Ottův slovník naučný
kolektiv autorů
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102113/bmid_ottuv-slovnik-naucny-lY1-102113.jpg
5
12
12
Ottův slovník naučný (přezdívaný Oťas), také Ottova encyklopedie, je největší tištěná česká encyklopedie (konverzační lexikon) všech dob z let 1888-1909. V nedávné době ji v počtu hesel česky psaných encyklopedií překonala česká verze internetové encyklopedie Wikipedie. Ještě dnes je Ottův slovník naučný dobrým zdrojem informací, zejména o historických faktech. Derek Sayer ve své knize[1] říká: "Ottův slovník naučný zůstává skvělou příručkou, nepřekonanou ničím, co (v Čechách) od té doby vyšlo. Ve své době to byla jedna z nejlepších encyklopedií na světě, snad druhá co do počtu hesel a ilustrací za Encyclopædií Britannicou." (strana 96) Slovník je velmi podrobný, hesla delší než sto stran nejsou výjimkou a hesla o několika desítkách stran jsou běžná. Pod názvem Ottův slovník naučný vyšlo v letech 1888-1909 27 řádných svazků a jeden svazek doplňkový. Dle různých odhadů svazky obsahují 140 000 až 186 000 hesel na 27 789 stranách s 4 888 ilustracemi a 479 zvláštními přílohami. Redakce slovníku se skládala z 56 lidí a tvorby se účastnilo dalších 1 086 odborníků (Wikipedie). XX. svazek v rozsahu Pohora - Q.v. obsahuje 17 příloh a 191 vyobrazení v textu.... celý text
Přidat komentář
Na střední škole pro mě byla tahle mnohasvazková encyklopedie něčím jako almou mater, matkou živnou. Protože jsem studovala humanitní obory, nemusela mě trápit zastaralost hesel a téměř vždy jsem našla, co jsem potřebovala: z dějin, filosofie i z literatury. A nejen to. Humanitní stati k věcným informacím dodávaly i hodnotu autorovy subjektivity: zamyšlení, vcítění, originální styl. Poněvadž pisateli hesel bývaly, jak známo, nejvýznamnější osobnosti českého kulturního života, vždycky to stálo zato.
Nezapomenu, jak jsem dychtivě hltala hesla o Herderovi, Schillerovi, Pietru Gassendim nebo Saint-Hilairovi. Otto byl detailní, takže povzbuzoval fantasii. A já jsem před sebou viděla medika Herdera, jemuž se dělá nevolno z krve; mladičkého Schillera přednášejícího v Jeně o katedrálách a Vilému Oranžském; přírodovědce Saint-Hilaira, jak spěšně ukrývá do musea arcibiskupa prchajícího před revoluční lůzou...
Díky, Otto. Nejen za všechny referáty.
Před lety jsem trpělivě odlovila všech 40 nově vydaných dílů(i s dodatky) a nelituji.Zabírá v knihovně mojí garsonky skoro tři police ale jsem za Oťák ráda.První co se mi vybaví když si na něj vzpomenu je řetězová reakce.Ne atomová ale knižní.Něco(obvykle historického)vidím v televizi,jdu si vyhledat podrobnosti.Najdu co jsem chtěla ale mezitím mě chytí nějaké jiné heslo takže vyndám další díl a tak se to řetězí a řetězí..Pak ukládám zpátky šest sedm dílů a koukám že je skoro noc.
Asi si říkáte, k čemu je mi jeden svazek z původních 28( i s dodatkem). Jen tak na vysvětlenou - mohl bych si jej koupit celý na CD, případně stáhnout z netu. Proč to ale dělat, když je dostupná Wikipedie, když je možno nakukovat do Britaniky a navíc řada hesel je nepochybně zastaralá, řada hesel (moderních) prostě chybí. Mám ten jeden svazek jen tak - ani ne kvůli rozšiřování vědomostí - ale pro potěchu srdce. I když je přes 100 let stará, pořád je funkční a v původní vazbě (a to nemluvím o tom, že by si čichači přišli na své), dostal jsem ji darem (!) od jednoho starého antikváře, který pravil, že jeden díl z 28 je prakticky neprodejný a do jisté míry i vlastně nepoužitelný, tak ať beru a nepindám, že dobře ví, že mi to udělá radost. Tak jsem držel hubu a jen poděkoval. On mne už předešel, já a Oťas se ještě držíme. A řeknu vám, že je stejně fajn, jen tak namátkou otevřít a přečíst si Polygonacae, rdesnovité, jest čeleď rostlin dvouděložných (Dicetiledonas) bezplátečných (Apetalae)...... Je to jako návrat v čase a je jedno, že mi to k ničemu není.
Štítky knihy
19. století encyklopedie české národní obrození výkladové slovníky
tak jsem posbíral všechnu drzost a zaškrtal, že jsem knihu četl.
jenomže opravdu někdo někdy někde přečetl kompletní Ottův slovník naučný?
listuji si v něm, občas se na něco zeptám, hladím stránky a dojímám se nad obrazovými přílohami. je to opravdu skvost mezi encyklopediemi, navíc dobře vypadá i na poličce (vhodně vystužené:)
27789 stran... nikdy jsem si to neuvědomil.
navíc mám někde i elektronickou verzi, jenomže ta nešuští a nevoní:)
jenom doufám, že papír, na který se tisklo, nebyl zase až tak moc kyselý a že mi celá encyklopedie nesublimuje... mít doma knihy starší, než byl můj dědeček, pamatující redakční péči třeba takového tatíčka Masaryka a kochat se redakční radou celého projektu, už to stojí za ty prachy.