Otrávené duše
Petr Švec
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357345/bmid_otravene-duse-smF-357345.jpg
3
62
62
Raskovice. Místo, kde čas ubíhá líným tempem poklidného maloměsta. Místo, kde byste mohli žít. Monika Kloučková dostává příležitost učit na zdejší základní škole a společně s přítelem vyhlíží novou životní kapitolu. Šťastné chvíle však blednou pod tíhou nočních můr a podivných událostí, jejichž střípky se skládají v hrůznou mozaiku. Městečko sužuje démonická bytost prahnoucí po krvi a utrpení. Není zvyklá prohrávat, tentokrát však narazila na důstojnou soupeřku. Dokáže ji zlákat do svých řad? Námluvy mohou začít. Monika stojí před nelehkým úkolem. Aby se vzepřela silám, které ji touží ovládnout, bude muset probudit odvrácenou stranu svojí duše. Silnější, odhodlanější… a temnější. Raskovice. Místo, kde zlo sílí každým dnem. Místo, kde byste mohli zemřít.... celý text
Přidat komentář
možná je to literatura spíš pro náctileté, na mě to působilo jako béčkový horror, ne ani tak námětem (ten je vlastně až moc dobrý!), jako spíš stylem, jak to bylo napsané a některými do nebe křičícími nesrovnalostmi (dva učitelé gembleři, vraždící osoba s několik dní rozbodaným břichem, okamžité vystřízlivění opilé matky atp.) včetně snahy za každou cenu ukázat, jak je celé městečko prolezlé divnou zhoubnou nákazou.... možná, kdyby děsivé skutky jen tak občas nakoukly do příběhu a staly by se tak nečekaným a obávaným hostem, byl by děj napínavější už jen v tom, že by člověk nevěděl, co se stane zase za hrůzu a hlavně kdy a komu, takhle se furt všem dělo něco negativního (horrorům prostě monotonost nesvědčí).... většině knihy taky chyběla akčnost, v podstatě se tam začlo něco pořádně dít až jak hlavní hrdinka podstoupí druhou výpravu do lesa....
i přes tu převládající nudu sem to nakonec dočetla - hvězda za to, že mě ta kniha u sebe udržela i přes to všechno a druhá hvězda navíc za nádhernou obálku, která si mě - očividně - dokázala koupit
Děkuji autorovi za výtisk s věnováním. Horové příběhy mám ráda, takže mi tahle kniha kápla do noty. Napínavý příběh.
Tohle se mi líbilo opravdu moc. Ze začátku jsem sice měla problém vyznat se mezi některými postavami, ale to brzy přešlo a děj plynul hladce, četl se příjemně a uměl i překvapit. Musím se totiž přiznat, že jsem se docela bála. Ne příběhu, ale ještě než jsem ho rozečetla. Děsila mě představa, že to bude takový hororový vývar na styl King a další velikáni žánru. Ale nebylo to tak, a to mě nesmírně potěšilo.
Tři hvězdy mi přijdou málo, spíš tedy ke čtyřem.
Velmi zajímavá sonda do české hororové scény a příjemné překvapení. Děj nenásilně ubíhal, postavy se nepletly mě ani vzájemně a celkově ve mě kniha zanechala dobrý dojem.
Váhala jsem zda dát 3 nebo 2 hvězdy.
Nakonec jsem se rozhodla dát jen ty hvězdy dvě.
Na můj vkus se v knize vyskytuje až příliš postav, které v nejeden moment působí trochu nepřehledně. Musím ovšem uznat, že kniha je místy i dosti napínavá a zvědavost jak to vlastně dopadne nakonec stejně vyhraje.
Autorovi bych ještě jednou moc chtěla poděkovat za darovaný výtisk a přeji mnoho dalších nápadů, námětů a vůbec inspirací k sepsání dalších knih.
Abych nezapomněla... Vagon byl "ten" Vagon ve Slatině? Faaakt? :)
Ze začátku mě knížka velice zaujala, rychle jsem se začetla a byla zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. Bohužel, postupem času začalo moje zaujetí mírně klesat, začala jsem ztrácet v množství postav a konec bych si představovala taky jiný, i když epilog to vylepšil.
Palec nahoru dávám určitě za práci s jazykem, slovní zásobu, to mě bavilo. Doposud jsem sice nečetla mnoho knih od českých autorů, ale v tomto směru se Otrávené duše řadí mezi ty nejlepší.
Celkově na mě kniha působila jako by byla určena spíše pro mladší čtenáře, což samo o sobě jistě není nic špatného, ale můj šálek kávy to úplně není.
