Ovčí pramen
Lope De Vega
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/283164/bmid_ovci-pramen-cR2-283164.jpg
4
130
130
Historické kolektivní drama, jehož podkladem byla skutečná událost z roku 1476: vzpoura sedláků kastilské vesnice Ovčí pramen (=Fuente Ovejuna) proti tyranskému svévolnému feudálnímu pánu, kterou šlechtic zaplatil životem a která sedláky sjednotila tak, že vyslýcháni na mučidlech odpovídali na otázku, kdo je vrahem, všichni stejně: ,,Fuente Ovejuna!'' Podnětem ke vzpouře je v dramatu šlechticovo hrubé uplatňování ''práva první noci'', v celku však hra zobrazuje všechny společenské rozpory doby: snahu šlechty o největší nezávislost na králi, projevovanou stále větším útlakem poddaných a hrdost selského lidu, za zásluhy v bojích s Maury odedávna požívajícího od krále určitých svobod a uráženého nyní feudály i v nejzákladnější lidské důstojnosti.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1952 , Osvěta (Praha)Originální název:
Fuenteovejuna, 1614
více info...
Přidat komentář
Tahle hra se mi četla opravdu dobře, pěkně provedený příběh. Moc rád bych viděl divadelní hru. :)
Divadelní hru je lepší vidět na jevišti, ale jsou hry, které se i dobře čtou a Ovčí pramen k nim patří. Lehce a svižně napsaná hra o vzpouře občanů města Fuente Ovejuna proti komturovi calatravského řádu, který jaksi přecenil svou moc.
Panečku, to je překvapení. Od dramatické velkovýrobny, jakou Lope de Vega byl, obvykle nic extra neočekávám. Příběh tyranizované vesnice Fuente Ovejuna mě ale dostal. Je v něm skvěle vykresleno drama šikanovaných lidí, ve kterých se postupně rodí rozhodnutí skoncovat s bezohledným komturem. To rozhodnutí je logické, ale zároveň tragické tím, že přichází až po těch nejkrutějších Gomézových činech, podlamujících lidskou důstojnost vesničanů. Je to pro mne asi poprvé, co je pro mne pojetí cti ve španělském klasickém dramatu pochopitelné. Nevychází totiž z rigidní dobové morálky jako často u Calderóna, ale jednoduše ze zachycení života, kterému je křivděno.
Hra má dobře načrtnuté charaktery: od hrdého starosty Estébana, přes znásilněnou Laurencii či mučeného a proto váhavého Menga. Život vesnice proto nepůsobí plakátovitě, ale skutečně a její kolektivní rozhodnutí ke kruté vzpouře vychází z jednolivých lidí a jejich duší. Nejednoznačný závěr pak čtenáře rozjitřeného dějem rozhodně nekonejší.
Myslím, že je to jednoznačně nadčasové a aktuální. Může to totiž klást například otázku po tom, kde je míra mocenské zvůle, kterou je možno poklidně snášet. Zároveň je to docela drsné svědectví o době, v níž nebylo jiné občanské obrany než krvavého masakru. Tohle bych chtěl inscenovat.
Čteno (pardon) ve Fischerově přebásnění.
Autorovy další knížky
| 1960 |  Ovčí pramen |
| 1962 | Zahradníkův pes |
| 1985 |  Dorotea |
| 1975 | Proč unikáš mi |
| 1973 | Zlatý vek španielskej drámy |
Pokud váháte, neváhejte a určitě si přečtěte!