Pád kráľov
Stella Gemmell , David Gemmell
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345656/bmid_troja-pad-kralov-yvO-345656.jpg
5
88
88
Pád kráľov je poslednou časťou historickej trilógie s názvom Trója, v ktorej vrcholia osudy hrdinov prechádzajúcich dvoch dielov Pán strieborného luku a Štít hromu. Mykénskemu kráľovi Agamemnónovi, ktorý dosiaľ o dobytí bohatej a mocnej Tróje len sníval, sa sľubmi o veľkej koristi a inými úskokmi podarí získať spojencov a pritiahnuť s vojskami k trójskym hradbám. Staroveký svet sa rozdelí a vypukne vojna. Pád kráľov je nielen pútavým príbehom o láske, zrade, vojne a túžbe po bohatstve a moci, ale tiež novátorským poňatím starej témy a prekvapí aj čitateľa, ktorý pozná klasické homérovské spracovanie príbehu o trójskej vojne.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
Fall of Kings, 2007
více info...
Přidat komentář
Trója po tretíkrát...
„V živote sú aj väčšie veci než hrdinstvo. LÁSKA, PRIATEĽSTVO, SMIECH.“
Moje tretie rande s Davidom Gemmellom dopadlo nad očakávanie. Náhoda to tak zariadila, že každý diel tejto historickej trilógie som kúpil niekde inde; tretiu časť – Pád kráľov – prostredníctvom kníhkupectva Knihy pre každého. Priateľstvo, intrigy, láska a boje – skvelá oddychovka. Prvý diel (Pán strieborného luku) ma veľmi milo prekvapil, o druhom (Štít hromu) môžem s čistým svedomím napísať, že ma zaujal ešte viac. A záverečná časť? Nakoľko autor počas písania tretej časti zomrel, dielo dokončila jeho manželka, ale nijako mu to neubralo na kvalite. Výborné zavŕšenie príbehu!
Neostáva mi nič iné, ako sa zamerať na ďalšie diela Davida Gemmella, ktoré už mám prichystané v knižnici.
(SPOILER)
Podotýkám, že, navzdory své délce komentář, nemohl postihnout všechny myšlenky a úvahy, co se mi honily (a po přečtení stále honí) hlavou :-).
!!! POZOR SPOILERY !!!
Ano, nejednou mi v hlavě vyskočila nějaká hnidopišská myšlenka typu, zda měly středomořské starověké civilizace jezdectvo a jestli všichni řadoví vojáci skutečně uměli jezdit na koni, ale vždy jsem ji potlačila a soustředila se na příběh. Ten Gemmell vystavěl opravdu mistrně - nejednou mne napadlo, jak dlouhý čas strávil přípravou a promýšlením detailů, aby vše do sebe zapadalo a bylo to uvěřitelné. Rozehrát dějové linie několika postav, do toho promýšlet všechny souvislosti, vytvářet a i v drobnostech budovat komplexní svět, to už vyžaduje hodně velkou dávku nejen fantazie, ale i sebekázně. Škoda, že se nedozvíme, jak by kniha vypadala v konečné formě, kdyby ji psal jen on sám.
Zejména v bojových scénách už jsem cítila určitý autorův nešvar a schematismus: drtivá většina reků bojuje dvěma meči, ale zázrakem se chrání i štítem, sem tam dokonce tasí dýku, když o meč přijdou, v poslední vteřině náhle někoho seknou do obličeje nebo bodnou mečem dozadu, takže ačkoli třeba utrpí nějaké šrámy, štěstěna v boji vždy stojí při nich, a stojí na nohou dokonce i tehdy, kdy jim v žilách koluje jed nebo v sobě mají někde zabodnutý šíp; občas už jsem měla pocit, že ty bojové scény někdo psal tak, že vedle sebe na stroji sekal věty, které zdánlivě dávají smysl, když si ale čtenář chce choreografii pohybů promítnout v hlavě, zjistí, že to vlastně moc smysl nedává. Ale k hrdinskému eposu tohle prostě patří. A trilogie Trója hrdinským eposem je. Dnes se hojně užívá přívlastku „epický“, a i ten bych se pro Gemmellův příběh nezdráhala použít.
Z hlediska popisu trojské války mne DG naprosto odzbrojil věrohodnými popisy obléhaného města, které promyslel do všech detailů a důsledků, od postupného odchodu obyvatel, přes potíže se zásobováním až po vyschlé studny, stavbu barikád a postupný přesun zoufalých obránců a ještě zoufalejších civilistů do poslední ubranitelné pevnosti. V dějepise se člověk mnohokrát dočte o dlouhém obléhání a následném dobytí měst, ale málokdy si pod tím představí všechny takové konkrétní situace. Už mi jen chybělo, aby ženy obětovaly své vlasy na výrobu tětiv luků jako v Kartágu.
