Otrávený pohár / Smrt mučednice
Vlastimil Vondruška
Letopisy královské komory série
< 6. díl >
Dva příběhy písaře královské komory Jiřího Adama z Dobronína se odehrávají v polovině 16. století. V příběhu Otrávený pohár pozve královského písaře dávný přítel rakovnický hejtman na svatbu na hrad Krakovec. Jenže dříve, než vypukne svatební veselí, kdosi otráví ženicha. A záhy dojde k další vraždě. Motiv je zdánlivě jasný, stejně jako vrah. Přesto Jiřímu Adamovi cosi nesouhlasí, a proto se dá do usilovného pátrání. Druhý příběh Smrt mučednice se odehrává v prostředí divadelní společnosti, kterou pozve nejvyšší hofmistr do Posázaví na svůj hrad Šternberk, aby sehrála představení o umučení svaté Doroty. Jenže herečka, která představuje mučednici, zemře doopravdy. Hofmistr se však domnívá, že zemřít měla jeho dcera. Proto požádá Jiřího Adama z Dobronína o diskrétní vyšetření případu, neboť na Šternberk má přijet česká královna.... celý text
Přidat komentář
Dva české hrady, dva zločiny a opět skvělý Jiří Adam z Dobronína v roli chytrého detektiva. V první povídce je sice ještě osamělým vdovcem bez svých pomocníků Petra a Rozárky, ale nic to neubírá na dramatičnosti jeho vyšetřování a vražedné řádění na Krakovci je fakt napínavé. Druhý příběh sice trochu moc sází na náhodu a rozuzlení je poněkud překombinované, ale děj frčí jako splašený kůň, mrtvoly přibývají jak houby po dešti a podezřelých je celá hromada. Komu pan Vondruška sedí, toho není třeba přesvědčovat, aby četl dál!
Celou sérii čtu postupně znovu, pěkně díl po dílu, aby mi nic neuniklo. Tento díl patří mezi ty dávno přečtené, přesto mě nezklamal a přečetla jsem jej znovu s velkou chutí.
Bohužel začíná být znát velký kontrast mezi kvalitou starších versus nových dílů. A tak stejně jako před léty hodnotím plným počtem a řadím mezi ty povedené, odpočinkové, ba přímo dovolenkové.
Další pohodové čtení od skvělého autora. Detektivní příběhy dávné doby se mi vždy líbí. Trochu škoda, že jak je čtu často, ať už pán z Dobronína nebo Oldřich z Chlumu mi přijdou skoro totožní. Ale i tak se vždy těším na další a další příběh.
povídka Otrávený pohár se mi líbila moc, jedna z nejlepších s Jiřím Adamem, i když mi v ní chyběl bakalář Ota a Rozárka,
zato v druhé povídce byli všichni tři, ale vůbec mě to nebavilo.
Obě jsem poslouchala ve formě audioknihy, stejně načtené, plná verze, ale povídka Smrt mučednice mě prostě nedokázala zaujmout.
Kniha se mi líbila. Oba případy byly velmi zajímavé a opět mě rozuzlení překvapilo. Paráda
Napínavé, oddechové čtění, ale přijde mi, že druhý případ byl až moc složitě zamotaný (možná to bylo i na škodu :)).
První příběh - Otrávený pohár - je vlastně variace na záhadu zamčeného pokoje. Mrzoutský a unaveny Jiří Adam z Dobronína opět prokáže brilantní úsudek a schopnost vidět souvislosti. Potěšil mě prvek humoru.
Smrt mučednice je méně akademická, ale ani skutečně komplikovaná zápletka nesvede Jiřího Adama z cesty. Méně humoru a více akce.
Opět příjemná oddechová četba bez vedlejších ambicí zato na vysoké úrovni.
V. Vondruška je můj oblíbený spisovatel a zatím mě žádná kniha nezklamala. Letopisy královské komory jsem si zamilovala od prvního dílu. Oba příběhy v LKK VI. byly čtivé, zajímavé, děj nekulhal. Za mě skvělá kniha.
