Paddy Clarke cha cha chá
Roddy Doyle
Román Paddy Clarke zachycuje příběh malého irského klučiny, který se musí potýkat s náročnými rodiči, musí se starat o bratra, musí chodit do školy, musí a musí... pořád něco musí. A potom ještě ta spousta věcí, jež nesmí, neměl by, nemůže a rozhodně by si neměl dovolit. Paddy Clarke je zkrátka příběhem, který jsme skoro všichni prožili a který nás bezpochyby nadchne autentickým popisem "strádání" a dospívání malého chlapce ve velkého kluka, svým laskavým a laskajícím humorem a v neposlední řadě i pro nás tak netradičním prostředí - malým irským předměstím. Kniha je napsána očima dospívajícího Paddyho Clarka, ale perem zkušeného literáta a filmového scénáristy - autora filmového scénáře filmu o začínající irské skupině Commitments a románu The Woman Who Walked Into Doors nominovaného na Nobelovu cenu za literaturu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , Ando PublishingOriginální název:
Paddy Clarke Ha Ha Ha, 1993
více info...
Přidat komentář
Zkraje připomíná Bylo nás pět, ale moc lehce se nečte, chvíli mi trvalo zvyknout si na autorův strohý styl a absenci kapitol. Nakonec to nebyla až taková legrace jak by se dalo čekat, ale příběh chlapce který se potýká se strachem z rozpadu rodiny....
...........................................................................................................................Výzva 2019/18
" Když má člověk být něčí nejlepší kamarád - třeba Kevinův - musí spolu s ním nenávidět spoustu dalších lidí. To kamarádství utuží."
Pere se, hraje fotbal, píše úkoly.... Irský kluk, na kterého padá spousta problémů se školou, s rodiči, s bráchou i s kamarády. Má moc povinností a spoustu zákazů.
Příběh se odehrává ve zcela jiném prostředí i v jiné době, ale po celou dobu čtení se mi vybavovali kluci z Bylo nás pět.
Na irské poměry velmi lehce a srdečně podaný příběh. Nemůžu si pomoci, ale irští autoři mají velice často tendenci psát o takových tématech a takovým způsobem, že vám po dočtení zůstává nepříjemná pachuť na patře a v lepším případě máte chuť něco rozbít. Třeba něčí obličej. A pak se jít opít. Do němoty. Nebo si rovnou hodit smyčku. Ale Roddy Doyle je jiný, je jako sluníčko pomrkávající mezi hustými depresivními šedivými dešťovými mračny. Jeho příběhy z předměstí Barrytownu jsou naplněny srdečnou nostalgií a lehkým lidským humorem. To platí i o Paddy Clarkovi a příběhu o jeho dospívání v Irsku šedesátých let, se všemi jeho radostmi a strastmi, které jsou i přes svou občasnou závažnost podány velmi milým a laskavým způsobem.
Pro mě je to kniha do výzvy, osobně bych si ji nezvolila bohužel. Bylo nás pět bylo určitě lepší...