Otec Goriot
Honoré de Balzac
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349603/bmid_otec-goriot-zGr-349603.jpg
4
1124
1124
Tragický dojímavý príbeh otca, ktorého nekonečná láska k svojim dcéram dovedie na pokraj finančného a osobného krachu, je pútavým plastickým obrazom spoločnosti Paríža raného 19. storočia, v ktorej ambicióznosť a túžba po bohatstve boli silnejšie ako úprimnosť ľudských hodnôt.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1965 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
Le Père Goriot, 1835
více info...
Přidat komentář
Kdyby svou lásku ukazoval otec Goriot svým dcerám stejně jako to dokázal Fritz, nebo jak se ten dobrák jmenoval, nemusel by si na smrtelné posteli dělat starosti s jejich oddaností, podřazeností a loajálností. Obě by u jeho lůžka strávily ty dlouhé hodiny nepopsatelné agónie s ním, držely jej za ruku a hladily na patřičných místech, k jeho uspokojení. Nemyslely by na hlouposti, jako jsou nafintění a navoňaní sráči v kamaších a haldách mušelínu, jenž tíhnou pouze k majetku a páchají různé plesové vylomeniny. Tyto dvě by probděly dlouhé noci u smrtelné postele svého věznitele, neboť by neznaly nic lepšího než trávit večer u postele jeho. A tak by harmonická a bezmezná láska plná otcovské radosti a odříkání dcer, byla zakončena velkolepou parádní fantazií. Otec by umíral šťasten a nedlouho by se na něj pamatovalo.
Kniha o tom, jak dcery čekají na smrt otce a jeho dědictví, i když dostávají pravidelnou apanáž. Druhá dějová linie o studentů Rastignakovi je, ale stejně poutavá.
Otec Goriot je nenapravitelný dobrák od kosti, který se ve prospěch svých nezdárných dcer vzdal svého bohatství po té, co udělal kariéru v obilném businessu. Nyní živoří v levnější ubytovně a stává se dokonce na začátku knihy terčem posměchu ostatních nocležníků, že své bohatství utratil za prostitutky (ve skutečnosti jsou to jeho dcery a jejich komorné…)
Jako každý francouzský román té doby se zabývá tím, kdo má jaký „důchod“ a jaký důchod může dostat, kdyby jednal tak a onak. Popis života v centru Paříže a jeho finanční náročnost byla zcela jistě „bulvárem“ tehdejší doby. Kniha má stále co říci i dnešním čtenářům – nezadlužovat se, nezadlužovat se, nezadlužovat se.
„Čím chladněji budete počítat, tím rychleji půjdete kupředu. Bijte se bez lítosti, budou se vás bát. Berte ženy a muže jen jako dopravní koně, které zanecháte zchvácené na každé zastávce, tak dojdete až k vrcholu svých tužeb. Potřebujete ženu, mladou, bohatou, elegantní. Zmocní-li se vás opravdový cit, ukryjte jej jako poklad, neprozraďte ho nikdy, byl byste ztracen. Nebyl byste už katem, stal byste se obětí. Budete-li kdy milovat, uchovejte dobře své tajemství!“
Jedno z mála francouzských děl spadajících pod realismus, které nemá tisíc stránek a zároveň nezachází do nepříjemně syrových detailů. Což jednoho krapet zaskočí - jen co přelouskal úvod a začíná se orientovat v postavách, příběh končí. Tak nevím.
Povinná četba k maturitě z dějin literatury. Prostě ta stará dobrá klasika, co neurazí a každému by měla projít rukama. Ze začátku mi trvalo dostat se do děje, ale pak už se to četlo jedna báseň.
Tuto knížku jsem si vybrala k povinné četbě k maturitě a velice mě oslovila. Měla jsem velké štěstí, protože jsem si jí vytáhla u maturity :)
Povinná četba... Jedna z mála, která je jednoduchá. Rychle přečtené. Děj se strašně vleče. Za mě příliš mnoho popisových pasáží, strašně mě nudily. Zůstavá otevřený konec, čímž mě to uvedlo do rozpaků, neboť nevím, jak si po přečteném ději mám utvořit pokračování. Myšlenka výborná, kniha je skoro až naučná, kam můžou vztahy spadnout v něco povrchního. Zároveň se kniha takřka nedá přerušit, protože zde není žádné členění, které mi ztěžovalo orientaci, kde jsem právě a podobně.
Tak nevím, myšlenka díla je pěkná - otec, který by se pro své dcery roztrhal a ony za nim nepřijdou ani v posledních chvílích jeho života, ale knihou jsem se těžko prokousavala. Četla jsem Goriota jako povinnou četbu a chápu, že učitelé potřebují donutit žáky alespoň párkrát do roka vzít do ruky knihu, ale pro mě jako ‘knihomola’ tohle povinné čtení, ke kterému se musím nutit, úplně ztrácí tu radost, kterou ze čtení mám.
Povinné čítanie na strednej škole. Nebyť tohto faktu, po knihe s najväčšou pravdepodobnosťou nesiahnem. Hoci Balzac patrí medzi klasikov, ani po rokoch som si k nemu proste nedokázal nájsť vzťah. Aj pri čítaní som dielom v podstate 'preplával'.
Téma nezaujala, kniha sa čítala ťažkopádne a rozvláčne popisy ťažkého života v buržoáznom Paríži boli utrpenie.
Čtivě podaný, 200 let starý a stále aktuální příběh. Dobové reálie a okolní kulisy se mění, pokřivené rodinné vztahy i společenská morálka zůstávají. Otec Goriot, jeho blízcí a ani další postavy tohoto románu bohužel nejsou vyhynulým či ohroženým druhem.
Docela náročná povinná četba, která se těžko četla a stejně při rozboru budu muset použít internet, protože si z knihy skoro nic nepamatuju. Podle mě z tohoto období vyšly i lepší knihy.
Četla jsem v březnu 2002. Podle mých poznámek:
Zajímavé, dobře se čte, spousta zajímavých myšlenek.
Ale pořád jsem čekala nějaké jiné rozuzlení (jako u Bratrance Ponse), nedočkala jsem se.
Silný příběh muže, který se doslova obětuje a živoří pro své dvě nevděčné dcery, které z něj pouze tahají peníze. Osud hlavní postavy chytne za srdce. Balzaca a jeho lidskou komedii mám celkově ráda, ačkoliv chvílemi ubíjí ty popisné pasáže, které neberou konce.
Knížka se mi hrozně špatně četla, styl mi nesedl. A v době, kdy jsem ji četla mi pak bylo velmi nepříjemné požádat tátu o peníze na učebnice.
Knihu jsem četla kvůli povinné četbě a celkem mile mě překvapila. Kolikrát jsem chudáka Goriota litovala a kroutila hlavou nad jeho dcerami a tehdejší společností. Jediné co mi na knize troškou vadilo byla bezkapitolová úprava....
Autorovy další knížky
| 2006 |  Otec Goriot |
| 1985 |  Lesk a bída kurtizán |
| 1953 | Evženie Grandetová |
| 1955 | Ztracené iluse |
| 1974 | Sestřenice Běta |
Otec Goriot mi miestami pripadá ako protipól ,,otca'' Jeana Valjeana z Bedárov. Obaja venovali všetku lásku a životnú silu svojej/svojim dcére/dcéram. Kým jeden zostáva zabudnutý, druhému plače zúfalá dcéra pri lôžku. Rozdiel je v prístupe. Dieťa nesmie vždy dostať to, čo chce. Príbeh považujem za nádherný a zároveň veľmi smutný.