Mgr. Hanelore
Paní Elizabeth kritizuje historické nesrovnalosti, se kterými jsme se mohli sejít. Uvědomme si, že nečteme historický dokument, ale detektivní román. Je mistrně napsaný a jestli v minulých dílech některá postava vystupovala nebo ne, nemyslím, že by to mělo vliv na stavbu geniálního příběhu. Na čtivosti to neubírá. Velmi snadno sklouzneme k neoprávněné kritice. Spočítejte si řadu vydaných titulů, které pan doktor Vondruška vydal. Je samozřejmé, že se něco bude líbit víc, něco méně. Ale všechno je velice čtivé a čte se jedním dechem. Těším se na každý další titul a panu Vondruškovi děkuji za krásné chvilky u jeho knížek.
Otrávený pohár - hodně dobře sestavený příběh, kdy může čtenář vedený autorem dohledávat potřebné indicie a odmítat pečlivě nastražené falešné stopy, aby se zhruba třicet stránek před koncem dopídil ke správnému řešení.
Smrt mučednice - tady vadila jistá překombinovanost a příliš mnoho náhod, ale proč ne, je to příběh, ne skutečnost.
Poněkud mě v úvodu knihy zarazilo, že Rozárka lituje, protože ještě nečeká s Petrem potomka. Podle všeho se jim ve čtvrté knize narodil syn Václav.
První příběh spolu s Vraždou v lázních asi to nejlepší, co jsem od pana Vondrušky (min. z řady o panu z Dobronína četla), správně zamotané a správně smutný hodně agathovský (SPOILER) konec (no ano, její příběhy - Vražda na faře, Zlo pod sluncem, Smrt na Nilu,... měly často takové rozuzlení) a závěr takřka van Gulikovský (tudíž i s trestem, byť z vrahova uvážení). Druhá povídka není nikterak výjimečná (kříženec Trubadúra, jak píše Galadwen níže, a Limonádový Joe) ale vadila mi tam jen Polykarpa z Vartemberka, (byť to byla holka statečná a sympatická) jelikož jsme se s ní při důkladném vyšetřování rodiny pana nejvyššího purkrabího (v povídce Trpké víno) jaksi nesetkali (potkali jsme mrtvého Jindřicha, jeho sestru Lucii, jejich nevlastní matku a jejího syna Jakuba, ale Polykarpu, buď ji pan purkrabí zatajil a nebo ještě tehdy neexistovala) přestože to měla být purkrabího dcera... V příštím díle přibude její bratranec (nebo snad jejich?) a zmatek si naděláme pro změnu v Pernštejnech (tady jsme se s jedním, Vilémem, setkali už taky, byl velmi "živý").
Opět výborně napsané. Příběhy jsou poutavě napsány, možná ve druhém je nějak moc náhod. Ale kdo zde hledá jen zábavu, tak je to skvostné čtení.
Opět moc pěkné a zajímavé příběhy. I když první titul, Otrávený pohár, mně přišel výrazně lepší. Na každou novou knížku pana Vondrušky se moc těším a vždycky si u ní skvěle odpočinu.
První příběh mi přišel výrazně lepší, než druhý. To už bylo prostě pro mne překombinované.
Část díla
Otrávený pohár
2011
Smrt mučednice
2011
Autorovy další knížky
2014 | Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
2019 | Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
2002 | Dýka s hadem |
2019 | Falknovská huť |
Povídka Otrávený pohár mi přišla standardně dobrá. Už od necelé poloviny se dalo tušit, že to všechno je a hlavně bylo trochu jinak. Přišlo i docela líto pana Albrechta z Krakovce, který na konci příběhu zůstal vlastně sám....
Smrt mučednice mi přišla poněkud slabší. Opět je použit motiv se záměnou dětí. ( Záhada zlaté štoly). To by samo o sobě až tak nevadilo, spíše mi neseděla příliš velká role náhody v celém příběhu.