Co se týče osudů ústředních postav, o Andromachu a Helikáóna (potažmo „jejich“ syny) jsem strach neměla. Uznávám však, že poslední kapitola knihy mi přišla dost zbytečná - tohle „o 20 let později“ mi hrozně vadí. Jako čtenář opouštím postavy v nějakém okamžiku, a i když třeba vím, že pokračování nebude, v duchu si maluji jejich osudy nebo si jen řeknu „a žili šťastně až do smrti“. Opravdu to tam být nemuselo.
Dost mne mrzela Bakonklova ztráta, ale s ohledem na další osud postavy asi přijít musela. Oproti tomu u Kalliada jsem si byla téměř jistá špatným koncem, který však k mému překvapení nepřišel. Jak jsem psala ke komentářům předchozích dílů, mrzely mne odchylky od předlohy: třeba Agamemnónův konec byl lehce ďábelský, ale a) za mne trochu uspěchaný a málo vychutnaný, vlastně docela odbytý, b) pořád bych ho ráda viděla zemřít rukou Klytaimnestry v lázni. (Vůbec, jeho pokoření ze strany Chetitů bylo sice pěkné, ale tak nějak z něj udělalo vlastně trapáka - já bych jeho aroganci naložila podstatně víc a nechala ho padnout pořádně hluboko…) Stejně tak, ačkoli to vlastně bylo krásné, hrdinské, epické a velké, a navzdory tomu, že tím SG zmírnil skon velkých hrdinů (z nichž jeden nemohl umřít tak banálně jako na šíp v patě, a tělo druhého nemohlo být vláčeno kolem hradem), Hektór a Achilles nepadli tak jako v Homérovi. (Ale padli nádherně, to zase jo…)
Jsem ráda, že se mi vysvětlilo, kdo je Geršom, a proč v příběhu figuroval, stejně tak vysvětlení 10 egyptských ran dávalo výborný smysl (bez ohledu na to, zda tyto události mohly proběhnout ve stejném časovém rámci či ne), ale jeho příběh vlastně součástí Tróji vůbec být nemusel. (Možná si tím Gemmel připravoval půdu pro román ze starozákonních dějin?) Navzdory Geršomovi mi ovšem chyběla pointa u Xandrovy postavy, proč on byl součástí příběhu, s výjimkou toho, že díky němu byli zachráněni zranění přeživší.
Priamova demence mi přišla zbytečná, já bych mu dopřála slabost těla, ale sílu ducha až do konce, aby si celou svou tragédii hezky uvědomil a prožil. Jeho konec, tak jako jiné pasáže poslední třetiny knihy mi přišel opět hodně odbytý. A Odysseus? Zajímavá pointa, proč na Ithaku nedoplul. (I když, já doufám, že Black Hawk wasn‘t down a že se nakonec s Penelopou, jejíž tvář maloval do písku, i s Télemachem setkal.)
Líbilo se mi, že narážky a věštby z předchozích dílů zde byly dotaženy: ať šlo o Kassandřina proroctví (jen ta Ifígenie, pominu-li, že nebyla dcerou, natož obětovanou dcerou, mi moc smyslu nedala) či o věštbu, aby se Agamemnón střežil Velkého koně. Když je o koních řeč, moc se mi líbil Trojský kůň a jeho průnik poslední trojskou branou - od počátku, co se toto slovní spojení v sérii objevilo, jsem přemýšlela, zda jde o záměr či náhodu. Otevření Priamovy pokladnice také stálo za to.
Možná, že všechno to, co se mi oproti 1 a 2 nepozdávalo, bylo z pera Stelly Gemmell, že DG by to nějak líp učesal. Navzdory tomu se mi celá série líbila velmi a, i když tam třeba byla nějaká klišé, čtení jsem si užívala a vychutnávala. Jsem přesvědčena o tom, že za pár let, až dojmy nebudou tak čerstvé, si všechno přečtu znovu a zase budu prožívat osudy hrdinů a doufat, že třeba skončí jinak.
Tak jsem v noci přečetla poslední knihu pana Gemmella a se slzami v očích se rozloučila s jeho světem. Není co dodat. Slunce naposled vyšlo nad Trójou, čas hrdinů skončil a nastal nový čas. Když jsem dočetla myslela jsem na všechny ty příběhy a postavy, které nechal ožít a v duchu jsem mu poděkovala, protože například Legenda je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Trója byla skvělý cyklus. Škoda že už další knihy nebudou.
Ale abych parafrázovala slova v knize "David Gemmell je vypravěč a vypravěči nezemřou, dokud se nepřestanou vyprávět jejich příběhy."
Takže poslední díl celé trilogie Troja, skvěle napsáno, skvělý příběh, skvělá kniha. Napíši jen toto, jak všichni ví David Gemmell, zemřel poslední díl dopsala jeho manželka. Pro mě trilogie Troja je to nejlepší co autor napsal. Gemmella jsem začal číst , když začal vycházet v nakladatelství Návrat. Jeho knihy si mě ihned získali . První kniha byla LEGENDA. Od té doby jsem koupil a přečetl všechny jeho knihy. Jeho knihy mi přinesli spoustu krásného čtení, děkuju, plný počet hvězd.
