Honoré de Balzac

francouzská, 1799 - 1850

Populární knihy

/ všech 119 knih

Nové komentáře u knih Honoré de Balzac

Otec Goriot Otec Goriot

V rámci povinné četby na střední škole se mi tomuto dílu nějak podařilo vyhnout, ale rozhodla jsem se k němu vrátit teď když už jsem starší. Pro mě osobně to nebylo až tak čtivé, ovšem autor dokázal tehdejší dobu velmi dobře popsat, stejně tak dobře vykreslil naivitu, přetvářku a chtíč po penězích. Bohužel je smutné, jak se otci Goriotovi "odvděčily" jeho vlastní dcery.... celý text
Briv


Succubus Succubus

Kniha není pro každého. Je psána složitým jazykem a někdy i souvětími táhnoucími se přes půlku stránky. Jedná se o příběh arabské cizinky ve Francii, která byla pro svou krásu nařčena z démonství. Sice byla kniha napsaná již hoooodně dávno, ale i tak si zachovává aktuálnost až do dnešních dní. Hloupost a zaslepenost mysli, bezmeznou lásku, závist a hněv a vcelku zajímavý příběh z prostředí církevních soudů přináší dílo Succubus. Ukázka z knihy: (výpověď succuba) [Tehdy jí bylo 15 let] Kterýžto kněz ji tam poté dlouze a z gruntu obšírně učil blažnostem i rozkoším lásky, jenž jsou jí do toho času byly zhola nepovědomé. Ona pak sobě řečené blažnosti milostné tuze oblibovala, neb nalezla, že jich lze líbezně užívati.... celý text
JendaSokol


Otec Goriot Otec Goriot

Četla jsem to jako povinnou četbu k maturitě. Bylo mi úzko z toho, jak moc miloval dcery a taky jak se mu za to "odvděčily"..
Twinfy93



Otec Goriot Otec Goriot

Moja obľúbená už od strednej školy, kedy som ju musela prečítať ako povinné čitanie, zbožňujem tento príbeh a postava Vautrin moja naj
lindaaa


Evženie Grandetová Evženie Grandetová

Skutečný morální román v dobrém slova smyslu. Balzac byl spisovatel par excellence a jeho prózy – čteny pozorně – promlouvají i k dnešnímu čtenáři. Občas mám problém pochopit popisy některých finančních machinací, které provádějí postavy Balzacových románů. Ať již je to způsobené mou nízkou ekonomickou gramotností, nebo specifičností v technickém provádění peněžních podvodů v 19. století, nakonec to pro hlavní myšlenky Balzacových románu není až tak podstatné. Evženie Grandetová je příkladem románu, kde se vyskytuje spoustu parádních pasáží, které patří k tomu nejlepšímu, co nabízí evropská literatura. „Grandetova postava, kořistící z falešného přátelství obou rodin, získávající ohromné výtěžky, ovládala toto drama a osvětlovala je. Nebyl touto jedinou tváří vyjádřen jediný moderní bůh, v něhož se věří, Mamon v své všemohoucnosti?“ (s. 39) „Když děti začínají viděti, usmívají se; když mladá dívka poznává cit v přírodě, usmívá se jako dítě. Je-li světlo první láskou v životě, není láska světlem srdce?“ (s. 63) Kdysi jsem někde četl kritiku Balzaca psanou z marxisticko-leninské perspektivy, kde byl Balzac nazván pionýrem socialismu, což je pěkná blbost, páč Balzac nekritizoval ani tak vlastnění peněz jako čirý materialismus. Zkázu viděl v lidstvu bez Boha, ono Dostojevského, že pokud Bůh je mrtev, vše je dovoleno. Není-li Bůh, Věčnost a Soud, vše se dá koupit, nakonec i lidské svědomí. „Lakomci nevěří v příští život, přítomnost je pro ně vším. Tato pravda vrhá hrozné světlo na dnešní dobu, kdy více než kdy jindy peníze ovládají zákony, politiku a mravy. Školy, knihy, lidé a nauky, všechno se spiklo, aby podrylo víru v budoucí život, o nějž se opírá společenská budova již osmnáct století. Dnes je rakev pro lidi branou, které se mnoho neobávají. Budoucnost, která nás očekávala za Requiem, byla přenesena do přítomnosti. Dojít per fas et nefas do pozemského ráje přepychu a marnivých požitků, proměnit své srdce ve skálu a trýznit si tělo pro pomíjející výboje, tak jako dříve snášeli lidé muka pro statky věčné, to je všeobecným pravidlem. To je ostatně pravidlo, napsané všude, i v zákonech, které se ptají zákonodárce: „Co platíš?“ místo aby mu řekly: „Co myslíš?“ Až tento názor přejde z buržoazie do lidu, co se stane s vlastí?“ (s. 99) A pak je tam také skvělá scénka s kávou. To je scéna platná tehdy stejně jako dnes. Na jedné straně hipsterský floutek s nejnovější vychytávkou pro přípravu kávy, na straně druhé ten celoživotní piják Jihlavanky, který ohřeje vodu, zalije a spokojeně vypije ten hořký mok ignorujíce nejnovější kávové trendy. „A co je tohleto?“ dal se do smíchu Karel. Ukázal na podlouhlý hrnce z hnědé hlíny, polévaný a zakončený šedivým pruhem. K jeho dnu padala rozemletá káva a zase se vracela na povrch vařící se tekutiny. „To je kafé,“ řekla Nanon. „Zanechám tu po sobě aspoň jednu pěknou památku, drahá tetičko! Jste opravdu velmi pozadu. Naučím vás, jak se vaří dobrá káva v kávové konvici Chaptalově.“ A snažil se jim vysvětlit, v čem záleží ta kávová konvice. „Ale to dá moc práce?“ namítala Nanon. „To bych u toho musela stát pořád? Nebudu takhle kávu vařit. Kdopak by nosil krávě trávu, když bych musila tu kávu dělat!“ (s. 82-83)... celý text
Knišíl