Otrocký stát

26.10.2020

Hlavními tématy knihy jsou otroctví a svoboda. Kniha ukazuje, že v otrokářských i kapitalistických státech je otroctví posvěceno státem. Snaží se definovat otroctví, a to odlišným způsobem od běžně známých definic. Autor však kritizuje i socialismus a nepovažuje ho za řešení. Kniha obsahuje jak teoretické části, tak mnoho popisů historie z autorova úhlu pohledu (na historii se vždy díváme pod nějakým úhlem, nezaujatá historie je mýtus – i když máme tvrdá data, vždy vybíráme jen nějaká a tím se obraz zkresluje).

„otrocký stát již nastal“
„Předpokládejme krajní příklad a představme si nuzáka, který by musel podepsati smlouvu, zavazující jeho samotného a všechny jeho nezletilé děti k práci za pouhé živobytí až do své smrti, nebo do zletilosti jeho dětí, podle toho, co nastane později; učili by stát tohoto člověka otrokem, vynucuje na něm tuto smlouvu?
„Každý kapitalistický stát, svou povahou nestálý, bude směřovat k dosažení stálosti tou či onou metodou.“
„Máme toliko tři sociální instituce, které mohou nahradit kapitalismus: otroctví, socialismus a vlastnictví. Mohu si představit směsici kterýchkoliv dvou z těchto tří institucí anebo všech tří dohromady“
„každá kolektivistická reforma se nutně odchyluje od vytyčeného směru a vyvíjí něco nového a odlišného od toho, co zamýšlela“
„Je daleko snazší uspořit 100 liber sterlingů z 1000 liber sterlingů důchodu, než ušetřiti 10 liber sterlingů ze 100 liber sterlingů důchodu. „
„Kdybyste přistoupili k těm milionům rodin, žijících dnes ze mzdy a navrhli jim doživotní pracovní smlouvu, zaručující jim za práci běžnou plnou mzdu, kolik by jich odmítlo? Taková smlouva by ovšem zahrnovala ztrátu svobody: doživotní smlouva tohoto druhu není přesně řečeno vůbec žádnou smlouvou. Je to negace smlouvy a přijetí stavu.“