Otevřete dveře Kristu dokořán

09.01.2017

Potřebujete "výchovných pár facek"? Tato kniha je jejich literárním ekvivalentem.
Přijímám všechny výtky čtenářů, kteří si jí cení. Ano, byla jsem málo vstřícná, nesedla mi do nálady, ano, potrefená kejhalka, ozývá se špatné svědomí, ano, začátečnice, bojí se o sebe, ano, ano, ano.
Ale myslím na své známé, na ty citlivé a sebekritické, na ty, kdo se otřepávají z šílených představ o Bohu, na ty, které drtí velké neštěstí... a doufám, že se této knize vyhnou. Suverénní a necitlivá věc, zejména ve své první části.

Vzbudila ve mně dojem, že Boží jednání v životě člověka musí být jedna rána za druhou, než nás konečně donutí vyslovit tu správnou odpověď. Jako by nebylo žádné možnosti dorozumění mezi Bohem a mnou, žádné "stvořena k Tvému obrazu", dokud nebudu zdecimována a za vlasy dotažena do sféry, kde konečně začnu poslouchat.
Kolik mi toho chybělo... Že láska je vždy první, ona je tím, co činí utrpení smysluplným a plodným. Že Bůh dokáže působit v duši člověka něžně, bez pocitu cizoty, znásilnění. "BLÍZKO tebe je to slovo". Že dokáže uchvátit srdce, vyvolat nadpozemskou radost, nadchnout pro vzdálené obzory a táhnout naději vždy o kousek dál, při setkání s krásou a dobrem probudit touhu, která se dožaduje jeho samého a neváhá platit vysokou cenu. Že pokora nerovná se chudoba prožitá v krajně neútěšné životní situaci (někdy neštěstí zatvrdí srdce!) - pokora může růst i z vnímání přemíry obdarování, přílišné lásky, z úžasu nad skutečnostmi závratné ceny, které nekonečně přesahují mou (ne)schopnost docenit je, nezničit, adekvátně odpovědět.

Měla bych ještě další výhrady, ale nezapírám, že jsem v knize našla podněty, které mi budou opravdu k užitku. Snad kdybych s autorem mluvila tváří v tvář, kdybych před sebou viděla zamilovanou duši, dopadlo by naše setkání lépe. Teď večer jsem si přečetla část papežova kázání z dnešní ranní bohoslužby a dalo mi v kostce totéž co tato kniha, jazykem, který neodrazuje, ale přitahuje.