Dávám 3/5 a případné další knihy pana autora si určitě ráda přečtu. :-)
Tahle knížka mi zaujala už zadní stranou. A stránky ve vnitř mě potvrdily, že námět je velmi zajímavý. Děj byl napsaný nenásilnou formou aspoň pro mě. A hodně se mi líbil nápad na otevřený konec. Jsem s těch lidí, kteří si rádi představují, jak by to mohlo být dál. A také i by mě zajímalo pokračování. Děkuji autorovi za možnost si tuhle knížku přečíst. A určitě se k ní ráda někdy vrátím.
Román začína ťažkopádne, rozjazd je pomalý, a to môže odradiť prvých čitateľov. Hneď na začiatku sa hlavne zoznamujete s prostredím a aj dôvodmi, prečo Monika zmenila bydlisko. Vtedy som si povedala, že Raskovice by sa mohli premenovať na Vráskovice – na čele sa vám naozaj objavia vrásky. Namiesto hororu sa dostaví denná depresia. Rodinné nešťastia, drby, pouličné bitky mladých chlapcov, snaha bez výsledku, všedné dni bez zážitkov. Ani jedna postava snáď nezažila aspoň malú radosť v živote. Melanchólia na každom rohu. S väčšinou postáv som sa nevedela stotožniť, Monikin priateľ Tomáš mi sprvu bol dokonca nesympatický... Knihu som tak na dva mesiace odložila, kým som sa nezačítala do nej po druhýkrát.
A na ten druhýkrát som si knihu užila podstatne viac. Úvod bol za mnou a postupne som objavovala mozaiku poskladanú z osudov mnohých. A dočítať celý príbeh už bolo otázkou voľného času. Každá postava, s ktorou strávime aspoň nejaký čas, sa nám poodhalí a ukáže nám vnútro. Psychológia je jeden z hlavných nástrojov, ktoré hýbu príbehom, a strach, či už racionálny alebo nie, je mocný čarodej. Petr Švec výborne dávkuje napätie a prebúdza zvedavosť v čitateľovi. Posledných cca 150 strán je ako rozbehnutý vlak a prečítate ich na posedenie.
Za mě bomba. Také ještě jednou děkuji autorovi za knihu. Protože byla skvělá.
Měla jsem dost zmatek v postavách, ale v ději mi to nepřekáželo. Napětí vydrželo od začátku až do konce. Na konci, jsem se dokonce bála. A i když jsem docela strašpytel, tak knížka mě vyděsí málokdy. Tady jsem si musela chvíli nechat na rozdýchání. Postavy se mi líbily a byla jsem spokojená i se zápornými. Podle mého amatérského posudku skvěle napsané. Přeji autorovi spoustu inspirace, a spoustu dalších knih. Skvělá práce.
Říká se: "Darovanému koni na zuby nehleď." Na žádost dárce hodlám ignorovat toto přísloví a podrobit knihu pečlivé analýze. Zdůrazňuji ovšem, že nejsem literární kritik, pouze čtenářka s vlastními názory a pocity.
Mám ráda horory, jakkoliv už nad mou nervovou soustavou nemají takovou moc jako v dobách, kdy jsem byla školou povinná Metlička. Dnes mi hrůzu nahánějí úplně jiné věci, než tma pod postelí. Nadpřirozeno mne občas ještě dokáže vyděsit ve filmech, kde si tvůrci kromě vážně hnusných masek a speciálních efektů pomáhají podpásovkami typu ticho-ticho-ticho-DRAAAAASTIIIIICKÁÁÁÁ HUDBAAAA!!! Stránky strašidelných knih vyvolají maximálně mrazení, znepokojení, možná znechucení, ale rozhodně si nepotřebuji svítit při noční cestě na záchod - a to ani v těch vzácných případech, kdy se mi poštěstí v domě zůstat pár dní o samotě. Ráda bych teď přišla s pointou, že "Otrávené duše" jsou výjimkou, která mi roztřásla kolena... bohužel ne, nejsou. Asi nejvýraznější emocí byla zvědavost, kam příběh vlastně povede: nejprve jakou "to" má konkrétně podobu, později kde se "to" vzalo a nakonec jak/jestli se "toho" hrdinové zbaví.
