Pád Cařihradu

23.07.2020

(SPOILER) Kniha je opravdu dobrá, dávám 4 hvězdy - kvůli mé netrpělivosti mi trvalo nějakou dobu, než jsem se dokázal prokousat pozvolnějším začátkem.
V knize je několik rovin: láska, bitva, očekávání konce, .. jedno velké téma není až tak moc zmiňované, ale určitě si zaslouží podtrhnout: je to téma střetu myšlenek a hodnot v době konce jedné epochy a začátku druhé. A střetává se zde několik idejí: východní a západní křesťanstvo, muslimský svět, středověká mystika, přesahy antické filozofie, ..
Kniha kontinuálně graduje k ohromnému finále.
Je náročná a krásná.

12.06.2020

Člověk by řekl, že tak časově a lokálně velmi omezený děj bude znamenat i slabší zážitek. Opak je pravdou, autor dal díky tomu větší prostor hlavním aktérům a popisu úzkosti a strachu, který město postupně opanuje. A do nadcházejících hrůz zasadil milostné a velmi dynamické drama hlavních hrdinů (a ano, opět i zde má žena zásadní vliv na hlavního hrdinu).
I zde si nechal na konec vau efekt co do tajemného pozadí hlavního hrdiny a i zde je kniha psána poutavým a na jazykové prostředky bohatým jazykem.
Hned po Sinuhetovi druhé nejlepší dílo.

22.04.2020

Přiznám se, že mi dalo zabrat, než jsem se prokousala rozvláčným začátkem, a proto jsem knihu nejprve asi dvakrát odložila. Potřetí jsem se ale nechala vtáhnout do děje pomocí úžasně vylíčené atmosféry Cařihradu, včetně přiblížení historických souvislostí. Ačkoliv už podle názvu víte, jak to s městem dopadne, stejně celou dobu doufáte...

11.04.2020

Kupodivu mě knížka zaujala o něco víc než Egypťan Sinuhet.

01.03.2020

Dalo se to číst, ale mě moc kniha nezaujala.

15.12.2019

Egypťana Sinuheta miluji, ale Pád Cařihradu mě naprosto nechytil. Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla. Příběh mi připadal příliš rozvláčný a milostný vztah jako by ho ještě brzdil... Asi jsem od knihy očekávala něco jiného.

06.12.2019

Četla jsem už před mnoha lety, takže dojem už mírně vyprchal, ale přesto si pamatuju, jak mě tento příběh zasáhl.

Drsný a syrový, jako většina děl tohoto autora, živočišný a plný marných nadějí, touhy po lásce, po obyčejných lidských radostech, po štěstí. Hrdinové chtějí prostě jen docela normálně žít, ale v místě, které je předurčeno k zániku, je marné doufat v zázrak...

Víte, kam to směřuje, ale v skrytu duše si přejete, aby to dopadlo jinak. Aby Cařihrad nepadl, aby všichni, kteří už v nic nevěří, věřit zase začali. Aby dostali šanci začít znovu.

Všechna ta marná snaha, všechny ty zmařené naděje, krátký záblesk lásky a spoustu bolesti a zbytečných smrtí - to člověka tiskne pod krkem a bolí to. A přesto je ten příběh krásný.

Protože láska se nevzdává - i když umírá...

06.10.2019

Waltariho miluju, přečetla jsem od něj většinu věcí, které jsou přeložené do češtiny, ale Pád Cařihradu mě bohužel za srdce nechytl. Je to opět mistrovsky napsaná kniha, ale zcela jednoduše mě nebavila....

26.07.2019

Odložil jsem přibližně ve čtvrtině, místo děje jen zoufalé blouznění o lásce a náboženství, které nikam nevede, občas proložené historickým faktem nebo postavou. Se skvělým Egypťanem Sinuhetem má bohužel společného jen autora.

27.02.2019

Od Waltariho po Egypťanu Sinuhetovi už druhá přečtená kniha. Děj byl zajímavý, ale nepohltil mě tolik jako Egypťan Sinuhet.

