Otisk
Alexandra Oliva
Temný futuristický příběh z pera autorky bestselleru Poslední. Neexistoval jediný dobrý důvod pro to, aby se Linda Russellová narodila. Dvanáct let strávila odříznutá od okolního světa na odlehlé farmě jen se svou matkou a sestrou-dvojčetem. Pak Linda jednoho dne přelezla zeď a začala hledat pravdu. Čím víc odpovědí však objevuje, tím víc si přeje, aby všem kromě ní zůstaly skryty. Ve světě, který ovládají sociální média a moderní technologie, je však nemožné ukrýt cokoli. Svou minulost, svou identitu ani svou snahu nalézt v něm místo. Zvlášť když někdo, komu by na Lindě mělo záležet nejvíc, by nejvíc ze všeho uvítal její smrt...... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2022 , KalibrOriginální název:
Forget me not, 2021
více info...
Přidat komentář
Po pár stránkách odloženo, není pro mě. Takové nezajímavé virtuální sci-fi? :-(
Nevěděla jsem, do čeho jdu. Spíš thriller než sci-fi, to by mne bavilo. Ale prvních sto stran se stále pohybujeme v nějakém bezčasí, ve velkoměstě (Seattle), velkém činžovním domě, velké sociální síti, hromadách nic neříkajících příspěvků, virtuální realitě, a pořád o nic nejde. O minulosti, děsuplném dětství hrdinky, nikde nic.
Nezájem, nuda, odkládám.
Slibný námět, začátek mě bavil. Co bylo dál, na to si pomůžu větou z této knížky (str. 295): ..."už se objevil první komentář. Blbost - napsal někdo, ale to bylo v pořádku - byla to blbost, ovšem jakákoli pozornost je dobrá pozornost." Asi tak. Mám ráda Sci-fi, ale tady haprují nejen letopočty ale i nereálné scény. Co to dítě samo v domě později jedlo? V zimě chodilo bosky, spalo na stromě, pilo vodu z potoka a samo si pralo prádlo u rybníka, jak jednoduché! Někomu se líbí akční konce, já se jim směju - polámaná, zraněná, natřikrát zničená a přesto vede tak hlubokomyslné úvahy. Prostě blbost. Jednu hvězdičku přidávám za to, že napsat tak obsáhlou knížku není vůbec jednoduché. Předchozí autorčino dílo jsem četla, ale nemám tu komentář, takže taky asi nic moc.
Letos další knížka, která skončí v nejhorších knihách, jaké jsem četla. Dočíst do konce bylo dost utrpení, ale pořád jsem tak nějak čekala, že se něco stane. Oliva měla skvělý námět - psychicky nemocnou matku, dceru v domě, která za 12 let nebyla ani jednou venku a svět v blízké budoucnosti, kde jsme kompletně napojeni na každém kroku na technologie a virtuální realitu. A výsledek? Žádný. Nevytřískala z toho absolutně nic. Ta kniha je nudná, má zdlouhavé pasáže a pořádně se začne něco dít až na posledních 40 stranách. Její debut Poslední byla za mě taky kniha o ničem, která šla hned z domu, takže se vlastně nemám čemu divit. Olivu si tak píšu na seznam nečíst. Bohužel mě tahle autorka nedokáže zaujmout absolutně ničím.
Moje hodnocení: 4/10 - za námět a těch posledních 40 stran, kde se konečně něco dělo.
(SPOILER) Tak nějak nevím co si myslet .Nápad dobrý a originální,ale nějak to nebylo úplně dotažené . Virtuální realita mě tam vyloženě překážela a to skákání od minulosti do současnosti, či spíš do budoucnosti mě nesedlo . Netrvalo dlouho a moje nejoblíbenější a nejsympatičtější ,,postava" byl Žužla.
Absolventce americké vysoké školy psaní nelze upřít snahu po novém, ale pro mne je to jen pusto prázdno – nuda, nuda. Příběh je zde tak na pět stránek, ostatní je vyplň s prázdnými řečmi, hraní gamesek, virtuální realitou a konzumací jídel a pití. Knihu nezachrání ani covid, ani předvídání budoucí komunikace a šmírování.
Kniha se mi velmi líbila.. Jen anotace je poněkud zavádějící, čtenář čeká něco trochu jiného.. Ale kniha jistě stojí za přečtení, vyvstává mnoho témat k přemýšlení.. Postavy jsou výborně vykreslené, člověk si ani nedokáže představit, jak by se cítil na místě hlavní hrdinky.. Je to až děsivé.. A představa budoucího světa rovněž.. Jako kniha skvělé, ale doufám, že nikdy takováto realita nepřijde :-)
Jiný žánr. Téma mne moc nebavilo, ale zajímalo mne “jádro příběhu”, proto jsem i knihu dočetla.
Knížka mě fakt moc bavila. Je zajímavá a téma je rozhodně originální. Nenudí, nadchne a do poslední stránky čekáte, co se z toho vyvine. Jednu hvězdičku jsem ale musela ubrat - v anotaci knihy je uvedeno, jak Linda Russellová žila odříznutá od okolního světa, do kterého jednoho dne pronikne. Čekala jsem víc popisu a vysvětlení, co se v domě, kde byla zavřená, dělo. Proč se to dělo, jak tam žila, co všechno ji potkalo. Na můj vkus těch retrospektivních scén bylo žalostně málo. A onen moderní svět, do kterého se dostala, byl až moc moderní. Celé to bylo protknuté jakousi blízkou budoucností, která mi vůbec nesedla a opět tu chybělo víc popisu boje Lindy s moderním světem. Bylo to celé takové nedotažené. Škoda.
Taková jiná kniha, s originálním námětem. Linda do svých 12ti let žije se svou matkou odříznuta od zbytku světa. Nezná vůbec nic, nikdy neviděla ani muže, útěchu ji dává jen zahrada a její dvojče. Jednoho dne přeleze plot a začne zjišťovat pravdu. Vlastně se ani víc říct nedá, abych nespoilerovala. Je fakt, že od začátku vpadneme do děje, nic není vysvětleno ani představeno, ale celou dobu se něco děje a vše postupně zjišťujeme. I tak jsem byla ale někdy dost zmatená. Nevěděla jsem ani v jaké době se nacházíme a až z používání vyspělejších technologických pomůcek, jsem vydedukovala, že se jedná asi o blízkou budoucnost. Špatné to ale nebylo.
Stejně jako první kniha i tato má zajímavý a neotřelý námět a zápletku. Příběh se plynule odvíjí, charaktery postav jsou dobře vykreslené. Navíc se i výrazně odráží to, že autorčin jazyk od poslední knížky více vyzrál. Celkově jsem spokojená.
Kniha mi prisla hodně matoucí. Ze začátku jsem vubec noc nechapala, dokonce ani nevěděla v jakem světě se to vlastně odehrává. První tretina knihy pro mne fakt zvláštní, než jsem trochu začala chápat souvislosti. Za mne první dílo autorky mnohem lepsi.
Otisk
Co k tomu říct... Námět asi vzhledem k blížícímu se pokroku fajn, ale celé to tak nějak stojí na vodě. Nevím, trochu zvláštní, trochu divné, chvílemi dobré...