Kniha působí jako ne zcela uspořádaná koláž osudů obyvatel malého městečka, sužovaného čímsi zlým. Vystupujících postav je poměrně dost, několik vyloženě zbytečných, každá má nějaké trauma, ošklivé tajemství či charakterovou vadu a přesto působí jaksi čecháčkovsky obyčejně. Nikoho jsem si výrazněji neoblíbila - navzdory autorově snaze o hlubší ponor do psyché hlavních účinkujících. Těmi jsou nová učitelka a pár jejích žáků, chvílemi se po důležitějších rolích nepřesvědčivě sápou i vedlejší hráči. První dvě třetiny knihy jsem přistoupila na spisovatelův takřka voayerský styl a bavila se nahlížením do životů plných větších či menších trápení, větších či menších bolestí a větších či menších prasáren. Občas se mi paměť zasekla, trvalo jí přiřadit jméno k patřičnému charakteru (česnek, chce to více česneku!) a postupně kouskování zápletky s bezvýznamnými odbočkami začalo spíše škodit, tříštit děj, místo poskytnutí komplexního obrazu, jak bylo zřejmě záměrem. Třetinu postav a jejich peripetií bych nemilosrdně vyškrtala, aniž by to mělo zásadní vliv na příběh. A nemyslím jen (například) záletného tělocvikáře/gamblera, kámoše na poslední chvíli Libora, ale klidně také laskavého fyzikáře Draštíka. Vlastně mám (čistě subjektivní) dojem, že přenést většinu pozornosti na dětskou partu a upozadit dospělé, zkrátka zacílit román na mladší čtenáře, mohl z tohoto horůrku vzniknout mezi teenagery docela kult. Vždyť finále se neslo v pohádkovém duchu a chybělo jedině potrestání všech padouchů (dopadení najatých rváčů, jak to dopadlo s Hrubou atd.).
Autor ovládá svůj rodný jazyk, "Otrávené duše" naštěstí nepatří k těm prvotinám, u kterých by člověk úpěl nad kostrbatou stavbou vět a klopýtal o hrubky či překlepy (korektury luxusní, dvě drobné minely na 330 stran). Vytkla bych snad jedině občasná nepovedená přirovnání, namátkou třeba to na téma hokejové hry a reklamy s ovocem, divně formulované a přitom nadbytečné.
Konečně k hodnocení: Renčínova "Vězněná" ode mne dostala čtyři hvězdy a ta mi přišla přece jen v každém ohledu na vyšším levelu. Pan Švec si vyslouží uznalé tři hvězdy, do budoucna mou zvýšenou pozornost, poděkování za knihu a přeji inspirující polibky múz do další tvorby.
Horory moc nečtu a na ten poslední se pamatuji velice dobře. Před mnoha lety do zadu to byl Řbitov zvířátek od samotného mistra žánru. Už nevím kde, jsem četl pozitivní ohlas na tuto autorovu prvotinu a umístil si ji do svého "must have" seznamu. Na to se mi ozval autor sám a nabídl mi svoji knihu za upřímný komentář. No a proto, že mám rád české autory nebylo co řešit a do knihy jsem se hned pustil.
Otrávené duše je velmi čtivá kniha a děj svižně ubíhá bez nějakých klopýtnutí do samotného vyhroceného finále. Postav je tu tak akorát a problém v orientaci jsem moc neměl tedy až na učitelky a maminky žáků :-) Děj byl zajímavý s pěknou atmosférou jen mě chyběl takový ten pocit překvapení v závěru. Autora Petra Švece si dám do oblíbených autorů abych měl přehled o jeho budoucích knihách, které si rád přečtu.
Aniž bych si to uvědomila, dostala jsem se do situace, kdy bych musela použít všechny svoje diplomatické schopnosti k okomentování této knihy v případě, že by byla špatná. Jenže, k mému štěstí, ona vůbec špatná není. Na to, že je to první dílo autorovo je to dokonce dost dobré. Snad se nepletu, když řeknu, že z příběhu byla cítit inspirace Mistrem Kingem, nikoliv však opisování, pouze inspirace. Já jsem se příjemně bála a měla jsem pocit, že jsem s Monikou a dětmi v Raskovicích. Bylo to moc fajn, także pane autore pište dál!
P.S. plavala jsem v postavách, ale nikoliv proto, že by jich tam bylo nějak moc nebo to snad nebylo přehledné, ale spíš proto, že moje hlava si dokáže evidentně lépe zapamatovat anglická jména než ta česká. Stejný problém mám u severských autorů.
Začátek skvělý, prostředek přehlcený množstvím postav a konec splácaný ze všeho možného. Dokázala bych si to představit jako strašidelný seriál, kde by každá postava měla dost prostoru na rozvinutí svých problémů a fobií, tady to spíše mátlo a některé linie se úplně vytratily, například jsem marně čekala na to, kdy se objeví tunel. Nicméně jazyk autora je příjemně čtivý a na prvotinu to není špatné.
Super napínavá ale na môj vkus v nej bolo príliš veľa postáv až sa človek strácal v tom, kto je kto.
