Pád do propasti
Irma Kudrova
Petrohradská autorka Irma Kudrovová po řadu let sbírala materiál ke svému dokumentárnímu dílu, které pojednává o posledním úseku života Mariny Cvetajevové. Skrze osud básnířky, která se kvůli rodině vrátila z emigrace do vlasti, Kudrovová popisuje události a poměry krutého stalinského Sovětského svazu. Přináší tak další svědectví o neblahé minulosti této země, ale hlavně méně známé či dosud neznámé podrobnosti ze života jedné z největších ruských spisovatelek 20. století. Píše se rok 1939. Cvetajevová podlehla přání svého muže a dcery, aby se vrátila domů. Nedbala varování přátel, kteří ji upozorňovali na tehdejší politickou situaci v zemi. Záhy přišlo rozčarování. Básnířka byla se svou rodinou izolována v osadě Bolševo nedaleko Moskvy a krátce nato byli její muž Sergej Efron a dcera Ariadna zatčeni. Cvetajevová po krátkém nelegálním pobytu v Moskvě odjela s nezletilým synem do evakuace ve vzdálené tatarské Jelabuze, aniž se dozvěděla, že její muž byl zastřelen a dcera poslána do gulagu. Těžce pak snášela válku i životní podmínky v evakuaci. Nenašla zde práci a často i se synem hladověli. Jako emigrantka byla totiž stále pod dohledem tajné policie. Nakonec se v roce 1941 rozhodla ukončit svůj život. Jméno Mariny Cvetajevové je také pavně ukotveno v českém prostředí. Nejen, že po celá léta u nás vycházely překlady její poezie, ale sama autorka bydlela v letech 1922 - 1925 v Praze a ve Všenorech u Prahy, kde začala psát svou lyrickou poému Krysař. Marina Ivanovna Cvetajevová (1892-1941), spisovatelka. První dcera ji zemřela hladem, druhou ji zavřeli na osm let do vězení a šest let strávila ve vyhnanství na Sibiři, syn ji padl ve válce, manžela ji popravili jako imperialistického špiona. V beznadějné lidské situaci si sama vzala život. Příběh velké lidské tragedie z dob stalinského Sovětského svazu.... celý text
Přidat komentář
Nesnadná, přesto zajímavá i poutavá kniha o ženě, která "postrádala správnou vlastnost obyčejných lidí - přizpůsobit se nesnesitelnému: starat se, přizpůsobovat se, přežívat - třeba na úpatí vulkánu". Autorka se snaží co nejpřesněji vylíčit poslední roky života Cvetajevové, její rodiny, přátel a dalších lidí z blízkého okolí. Poctivě a kriticky vyhodnocuje všechny zdroje informací a snaží se vyhýbat černobílému vidění a rychlému odsuzování těch, kdo se v procesech "přiznali", kdo se nechali, v naivní víře, vtáhnout do sítě stalinistické konspirace.
Odhlédnu-li od samotné Cvetajevové, jako u jiných příběhů z té doby, i tady jsem si říkala, proboha, proč se všichni z emigrace vraceli, když měli informace o zatýkání, popravách, vyhnanství, byli přáteli varováni. Nedokázali uvěřit, že by celou velkou zemi ovládlo tak neuvěřitelné zlo, že by to bylo tak hrozné. Ostatně, i když víme, že se to všechno dělo, i dnes se rozum vzpírá uvěřit, že to bylo možné.