Pád
Friedrich Dürrenmatt
Námět knihy je eminentně politický, jedinečnost v Dürrenmattově tvorbě: fiktivní zasedání sovětského Politbyra, končící vraždou diktátora. Členy tohoto nejvyššího grémia označuje autor písmeny, ostatně úmyslně, aby je zbavil rysů prokázaných historiky, aby je zredukoval do postav uměleckého díla. Vlastnosti jim jen zlehka přibásňuje, lze je identifikovat. O to mu však nejde. Čtenáří předvádí mechanismus diktatury, sovětstké diktatury, postavená a udržované strachem. V okamžiku, kdy jeden z členů Politbyra - a právě ten nejsměšnější, od kterého by to nikdo neočekával - strach přemůže, ze zoufalství nastoupí útěk dopředu - právě že strachu, že definitivně přohrál, - v okamžiku, kdy se diktátor A (Stalin) dopustí taktické chyby, se celá stavba samoděržaví hroutí, A padá, je přede všemi chladnokrevně, aniž protestuje, zardoušen. Na jeho místo nastupuje jiný, zasedací pořádek se změní, ale diktatura funguje dál, protože strach byl překonán pouze ve vztahu k A, nikoli ve vztahu k systému. Je ho nadále zapotřebí jako prostředníka ke vládě.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1977 , Konfrontace (Curych)Originální název:
Der Sturz, 1971
více info...
Přidat komentář
Záznam jednoho zasedání sovětského Politbyra, od začátku do konce je cítit v místnosti napjaté očekávání pádu, ale kdo to bude tentokrát?
Tuto knihu nemá smysl komentovat, tu je nutno si přešíst, aby každý věděl. To je tak přesné, až z toho mrazí.
Famózní čtení. Téměř dokumentární popis krystalicky čisté politické manipulace, tak typické pro elitní establišment totalitních režimů. Příběh není narušen žádnými příkrasami, od začátku do konce jde pouze o moc a přežití. Jakékoli etické hledisko nemá v jednání postav vůbec žádné místo. Geniální kniha.
Zajímavá miniatura tohoto skvělého autora, která se svou atmosférou dotýká možná až Orwellovských témat (1984), ale stejně tak vyznívá pravděpodobněji, méně utopicky a ve výsledku děsivěji.
Kniha je v podstatě krátká sonda do zasedání nejvyššího politického vedení totalitního režimu, jenž je prostoupeno strachem, absurdností vztahů a dějů, ale zároveň pocitem, že takhle nějak se to mohlo stát. Že takhle nějak se to dělo. Že takhle nějak se to možná ještě někde děje.
První české vydání (1977) celkem logicky nevyšlo u nás ale ve Švýcarsku a s ohledem na jeho provedení (krásná vazba, krásný tisk, krásné ilustrace Jana Kristoforiho) doporučuji sehnat právě toto. Pokud vůbec existuje nějaké další.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Soudce a jeho kat |
| 2018 | Návštěva staré dámy |
| 1964 | Slib |
| 1989 | Soudce a jeho kat / Podezření / Slib |
| 1963 | Fyzikové |
Tenhle zapomenutý literární poklad jsem našel v antikvariátu. A že to poklad opravdu je. Děj se soustředí na jedno zasedání jednoho nejmenovaného politbyra, v jedné nejmenované tyranii. V čele nejvyšší tyran – diktátor a kolem něj v přísné hierarchii poskoci, tedy ministři, členové politbyra. Příběh je nadmíru komorní, čtenář v podstatě neopustí místnost. V úvodníku na přebalu se píše, že Dürrenmatt je zlý spisovatel, že své postavy nechává koupat ve vlastním strachu. A skutečně, autor si s postavami pohrává opravdu nehezky, zcela nemilosrdně a krutě, strach je hmatatelný a je hlavním tématem textu. Strach z pádu, strach ze smrti, strach z nevypočitatelného a nevyzpytatelného „šéfa – diktátora“. Hutná atmosféra je vyvedena brilantně, stejně tak prostředí politbyra, vzájemné politické vztahy, spojenectví, nepřátelství. Přes téměř hororový nádech je kniha místy vtipná, nebo spíš posměšná – vysmívá se poskokům nejvyššího, jejich strachům, slabostem, jejich byrokratické zbabělosti, jejich neschopnosti, čímž se pochopitelně vysmívá tyranii samotné. Autor perfektně vystihl totalitní atmosféru diktatury, nestálost postavení, nutnost být neustále v pozoru, neustále sledovat nestabilní prostředí, měnící se aliance, věnovat extrémní pozornost detailu v situaci, kdy každý sebemenší krok může představovat neodvratný konec, neodvratný pád. Mimořádně vyčerpávající. Čtenář se neubrání pocitu, že si to poskoci vlastně zaslouží. Příběh mi trochu připomněl „Tmu o polednách“ od Arthura Koestlera. Ne dějem, ani ne úvahami, kterých zde také není málo, nýbrž atmosférou, hutnou, syrovou, plnou strachu a zmaru a schopností dokonale vystihnout živoucí realitu tyranie. Je to kraťoučká jednohubka, nicméně určitě doporučuji.