Musím říct, že mě to velmi mile překvapilo! :-) Postav bylo sice trochu víc ale vůbec to nebylo na škodu, naopak se mezi nimi dalo dobře orientovat a ráda jsem četla jejich "kapitoly", které byly zajímavé a dobře čtivé. Autor mne víceméně ihned vtáhl do děje a já knihu vcelku rychle přečetla. Démonická bytost by možná snesla o pár stránek více ale jinak jde o velmi dobrý český horor, který můžu s klidným srdcem doporučit :-)
Na prvotinu to nebylo špatné.Ano, příběh má samozřejmě i chyby a dialogy jsou někdy hloupé, ale i tak můžu zodpovědně prohlásit, že mě to nenudilo.Autor měl více rozepsat kde se démonická bytost vzala, to mi přišlo poměrně odfláknuté.Jinak doporučuji.
Když jsem si četl komentář Gaeberys, tak jsem si říkal, že přece není možný, aby to bylo tak špatný, když má kniha tolik pozitivních komentářů. No, čím víc stránek jsem četl, tím víc jsem chápal, co má na mysli. Bohužel musím souhlasit, kniha trpí absencí redaktorské práce, která by knize dala patřičnou literární úroveň. Místy tak člověk má pocit, že čte scénář na lacinou telenovelu. A přitom ze začátku to mělo slušný potenciál, který se ale bohužel posléze utápěl s každou další otočenou stránkou.
Otrávená je tak trochu moje duše po přečtení této knihy. Když by se umazaly sexuální scény, byla by to perfektní dobrodružná (a možná skutečně i hororová) knížka pro mládež věku 12-15 let. Hlavními hrdiny jsou puberťáci v čele jejich účou, kteří se snaží přijít na kloub nesmyslnostem, které kniha čtenáři servíruje.
Autor použil v příběhu hromady laciných frází, které knihu srážely ještě do temnějších knižních hlubin. Na chaotičnosti přidává (zbytečně) velké množství postav.
Líbilo se mi snad jen to, že se děj odehrává v mém rodném kraji. To však nemění nic na mém hodnocení a nálepce "BRAK".
Hmmm...škoda že mě anotace a obal knihy nalákaly natolik, že jsem měl asi přehnané očekávání. Nebylo to špatné, ale trochu mi k danému žánru neseděl styl psaní...takové moc přeslušnělé, trochu zastaralá slova a výrazy, které by dneska sotva někdo použil v běžném životě a to mě trochu odvádělo od pocitu "skutečnosti" postav a vtažení do děje. Posledních 100 stran bylo lepších a dojel jsem to na jeden zátah.
Otrávené duše
Darovanému koni na zuby nehleď, se traduje. Bylo ovšem přáním autora, abych se knize na zoubek podíval. Tak se i stalo.
Co oceňuji:
1. Autor je odvážný, to bezesporu. Český horor je sice pole neorané, dobrých děl je méně než šafránu. Má ale obrovskou konkurenci v zahraničí. Tak obrovskou, že kdyby byla kniha vyloženě špatná, zapadla by velmi rychle. Takže to chce určitou dávku odvahy jít s knihou na trh.
2. Dílo Petra Švece si udrželo moji pozornost od prvního k poslednímu písmenku, čímž navazuji na bod 1, nezapadla. Čte se dobře.
3. Nemalou roli zde hraje fakt, že dílo je z českého prostředí, čtenář se velmi rychle orientuje, vlastnosti, charaktery a zmíněné prostředí mu nejsou cizí. Popsanou postavou by klidně mohl být jeho soused/sousedka.
Ale:
Dílo trpí určitou nevyvážeností. Vysvětlím:
Vezměme si klubíčka a hoďme je ze schodů. Rozmotají se, zamotají se vzájemně, pěkně jedno přes druhé. Dávat dohromady bych to nechtěl. Podobně je na tom i tato kniha, jen si klubíčka nahradíme příběhy nebo dějovými linkami. Těch klubíček je strašně moc, bylo by lepší, kdyby nám takové tři až čtyři vůbec nevypadly. Naštěstí je jedno výraznější a jen tak se nezašmodrchá a i když se několikrát skoro ztratí, nakonec jeho konec zdárně najdeme. To je hlavní dějová osa.
Chtělo by důsledněji pracovat s hlavní dějovou osou, nenechat jí válcovat zbytečnými odbočkami a dějovými pahýly, které odvádějí pozornost a kladou další, neméně zbytečné otázky.
Všechna moje ALE beru to jako dětské nemoci autorovo tvorby, které pominou tím dříve, čím více bude psát, když se nenechá odradit neodbornými komentáři, jako je ten můj. Avšak autor právě podle mne chtěl znát názor zdola, vox populi, protože kniha je pro čtenáře, ne pro recenzenty.
Osobně si myslím, že Otrávené duše není vůbec špatná prvotina, autorovi držím pěstí a jsem zvědavý kam se jeho tvorba posune.