28.11.2018

Kniha se mi velmi líbila. Mika Waltari má prostě historické knížky v malíčku. V oblasti historie se mu co do čtivosti málokdo vyrovná.

20.11.2018

Tohle jsem četl už strašně dávno a vzpomínám,že to byla jedna z knih,co podnítila můj zájem o historii i o dílo pana Waltariho

13.07.2018

to byl zase výlet do historie. dálný jihovýchod 15stol. a střed dvou naboženstvi tak blízké dnešní době. no a waltariho další hrdina zamilovaného do osudové ženy.
prostě bomba.

04.07.2018

nevíme, co činíme! perfektní knížka, jako vždy dokáže naprosto vtáhnout do příběhu, do doby v něm popisované..

23.05.2018

Tak trochu Egypťan Sinhuet - a přesto je tu něco "jiného" ... drásavějšího ... VARUJÍCÍHO ... politika je politika, láska je láska a to nehledě na víru či rádoby "to pravé" náboženství ... v tomto případě autor nechtěně demonstruje zcela AKTUÁLNÍ NÁSTIN dalšího pokračování Evropy ... jakékoliv politické "namlouvání" skončí ZCELA A JISTĚ v souladu s touto knihou, to jest: useknutím hlavy kinžálem ... a je úplně a zhola jedno jaký je rok ...

01.03.2018

Po Waltariho Pádu Cařihradu jsem sáhla mj. i proto, že Florencii i Istanbul/Cařihrad/Konstantinopol, ještě před 15 lety s jasnou linií mezi evropskou a asijskou částí, dnes pohlcený v jednotící šedi mezinárodního mumraje, jsem sama několikrát navštívila. Vyprávění Latince/Řeka Jana Angela a jeho životní příběh, či spíše pouť životem, připomíná poezii, více než prózu, a Jan Angel básníka, více než vojáka. Poetika příběhu ovíjejícího se kolem ústředního tématu, pádu Cařihradu, je jemná a drásající zároveň. Je osvětlující co do poznání dávných příběhů a co do bez/významu zde se křížící ortodoxní, katolické a muslimské víry pro své nositele a šiřitele. Příběhu dominuje hluboká milostná linka, za kterou by se nemusel stydět ani Shakespeare. Umožňuje však poukázat na rozervanost Janovy duše, projevit Janovo odhodlání a víru, za kterou je připraven zemřít a smrt blízkých u něj a v konečném důsledku vede k poznání, že "Ztrátou duše se přerušuje bytí člověka. Tělo je jen tělo.".

07.01.2018

Obdivuju Waltariho za tuto knihu! Je to neskutečně komplexní dílo - pokud jde o děj, je tu milostná i akční linka. Co mi ale přišlo nejvíc hodnotné, byly postavy, které každá viděla věci ze svého úhlu pohledu a každý ten úhel pohledu je ospravedlnitelný. Waltari si dal obrovskou práci s dialogy postav, které probíraly náboženské, historické i filozofické témata. Každý měl vlastní motivace a vlastní touhy a kniha vykresluje to, jak rozmanité jsou lidské povahy a osudy. Podle mě je právě toto největším poselstvím do budoucna. Podle mě je nerozhodné, že je to zasazeno do období pádu Cařihradu, myšlenky v knize by se daly aplikovat na jakýkoli konflikt snad kdekoli na světě.

09.10.2017

Zajímavá kniha s propracovaným, strhujícím dějem a krásnými charaktery postav. Vřele doporučuji!

30.08.2017

Je to, samozřejmě, opět brilantní, ale přesto mě neopustil pocit, že se pan Waltari ve svých hlavních hrdinech poněkud opakuje. Vždyť ten Jean Angelo je v podstatě úplný Egypťan Sinuhet, jak povahově, tak i svým královským původem. To by konečně vůbec nevadilo, jen kdyby tento typ hrdiny byl aspoň o trochu méně morousovitý a školometský.