Ovčí deník
Axel Lindén
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459849/bmid_ovci-denik-ECV-459849.jpg
3
10
10
Univerzitní profesor literatury se stěhuje i s rodinou na venkov, kde se chystá věnovat chovu ovcí. Opouští svůj život mladého městského intelektuála, aby se ponořil do úplně jiného světa – toho ovčího – a zjišťuje, že vytvořit si vztah s ovcemi může být stejně složité jako číst Prousta. Kniha-deník zachycuje krátká zamyšlení, místy až existenciální úvahy založené na strohých reflexích každodenních činností, které tvoří nutnou součást (venkovského) života, i na hloubání o psychologii ovčího stáda. Z poznání, že co se jeví jako jednoduché, může být ve skutečnosti nesmírně složité a rozmanité, vzniká nová – a přesto dávná – životní moudrost, neokázalá, prostá jakékoli pompéznosti, romantiky a klišé. Je proto trochu překvapivá, ale postupně se stává čím dál samozřejmější. Rodí se moudrost člověka, který o životě přemýšlí, ale ve svých úvahách stojí nohama pevně na zemi, a to natolik, že se nebojí přiznat, že možná nemá on ovce, nýbrž že ovce mají jeho.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Volvox GlobatorOriginální název:
Fårdagboken, 2017
více info...
Přidat komentář
Krátký knižní výlet do ohrady k ovečkám mě bavil.
Občas jsem, pravda, otáčela oči v sloup, proč autor zapíše každý plk, co ho napadne při kydání; ale už ne třeba o tom, jak ho venkov uvítal a jak s rodinou přečkali ty začátky.
Ale je to fakt jako natáhnout si "virtuální" holínky, pustit se do práce na pastvinách a cítit seno a mokrou vlnu.
Tím nechci říct, že by se kniha nejlíp četla se zavřenýma očima. Nebo... možná trochu. :D
Deníkové záznamy zahrnující zhruba dva roky práce na statku a péče o ovce, co stránka, to jeden většinou krátký sporadický záznam. Dokud to bylo opravdu ze života ovčáka, o ovcích a starostech o ně (s nimi?), bylo to docela pohodové čtení, v druhé půli a zejména ke konci ale přibyly také autorovy dojmy, názory a náhledy na podnikání v chovu ovcí ve Švédsku, vegetariánství (on vegetarián a klíďo píďo pojídá "své" ovce?!), ekologii a udržitelnost. To mne docela otrávilo, protože asi v mnohém nesouhlasím, ale ani v tom mi nedá autor šanci, protože kratičká vyjádření postrádají dostatečný kontext a nějaký základ pro jeho argumentci. Bez těchto záznamů bych se docela obešla. O jeho dřívějším působení (co vlastně o chovu nebo zemědělství věděl, než si pořídil stádo ovcí...?) či jeho pomocnících (přestože se na ně se často odvolává, když nestíhá svou práci) se v knížce nedozvíme nic (anotace ví tak nějak víc?!).
Jak to celé začalo, zprostředka, tak to skončilo, tedy neskončilo, chov ovcí pokračuje dál (rozšíření o koně a vepře, vše tak nějak chováno dohromady, mi připadá podivné - a pánem tedy už nebudou ovce).
Celkově těžko hodnotit, co mi to vlastně dalo (ještě že to bylo krátké), když vlastně ani o těch ovcích jsem se moc nedozvěděla, ale snad za nápad těch 50% bude.
Je fakt, že v jednoduchosti je síla, takže buď je to geniální filozofické dílo bývalého univerzitního profesora, které jsem nepochopila, nebo blábol.
Vzhledem ke stylu a faktu, že jsem pokaždé usnula do 2 minut od otevření knihy, se přikláním k tomu druhému. Prostě... krátké bezobsažné nic. A to mám ovce ráda.
Doporučuji čtenářům trpícím nespavostí.
Ovčí deník
Netradiční čtení na cca 2 hodiny. Poznámky ze života ovcí a jejich ovčáka mě zaujaly víc než společenské úvahy, se kterými se navíc neztotožňuji s autorem. 70% a 4*, 5. 4. 2022.