Celá trilógia si drží úroveň. Najlepšie na tom je, že ak nie ste vyslovene vyštudovaný historik, Gemmel vás vie presvedčiť, že ono sa to takto nejako podobne v skutočnosti aj mohlo odohrať. Iste, je ľahšie pracovať s látkou, ku ktorej reálne neexistuje toľko prameňov a je teda priestor pre autorovu domýšľavosť (boj Achilla s Hektorom jeden na jedného za prizerania celých armád). Vzhľadom na to, že časť tretej knihy už musela dopísať jeho dcéra (keďže medzitým zomrel), je to ale slušný počin.
Vynikající trilogie, jen ten konec mohl být trochu podrobnější ale myslím si, že lepším dílem se autor nemohl rozloučit.
Poslední kniha mého oblíbence, kterou ani nestačil dopsat. Stella to dopsala na výbornou, i když malé "ALE" tam přeci jen je. Se čtením Gemmella jsem začal někdy na konci roku 2004 (s bývalou přítelkyní jsme ho celkem baštili). Jeho knihy neomrzí, pobaví a i poučí (kdo by se nechtěl stát čestným hrdinou jako Druss nebo Skillgannon). Jsem rád, že jsem si i tuto knihu přečetl a i když nebude má nejoblíbenější a mé hodnocení je krapet nadhodnoceno, přeci jen patří do přední řady mé sbírky knih. PS: Mám dalšího oblíbeného hrdinu. Smekám před tebou Banokle, já bych na to neměl koule...... :)
Finále trilógie ma necháva tak trochu rozpačitým. Na jednej strane je tu staré známe Gemmellovské hrdinstvo dotiahnuté k autorskému vrcholu (človeka to nijako neprekvapí, ale aj tak ho to dojme), na druhej je tu Stellin záver, kde je cítiť ruku neskúseného spisovateľa a ešte k tomu ženy. Nevytušil som, kedy presne prebrala klávesnica, za to viem spoľahlivo, kde už za ňou určite sedela. Lebo viem, že tak by to Gemmell nikdy nenapísal (treba si všimnúť, že sa to tým stáva svojim spôsobom nepredvídateľnejším, i keď je to v podstate len prvoplánovo jednoduchšie). No a potom tu je taká ta hlboko filozofická vrstvu, ktorú si v tom možno nachádzam len ja: Gemmell svoj tvorivý život završuje dielom, ktoré možno vnímať ako jeho opus magnum, nedopíše ho pre smrť a jeho žena dopĺňa záver o smrti a zmierení a novej nádeji, ktorá by tu bez tých hrdinských smrtí vlastne nebola. Zároveň príjemným spôsobom prepája dej Tróje s inými mýtmi (zrodenie Ríma či židovský exodus z Egypta.) Ten záver je síce nápaditý, ale tak nejako som mal pocit, že po páde Tróje je tu už celkom iná kniha, trochu zbytočne napojená k hrdinskému eposu.
skvelee ukončenie celej trilógie !!!
už si iba prečítať originál od Homéra a porovnať čo je lepšie, ale zatiaľ tvrdím že takto má vyzerať historický román !!! nemam autorovi čo vytknúť , škoda len že nás už opustil a ďaľších skvelých počinov sa už nedočkáme :-(
Vyvrcholenie jednej z najlepších ság aké doma mám. :) :) :) Moc spokojný. :) Celá séria je úžasná... Je to jediná trilógia ktorú som celú prečítal 3x. :) 5/5
Trója už dávno nestojí, no veľké zelené more je tu stále. Gemmellovo spracovanie toho, ako Trója zanikla je (z môjho pohľadu) vynikajúce a to aj napriek tomu, že sú v knihe mierne spisovateľské nešvary a stereotypy. To však nevadí, pretože je to napísané skutočne vynikajúco a viem, že si budem dlho pamätať veľkolepý súboj Hectora s Achileom, to bolo pre mňa pomyselné vyvrcholenie časti deja. Nadôvažok, je to lepšie než ako sa to zachovalo v bájach a povestiach, teda Achilova päta, jediné zraniteľné miesto a nedôstojné vláčenie Hectorových ostatkov za vozom. Druhé pomyselné vyvrcholenie časti deja bol nešťastný Banoklov osud, to ma skutočne zamrzelo, napriek tomu, že bol vymyslenou postavou, no ja, ako čitateľ, som si k nemu našiel cestu. Skrátka, pán Gemmell vedel písať tak, že ma zaujímali osudy jednotlivých postáv a vedel som s nimi prežívať radosti a žiale. Čo dodať na záver? Len toľko, že spin-off bol v Tróji omnoho lepší než v Harrym Potterovi, čo dodnes považujem za jeden z najväčších podrazov na čitateľovi.