Pád Gondolinu
J. R. R. Tolkien , Christopher Tolkien
Pán prstenů série
Čtenáři Hobita a Pána prstenů vědí, že J. R. R. Tolkien zasadil tyto příběhy do propracovaného světa, jehož kořeny sahají do mnohem hlubší minulosti. Některé příběhy z dávnověku jeho světa známe zdíky úsilí Christophera Tolkiena, který otcovy příběhy rekonstruuje z rukopisných verzí. Po Silmarillionu, Nedokončených příbězích a Húrinových dětech tak nyní přichází Pád Gondolinu, pojedávající o boji dvou nesmiřitelných mocností: Morgotha, který je vtělením zla, a Ulma, Pána vod, který je druhým nejmocnějším z božských Valar. Morgoth usiluje o zničení města Gondolin, jež vystavěli Noldor, elfové, kteří se vzepřeli bohům a opustili bájný Valinor. Jeho úhlavním nepřítelem je Turgon, vládce Gondolinu, ukrytého před Morghothem mocí kouzel. Ulmo své záměry prosazuje skrze Tuora, kterého dovede do Gondolinu, kde Tuor dosáhne výnamného postavení, ožení se s Turgonovou dcerou a zplodí s ní syna Eärendila. Když se v Gondolinu najde zrádce a Morgoth město najde a zničí, Tuorovi i s rodinou se podaří uprchnout; jeho potomkové pak účinkují v pozdějších obdobích tolkienovské mytologie - například jeho vnuk Elrond, kterého známe z bojů o Prsten.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Fall of Gondolin, 2018
více info...
Přidat komentář
Ačkoli neupírám Tolkienovi Jr. jeho zásluhy, jde zde spíše o náčrt, o převyprávění příběhu v pouhém povídkovém formátu, a finální zpracování by zřejmě bylo radikálně jiné. Raději bych viděl Tolkienovy nedodělávky jako franšízu (á la Star Wars nebo Barbar Conan), kde by schopní spisovatelé a fandové v jedné osobě jednotlivé příběhy rozvedli do románové formy. Tolkienova imaginace byla mimořádná, a pokud se jeho dílo završí s odchodem Tolkiena Jr., svět se ošidí o mnoho silných románů. Třeba o kilovou bichli Pád Gondolinu, ilustrovanou Tedem Nasmithem...
Samotný příběh zabere pár desítek stran, Ch. Tolkien přidal všechny jeho postupné verze a další podrobnosti, jinak je to spíš povídka. Kdo má rád Tolkienův rukopis, přijde si na své, ale nečekejte Pána prstenů, natož Hobita, spíš Silmarillion nebo Nedokončené příběhy. Vydání Argo 2019: překlad opět skvělá Pošustová (pod novým jménem), pouze bych ‚house of Turin‘ (šlo o jiné jméno, jenom pro příklad) přeložil jako ‚Turinův rod‘, nikoliv ‚Turinův dům‘, ale možná je to správný archaický výraz. Papír je tenký a tisk, myslím, nepříliš kvalitní. Ilustrace krásné (Alan Lee).
Pověst o Pádu Gondolinu bych hodnotila nejvyšším možným bodováním, čili 5*. Zbytek obsahu jsou bohužel jen výňatky a teorie syna Christophera, které mi tam tak trochu vadily. Ale jsem ráda za cokoliv, co je z mysli pana Tolkiena, byť je už dlouho po smrti. Přečetla bych vše, co by bylo z jeho hlavy. Teď už se jen můžu těšit na překlad Berena a Lúthien.
Pokud mám hodnotit jen pověst o pádu Gondolinu, tak rozhodně 5/5* Tolkien je pořád Tolkien, ale zbytek knihy jsou bohužel většinou poznámky, výňatky z toho co Christopher Tolkien našel po otci a rozhodl se vydat pro skalní fanoušky mistra fantasy.
Příští rok by měl snad konečně vyjít překlad Berena a Lúthien, takže se máme ještě na co těšit:)
Samotná pověst je vynikající a popisy dobývání Gondolinu patří k tomu nejlepšímu, co jsem od Tolkiena četl. Syrový popis zmaru a zoufalého odporu proti náporu skřetů, balrogů a železných draků. To mě celkem překvapilo a zavání to trochu steam-punkem, ale líbilo se mi to. Pro mě osobně nečekaně objevný text, co do formy tak obsahu. Škoda jen, že další texty, skoro dvě třetiny knihy, jsou vlastně už jen náčrty a rozbory. Za zmínku stojí ještě rozepsaný obsáhlejší příběh o příchodu Tuora do Gondolinu, ale Pověsti se nevyrovná.
Prý je to poslední editorská práce Christophera Tolkiena. Smekám před ním a před jeho editorskou prací. Za mě plný počet za Pověst. Další texty nehodnotím, jsou to fragmenty a nástiny příběhu, který zůstal nedokončen.
Pravděpodobně poslední editorský počin Christophera Tolkiena, jemuž tímto vzdávám nejvyšší úctu a poděkování. Zároveň díky Argu, že jsem toto na rozdíl od části řady HoME a Berena a Lúthien nemusela louskat v Tolkienově místy dost archaické angličtině.
A právě řadě HoME a BaL se Gondolin podobá - mnohem více než Silmarillionu nebo Húrinovým dětem: editor sleduje vývoj příběhu v průběhu času a na jednotlivých zlomcích, jak byly napsány a zachovány, nepodává celistvý příběh. V knize také, krom editorských poznámek, v podstatě není žádný "nový", dříve nepublikovaný text - ze dvou nejdelších už Ztracená pověst vyšla v HoME 2 a Poslední verze zahajuje dnes už těžko dostupné Nedokončené příběhy přeložené do češtiny (pod jménem O Tuorově příchodu do Gondolinu). I tak je myslím dobře, že se Ch.T. odhodlal k samostatnému shrnujícímu vydání příběhu, třetí z "velkých" pověstí Silmarillionu.
Věčná škoda, že Poslední verze Tuorova příběhu nebyla nikdy dokončená, protože existující část má ohromný potenciál a autor nás tím připravil o epickou bitvu o Gondolin ve stylově modernějším a propracovanějším podání (protože už ve Ztracené pověsti je to bomba).