Pád Cařihradu
Mika Waltari
Kniha slavného autora líčí dobytí kdysi největšího města světa, posledního přímého pokračovatele římské říše.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Český klubOriginální název:
Johannes Angelos, 1952
více info...
Přidat komentář
Ajaj, tak tohle byl omyl... Přečetl jsem to, ale nemohu tuto knihu hodnotit lépe. Je to zdlouhavý, patetický, mnohdy nelogický. No, raději se nebudu rozepisovat.
Jde o velmi Waltariovské dílo. Podrobné popisy, precizní práce s historickými fakty a jeden vyfabulovaný lidský osud. Nicméně i přes svoje nesporné kvality a hlubokou stopu, které ve mně zanechalo, musím přiznat, že u některých, na můj vkus, dosti zdlouhavých filosoficko-náboženských úvah hlavního hrdiny se mi chtělo dobrovolně skočit z cařihradských hradeb.
I při vědomí nesporných kvalit Sinuheta i Etruska je tohle moje Waltariho nejoblíbenější kniha. Jednak proto, že je mi mnohem bližší moderní historie, která začala právě u jedné ze základních epizod popsaných historicky zcela věrně a s filosofickým podtextem, jednak s pochopením onoho smutku autora, který do knihy vložil pocit beznadějné ztráty a nevratných změn Evropy a hlavně Finska po druhé světové válce, kdy se zdálo že stejně jako turecké armády není křesťanská Evropa schopná zastavit a nastává soumrak křesťanské civilizace, tak nikdo nezastaví v Evropě komunistické barbarství a brutalitu. Finsko se sice shodou okolností na čas alespoň z hlediska vnitřního uspořádání ubránilo Sovětskému Svazu ve dvou devastujících a krvavých válkách, ale samotní nejvyšší finští politici byli přesvědčeni, že nakonec komunismus zvítězí a jejich postoj byl, držet to, jak to nejdéle půjde. Kdo zná lépe finské dějiny XX. století, ten pochopí, co tím myslím a domnívám se, že to tak vnímal i autor. A v tom je právě ta síla historie - pár let po dobytí Cařihradu byl brutálně cílevědomý Mehmed poražen při obléhání Bělehradu, což byla první drtivá porážka do té doby nezastavitelných Turků (i když jejich další eliminace z křesťanské Evropy se táhla ještě dalších více jak 200 let) a pouhých 13 let po Waltariho smrti se rozpadl do té doby zdánlivě nezastavitelný a neotřesitelný kolos, ohrožující permanentně jeho vlast.....
myslím že audio verzia je oproti knihe mierne skrátená i keď v popise je ničo iné (390str. za 10 hod.), čo sa podpísalo pod trochu iným pocitom z knihy ako pri Etruskovi či Sinuhetovi. Na druhú stranu konečne si hlavný hrdina vybral partnerku, ktorú som nemal chuť po celú dobu uškrtiť.
Opravdu vynikající kniha, příběh velmi rychle vtáhne čtenáře do děje a zrychlující se spád událostí, které směřují do neodvratné katastrofy je mistrovským vyprávěním o statečnosti a zradě na straně řecko-janovsko-benátské a touze po moci a krutosti na straně turecké.
Přečetl jsem Pád Cařihradu znovu (snad po 20ti letech), pod dojmem toho, že aktuálně sbírám byzantské mince a čtu byzantskou historii. Kdysi mě Waltari ovlivnil asi nejvíc ze vše autorů. Jeho křesťanství, neustálé hledání, hluboké filosofické i melancholické úvahy hlavních hrdinů na pozadí převratných historických epoch, které mám i díky němu rád.
Dnes jsem knihu četl mnohem poučeněji, s větším nadhledem, vědomím toho, jak vše dopadne, místy jsem vnímal autorovu jistou patetičnost a i přesto všechno jsem z knihy měl znovu velikou radost. Jsem zpětně velice rád, že to byl právě Waltari, kdo mne před tou jednou až dvěma dekádami tolik oslovoval. Stejné kvality dobré literatury, hlubokých myšlenek i věrných historických reálií jsem nenašel asi u žádného jiného spisovatele.
Číst Waltariho je jako jít do neznáma, kam se ale těšíme, protože víme, že nás nejen na konci, ale i v průběhu čeká něco úžasného.
Nádherně napsaná kniha, jinak ji budou brát a hodnotit čtenáři dvaceticetí, jinak čtyřicetiletí a dále starší..mistrovství pera se jí neupře..
S touhle knihou je to vlastně zajímavý propletenec - Waltari napsal dvě verze jednu pod názvem Nuori Johannes (česky Temný anděl) v roce 1951, o rok později se k tématu vrátil a přepsal je jako Johannes Angelos (česky Pád Cařihradu).
Knihy vyšly až po jeho smrti - druhá verze jako první (i když je uváděno, že jde o pokračování té první). Oficiální kritikou jsou označovány za jeho nejlepší díla, hodnocení čtenářů ale už tak vysoké zdaleka není (a asi ani Waltari si je bůhvíjak nepovažoval, když je strčil do šuplete). Sám jsem četl pouze slovenskou verzi ta obsahuje (údajně) obě verze redakčně upravené a můj názor je , že kniha zůstává trochu ve stínu jeho známějších historických románů. Stejně jako jeho méně známé Jeho království.
Jenom doufám, že Waltariho knihy nezapadnou pod hromadou "severských detektivek" a budou se číst dál.
