neprominutelné. Tohle jsem musela dokončit. Kvůli mně samé. Kvůli matce. Kvůli mým sourozencům. Než někoho z nich zabije. Děj skandinávského detektivního románu se odehrává ve švédském městečku Skövde u velkých jezer, kde se většina obyvatel mezi sebou zná. Sledujeme prolínání dvou dějových linií, které vnášejí do obvyklého pátrání po pachateli vraždy mysteriózní prvek. První linií jsou deníkové zápisky ženy, která plánuje zabít svého otce. Na tento okamžik čekala už od dětství. Vyrůstala totiž v rodině, kterou její otec fyzicky a psychicky tyranizoval. Druhou linii tvoří vyšetřování vraždy matky dvou dětí, jejíž tělo je nalezeno v jezeře. Brzy se ukáže, že nešlo o náhodnou smrt. Případ vyšetřuje mladá místní inspektorka Anna, která se přitom potýká s nedůvěrou svých nadřízených i s arogantním přístupem policejního komisaře. Případu se snaží přijít na kloub i dvě reportérky z místních médií. Na konci příběhu se obě dějové linie propletou a vyústí v překvapivé finále, jímž není jen rozluštění záhady, ale i další smrt…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , VíkendOriginální název:
Fadersmord, 2012
více info...
Přidat komentář
Měla jsem velký chaos v postavách, často jsem nevěděla, kdo zrovna vypráví. Ale tak nějak kniha ubíhala, nakonec jsem byla zvědavá, jestli plán vyjde. Knihu jsem četla do výzvy.
No nebyla to žádná hitparáda. Asi jsem očekávala víc měla jsem problém orientovat se v postavách a závěr byl tak trochu zvláštní. Dočetla jsem knihu do konce v očekávání velkého rozuzlení, ale to se tak trochu nekonalo.
Zvláštní kniha. Neprozradí, kdo je vypravěč, ani vrah. Chvilku mi to dalo zabrat, asi tak půl knihy, ale jistá jsem si nebyla. Otec byl neskutečná svině. Nechápu, že násilníkům všechno prochází..
"Někteří lidé by neměli být rodiči."
Velmi povedený koncept, funkční humor, dobře zvolené téma, i vědomá práce se žánrovými klišé. Knihu tak do průměru sráží jen zbytečná emocionální odtažitost od hrdinek, několik míst na hranici křeči (hotely) a především dílčí překladové nepřesnosti. Přesto doporučuji.
Když jsem si přečetla Soudný den, říkala jsem si, že je to jako vystřižené z Dextera. Co první stranu, první řádky jsou od A až do Z jeho styl. Nebudu popírat, že jsem si k němu vytvořila vztah a při čtení prvních slov této knihy jsem cítila křivdu a zhnusení, ale tak stává se to i ve skutečnosti, že se vrah inspiruje. Tak jsem pokračovala dál a objevila další věc k zamyšlení. Vyzrazování důležitých aspektů jiných knih, filmů či seriálů. Proč má autorka potřebu spoilovat?
A další věc, trvalo mi snad půlku knihy, než jsem poznala, kdo je právě vypravěčem a co je horší, mezi postavami autorka přeskakovala, takže když na něco přišla jedna, tak ostatním to odhalila druhá, ikdyž to není ve skutečnosti možné. Možná si čtou myšlenky. No hrůza. Kdyby to byly jen dvě a třeba se pravidelně střídaly. Ocenila bych i označení. Zřejmě to byl ale záměr. Ještěže aspoň 'před mnoha lety' bylo vyznačeno kurzívou. Plus ani jeden z vypravěčů není muž. Toho bych vážně ocenila, ale autorka se na to zřejmě necítila.
Bylo také dost vtipné, jak se autorka vysmívá metodám analýzy stop v krimiseriálech, přitom zřejmě o skutečných metodách neví vůbec nic. Moderní forenzní věda velmi pokročila a hodně pomáhala k dopadení vrahů už v devadesátých letech. A zdaleka to není jen analýza stop DNA. Například analýza vzorků bláta (pyl, stopy rostlin atd.) z bot už také tak 20 let není z říše snů a pomohla usvědčit už nejednoho vraha. Ale tohle opusťme a vraťme se k oprsklým reportérkám, které si na policejní stanici, a nejen tam, chodí, jako by tam byly doma. Kdo to kdy viděl, aby k novinářům byli tak vstřícní. Navíc fabulace okolo vraha začínala být ke konci trochu směšná. Ten mi smrděl už od té doby, co se objevil na scéně.
I přes čtivost musím dát 3*. Díky konci by si to možná zasloužilo i míň.
Kniha se mi líbila tím, že nebyla nijak brutálně popisovaná, jen mě mrazilo z toho, jak se otec choval, nejspíš psychicky vyšinutý člověk, který vůbec neměl být na svobodě, ale spíš zavřený v nějakém ústavu.
Hezké zpestření po nechutnostech z knihy Temné kouty.
/SPOILER-ALERT/
No, já osobně jsem čekal asi více. Je pěkné že si tu vraždu perfektně naplánovala. Ale když jsem se konečně prokousal skrz celou knížku a stránky rapídně ubývaly, tak mi došlo, že s tím vražděním to nebude tak horké, a ještě k tomu se celou dobu, řešil úplně jiný případ. Za příběh bych dal 1 hvězdu, ale za styl napsání a to že se autorce podařilo čtenáře držet v nevědomosti až vlastně do konce knihy si rozhodně zaslouží velké plus. Takže pro mě 3 hvězdy.
Štítky knihy
vraždy švédská literatura Skandinávie domácí násilí severská krimi švédské detektivky otcové a dcery
Otcovražda
Knihu jsem si vybrala kvůli názvu byla jsem zvědavá jaký bude příběh. Nakonec jsem byla docela dost zklamaná. Pletly se mi jak postavy tak i kdo to vypráví a co víc mě to vůbec nepřipadalo, že by to mělo mít tento název bylo tam vyprávěno jak to chce udělat a jinak se nic nedělo a až téměř na konci se něco začalo dít,ale jen chvilku a k tomu ještě jen okrajově a pak příběh skončil některé věci pro mě zůstali nezodpovězené. Přemýšlela jsem, že bych dala jen dvě a půl,ale to mi připadalo málo a taky by to bylo moje první tak slabé hodnocení dospělé četby a tak jsem nakonec dala tři hvězdy půl hvězdičky jsem přidala za obrázek na přebalu.