Othello
William Shakespeare
Příběh statečného maurského vojevůdce, který podlehl zelenooké stvůře žárlivosti, je natolik sugestivní a přesvědčivý, že je ctěn nejen jako umělecké dílo, ale je zmiňován i v odborné psychologické literatuře. Shakespeare ovšem nezkoumá ve svých hrách pouze dispozici, vlastnost, posedlost jedné osoby ostatně nemůžeme si být jisti, zda ještě hlouběji propadlým do pekla žárlivosti není Jago. Shakespeare ve svých tragediích staví úplný svět, ve kterém nezvladatelné vášně propukají. Benátky jsou ve válečném stavu, nejvyšší hodnost v armádě má muž odlišné pleti, kdekdo chce udělat kariéru Tak začíná tragédie, ve které i ten nejstatečnější ztratí svou integritu.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2018 , Československý spisovatelOriginální název:
The Tragedy of Othello, 1605
více info...
Přidat komentář
Skvěle napsáno a je smutné, jak někdo jako Othello svede podlehnout celkem lehce Jagovým intrikám.
Mnoho dnešních prvků současné společnosti se promítá i v tomto díle. Mě zaujal pohled na multikulturalitu a přesvědčení, že prostě dva rasově různí lidé se k sobě nemohou hodit.
Dále taky chování Jaga je velmi iritující. Hlavně, že pravda vyšla najevo. I když mnohdy velmi pozdě.
Nadčasové - je vidět, že v mnohých věcech se lidstvo nevyvíjí vůbec.
Lidské slabosti jsou nesmrtelné. Shakespeara stvořil díla, která jsi najdou své v každé době.
Stydím se za to, ale tuhle knížku jsem prostě nebyla schopná dočíst. Na začátku mi trvalo strašně dlouho, než mi došlo, o čem je celou tu dobu řeč a pochopila jsem to až zpětně poté, co jsem si na internetu našla obsah. Kousek knihy jsem přeskočila a přečetla si až její konec, ale musím říct, že ten byl zajímavý. Celé dílo je geniálně promyšlené, hlavní zápletka je skvělá, ale to zpracování mi vadilo.
Stejně je to fascinující, jak Jago dokázal zmanipulovat úplně všechny kolem sebe pro svůj vlastní prospěch... A skoro mu to i vyšlo.
Othello, drama o žárlivosti. Nic víc není potřeba říkat. V těch slovech je řečeno všechno. Duševní muka Othella, utrpění Desdemony, i ďábelský úsměšek Jaga, který to celé zavinil. A pro mne jedno z největších zjištění téhle notoricky známé hry je zjištění, že i Jago má svého Jaga, jak říká Emilie asi v druhé polovině hry.
A každý se s žárlivostí vyrovnává po svém. Jago si třeba vztek vybíjí na Othellovi, Othello na Desdemoně. A tím se kruh uzavírá.
Já a Shakespeare kámoši asi nebudem. Prvních dvacet stran mi trvalo přečíst tři hodiny (protože jsem každou musela číst třikrát) a pak jsem to nadobro vzdala. Nepochopila jsem funkci většiny postav, nikdy jsem nevěděla, kdo mluví a tak jsem se musela pořád vracet. Možná bych to přetrpěla, kdyby se mi děj jevil jako aspoň trochu zajímavý. Učitelce jsem do čtenářského deníku ke svým oblíbeným citátům napsala "konec", i když jsem se ho nedočkala, alei tak bych řekla, že to můj vztah k této knize přesně vystihuje.
Perla světové literatury. Ostatně, které Shakespearovo dílo jí není? Je veřejným tajemstvím, proč jsou jeho díla tak nadčasová a díky tomu stále aktuální i po více než 400 letech od vydání - Shakespeare totiž stvořil univerzální literární postavy, které svým charakterem zapadnou do každé doby, bez ohledu na politické zřízení, technologickou vyspělost atd.
Jago = symbol intrikáře. Už jen tato stručná, naprosto výstižná charakteristika mluví za vše. Je to mistr klamu a mistr slova. Jak píše Martin Hilský v anotaci "moc slova má v této hře zcela výjimečnou důležitost". Pravda pravdoucí.
Shakespeare ale není nadčasový jen díky postavám, ale i jedinečnému citu pro jazyk a hraní si se slovy. Jednotlivé promluvy postav musejí pocházet z hlavy génia, jinak si nedokážu vysvětlit všechny ty slavné monology a dialogy jeho postav. Lingvisti musejí být v sedmém nebi, když se ponoří do Shakespeara. Ale i já jakožto obyčejný čtenář hluboce oceňuji neskutečnou hru vznešených slov, kterou Shakespeare v každé své hře roztáčí.
Navíc má člověk po přečtení Vildy pocit, že se zase ve svých znalostech posunul o kus dál a rozšířil si obzory. Teď už vím, kdo je Jago, znám průběh hry, vím, že se odehrává v Benátkách a především na Kypru, že mouřenín je knižní označení pro černocha... Pro AZ-kvíz či reprízy Riskuj dobré znalosti, ne?
Romeo a Julie, Hamlet, Othello. Je na čase přečíst si i něco jiného než tragédii...
Kam až je člověk dohnán žárlivostí a intrikami… jak člověk druhýmu nevěří a pak se diví, že ani on nevěří jemu
Velmi nadčasová hra. Myslím, že snad každý má ve svém okolí nějakého podobně výřečného Iaga či důvěřivého Othella.
Jednoduše - je to Shakespeare. To znamená kniha, která mě chytne za srdce, bude mě bavit a budu ji milovat.
Moje prvotina od Shakespeara. Určitě přečtu ještě něco jiného. Bavilo mě to. Kniha byla čtivá.
Bála jsem se, že se mi tato kniha bude těžko číst, ale omyl, mělo to spád a přečetla jsem to jedním dechem. Asi si zkusím ještě nějaké Shakespearovo dílo, líbí se mi. Opravdu mistr slova. Měla jsem si ho přečíst už na střední, jak po nás chtěla soudružka učitelka :-)
Na každém šprochu je pravdy trochu,
Afroameričan je pojem korektní.
Žárlivost je cesta v peklo, hochu,
ni bílá panna není perfektní.
Ověřuj fakta, nedej na pomluvy,
presumpce viny správná je stěží.
Po zločinu z vášně pozdě na omluvy.
Zahla či nezahla, to je oč tu běží.
Moc dobrá hra. Překlad od Hilského mi vyhovuje ze všech nejvíc, je sice nejvolnější, ale taky mi připadá nejpřirozenější.
Štítky knihy
vraždy 16. století anglická literatura maturita manipulace (psychologie) žárlivost tragédie William Shakespeare, 1564-1616
Autorovy další knížky
2015 | Romeo a Julie |
2010 | Hamlet |
2011 | Zkrocení zlé ženy |
1994 | Sen noci svatojánské |
1964 | Othello |
dobra kniha k maturite, cte se snadno a dej je celkem dobry, kratka :)