Waltari mě zcela nepřipravenou vrhl doprostřed proudu vyprávění, kde mi nic neulehčoval, a jak se mi zdálo, ani nevysvětloval. Samozřejmě mě příliš nebavilo číst něco, čemu jsem nerozuměla. Kdo je na jaké straně, kdo na obou, co za národnosti vlastně v tom Cařihradu žilo, jakého byli vyznání – tahle epizoda dějin mě v mém vzdělání zcela minula! Teprve později začaly přicházet aha-momenty. Asi v polovině jsem se opravdu chytla a začalo mě to bavit. Ostatně uhrančivá atmosféra této kroniky ohlášené katastrofy města i jednotlivce mi ani dřív nedovolila to vzdát. Konec pak byl naprosto strhující. To ale nebylo moje hlavní překvapení. Po dočtení jsem si tu knížku vzala znovu a zjistila jsem, že celá první půlka, která mě tak nebavila, je úplně stejně dobrá jako ta druhá. Tolik objasnění, tolik neviděných náznaků! Také styl je od začátku tentýž, není žádný bod zlomu. Waltari má jasnou vizi a vede čtenáře (nikoli za ruku) k jejímu pochopení. Romány, které jsou při druhém čtení ještě lepší než při prvním, jsou vzácné, a zaslouží si všechnu pozornost světa i mých pět hvězdiček.
Tahle kniha mě až tak nenadchla, nakonec jsem ji dočetla, ale dalo to práci. S "Egypťanem" se to nedá srovnat.
Po estetické stránce bezchybné dílo, jak už je u Waltariho zvykem, obsahově však jde o jeho spíše slabší dílo. Do více než půlky postrádá kniha dynamiku a čtivost. Knihou jsem se tedy trochu prokousával, ale poslední třetina za dočtení stojí. Morálně-duchovní přesah mě příliš nezaujal.
Podle mě jedna z nejzajímavjejších knížek co se mi dostala do rukou. Na její čtení jsem se chystal bezmála rok, ale potom jsem se od ní nemohl odtrhnout a přečetl ji za čtyři dny. Je to pro mne, jako pro milovníka Istanbulu velice ceněná kniha.
Historické romány od Waltariho se jen tak nečtou, ty se vychutnávají. Čtenář ví, že tohle je opravdu literatura, podložená studiem, výzkumem a okořeněná vysokou dávkou talentu. Nemusí mít obavu z historických nesmyslů, ani z nelogického vývoje děje. Tohle prostě není dílo, které spíchnete za pár večerů.
Poslední dny křesťanského Cařihradu jsou sice z našeho (evropského) úhlu pohledu trochu smutným čtením (a čím blíže jsem závěru, tím je čtení děsivější), přesto knihu nelze než doporučovat. Silný příběh (nejen ten milostný mezi Janem a Annou, ale i příběh celého města, celého národa), skvěle popsané prostředí a atmosféra doby.
Jenom dvě malé poznámky k vydávání tohoto románu. Zaprvé, kterak je krásné a zajímavé, jak v různých zemích vydávají tento román pod naprosto odlišnými názvy: v originále stačilo Johannes Angelos (stejně jako třeba ve španělštině), v angličtině už to je Dark Angel (obdobně pak v němčině), u nás zvítězil motiv zničeného města - tohle mě prostě baví. Zadruhé - četla jsem "3. nezměněné vydání" a nedokážu asi úplně pochopit, jak někdo může třikrát vydat knížku, která má průměrně tak na každé třetí straně překlep nebo chybu.
Z téhle knihy jsem dost rozpačitý. Výborné pasáže o obléhání se střídají s rozvláčnými úvahami o lásce a náboženství. Několikrát jsem ji odložil, než jsem ji dočetl. Egypťan Sinuhet je podle mě mnohem lepší.
Perfektně popsané obléhání Cařihradu se zajímavým romantickým příběhem, zasahujícím do všech oblastí středověkého Cařihradu. Závěrečné fáze boje jsou velmi sugestivně vylíčeny a nezbývá než obdivovat hrdinství obhájců i nezdolné odhodlání sultána Mehmeda II. a jeho armády dobýt tuto poslední baštu bývalé obrovské říše.
Můj oblíbený "klasik"! Všechny jeho knihy dosud přečtené mě uchvátily, i když ty tlustší mi chvilkama neodsýpaly tak rychle.
Dá to ale člověku úžasnou představu, jak to kdysi vypadalo a chodilo. Rozhodně milionkrát lepší než učebnice dějepisu.
čtu komentář níže - taky jsem s velkou pompou doporučil mojí sestře a předal jako největší dar :-) no mi se kniha velmi líbila a od waltari pro mě nejlepší!!!
Nějak mi to nesedlo :-( Byla mi doporučena a s velkou pompou předána jako nejlepší dar a přečíst to byl mor, trvalo to rok. Snad bude Egypťan Sinuhet lepší...
Štítky knihy
křesťanství islám milostné romány finská literatura 14.-15. století války Turci Byzantská říše rozhlasové zpracování historické rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Velmi kvalitní historická četba. A přece jen, nyní, když Evropu znovu ohrožují muslimové, je dobré se takto s jejich kulturou a povahou seznámit a možná se i poučit. Jediné, co mne nenadchlo, byly zdlouhavé a složité filosofické úvahy hlavního hrdiny.